Dáma ve zlatém

Kvalitní drama s vtipnými okamžiky a s hlavním tématem je boj o spravedlnost, v závěru se spíše ale ukáže, že spravedlnost sama o sobě není vítězstvím a jde hlavně o lidskost... Dobrá práce s retrospektivním vyprávěním v logickém sledu... Výběr hlavních představitelů šitý na míru snímku. Hans Zimmer opět používá ke zvyšování emocionálního účinku snímku piano a smyčce, v melodiích se opakují akordové kombinace předchozích snímku, ale koncept opět funguje dokonale :-) Jedinou slabinou snímku vidím v absenci překvapení, resp. velké předvídatelnosti děje i závěru :-) (25.06.2015)

Velmi kvalitně zpracované silné téma, které však mělo mnohem větší potenciál a proto tak ubírám body. Film působil velmi mdle a zachraňovat ho dokázaly pouze herecké výkony a vynikající vizuální stránka. Neuvěřitelně mě například bavil flashback o útěku Fritze a Marii z Vídně a také zakončení filmu, ale zbytek byl nudný. Nevím, jestli to šlo udělat dramatičtější. Přijde mi opravdu umění přenést do filmu záživně nudné soudní jednání, ale jelikož takové filmy jsou, tak se asi dalo něco dělat i ty. Díky bohu, že tam byla alespoň ta Helen Mirren. (25.06.2015)

Přese všechno je to dobrý a správný příběh, který má své místo ve světovém filmu. Dojemné vyprávění, které, když opomeneme "amerikanismy" tolik typické v amerických filmech, pozoruhodně právě v nich :-), vyústí ve slušný formát dramatu ženy, která se pere nejen s přítomností, ale hlavně s děsivou minulostí své rodiny a Židovstva v Evropě za Druhé světové války. (07.01.2016)

Helen Mirren si ukradla celý film pro sebe. Opět zazářila a všechny zazdila. Nezajímal mě Klimtův obraz jako takový, i když ten je nádherný, ale retrospektivní vyprávění Marie Altmannové. To bylo velmi zajímavé samo o sobě. Určitě by to vydalo na samostatný filmový příběh. Práce s flashbacky byla totiž hodně solidní. Měla ukázat Mariinu citovou vazbu k obrazu, na kterém byla její milovaná teta. Proto mi nešlo do hlavy, že ten obraz dokázala prodat Ronaldu Lauderovi. Musím říct, že mě to potom všem, čím si prošla, šokovalo. O co vlastně Marii Altmannové šlo? O spravedlnost, vypořádání starých a bolestivých křivd? O co? (12.02.2018)

Další z výročních počinů ke konci války nabízí příběh, zručně odvyprávěný s pomocí flashbacků a podmanivého prolínání časových rovin i pomocí vizuálního tónování. K výtkám bych zařadil hlavně povrchní vystavění hlavní mužské postavy a právního i osobního dramatu, navíc rezervy v gradaci + pointování, naopak zaujmou některé vedlejší role, kouzelné momenty hlavní hrdinky, samotná "Adélka", řada prvků výpravy (navíc se zábleskem časů Altavisty), lokace L.A. a Vídně a plastický zvuk. Celkově hezké 3* (24.06.2015)