Dáma ve zlatém

Další z výročních počinů ke konci války nabízí příběh, zručně odvyprávěný s pomocí flashbacků a podmanivého prolínání časových rovin i pomocí vizuálního tónování. K výtkám bych zařadil hlavně povrchní vystavění hlavní mužské postavy a právního i osobního dramatu, navíc rezervy v gradaci + pointování, naopak zaujmou některé vedlejší role, kouzelné momenty hlavní hrdinky, samotná "Adélka", řada prvků výpravy (navíc se zábleskem časů Altavisty), lokace L.A. a Vídně a plastický zvuk. Celkově hezké 3* (24.06.2015)

Ten film má slabá místa a jsou zde scény, které jsou zbytečně vyhrocené a jsou dané pouze na efekt, ale to mi ani tak nevadilo. Snímek mě bavil, mimo jiné i proto, že celý příběh je nesmírně zajímavý, a to jak z pohled soudu, tak i z pohledu útěku z Rakouska před nacisty K hereckým výkonům nic nemám. Ryanovi věřím neustále a tady mi mou víru oplácí. (07.07.2015)

Nebylo to zlé, to vůbec ne, přišlo mi to jen dost pokrácené a sestříhané, abych se jako divák nějak sžít s postavami a buď jim fandit nebo ne. Krom jejich hlubokých a niterných proslovů, které asi měly odhalit jejich oddání se cestě k cíli, jsem totiž neviděl nic moc z té píle a času vložené do onoho dění. Párvteřinový sestřih různých pozic Ryana za stolem a titulek "Za devět měsíců", pak si párkrát sedli, pronesly další niterný proslov, porota rozhodla a finito. Ani mi nepřišlo, že by šlo o "zlatokopku", obraz získala, přála si jej nechat vystavený a pak jej prodala a on stále zůstal vystavený. Jako pěkně vychcaná baba by mi naopak přišlo, kdyby obraz prodala hned, jak ho nabyla a bylo by jí následně šumák, co se s ním stane. A že ho odvezla z Rakous mi také divné nepřijde. co by ho nechávala v zemi, která jí tak zklamala a nemá na ni nijak dobré vzpomínky? Celý film byla ale zpracovaný sice, jak už bylo psáno, profesionálně, ale nic z něj nevyzařovalo. Prostě byl sehnán námět a bylo nutné jej vytěžit. Byl vytěžen a bude po krátkém čase zapomenut. Je to docela škoda, protože Helen Mariu zahrála dobře, až mě ta baba s její vrtkavostí začínala štvát :) Film ze sorty "takových těch životních lidských příběhů", který krátce po zhlédnutí vyšumí, ale sám o sobě není špatný. (25.06.2015)

Film se skvělým obsazením a silným příběhem. Při jeho sledování jsem si říkal, zda si jeho tvůrci neukousli příliš velké sousto - především dlouhé retrospektivní prostřihy do minulosti z toho do jisté míry dělají dva filmy v jednom - ale čím víc se film blížil ke konci, tím více si mě získával. Co se na začátku jevilo jako nezajímavý film o poněkud kuriózním vztahu jednoho právníka a staré ženy, se nakonec vyvine do vynikajícího soudního dramatu s odzbrojující působností - krásný závěr člověka vyloženě potěší, byl jsem naměkko jako už dlouho ne. Snad jediné, co jsem na tomto filmu kromě slabšího rozjezdu shledal nepříjemným, je herecký výskyt Katie Holmes, resp. mé zděšení nad tím, jak v pouhých 36 letech zestárla a zošklivěla. Je to s podivem, ale 69 letá Helen Mirren zde má vedle ní půvabu na rozdávání - ve své roli je tak roztomilá a okouzlující, že bylo doslova cítit ve vzduchu, jak si podmanila celý kinosál. Jaká pěkná role pro tu noblesní starou dámu - sledovat ji v tomto filmu je čistá radost. (25.06.2015)

Ťažko sa mi komentuje film po Big Bearovi s ktorým sme si už na viacerých filmoch sadli do nôty. Ku komentáru iných sa nevyjadrujem, je lepšie ich prehliadnúť. Zaujímam sa o holokaust a o každú historický doloženú udalosť, ktorá s holokaustom súvisí. A to je tento film. Ide o výborný film natočený podľa skutočnej udalosti. Upresním trocha historické fakty. Ústrednou myšlienkou filmu nech je veta z filmu, že umelecké diela, ukradnuté nacistami, sú poslední väzni 2. svetovej vojny. Maria Altmann uteká spoločne s manželom z Viedne (21-22.10.1938) po prirodzenej smrti svojho otca v júli 1938. Svojho manžela Fritza (boli manželmi 10 mesiacov) si Maria Altmann vyplatila z koncentračného tábora Dachau, keď jej brat prepísal továreň v Rakúsku do rúk arijských majiteľov. Hubertus Czerninský rakúsky investigatívny novinár pomohol odhaliť nacistickú minulosť rakúskeho prezidenta Kurta Waldheina a bol hlavným iniciátorom aj v prípade reštitúcie obrazov zhabaných Židom v Rakúsku, kde objavil rozhodujúce materiály o ktorých potom informoval aj Mariu Altmannovu v roku 1998. Žaloba na navrátenie obrazov v Rakúsku bola podmienená zložením sumy v hodnote 1% z ceny obrazov a tá bola 135 miliónov dolárov. Takéto peniaze, ale ani zaručený úspech nemali k dispozícii. Súdny dvor v Rakúsku rozhodol 16.1.2006. Ostatné udalosti uvedené vo filme takmer presne sa zhodujú z históriou. (08.07.2015)