Dáma ve zlatém

Musím přiznat, že jsem překvapený celkem nízkým hodnocením a některými velmi kritickými komentáři zde na ČSFD. Je mi jasné, že se tady pranýřuje téměř každý film, který je před svou premiérou kritiky vychvalován, a pak svému hype byť jen o trošku nedostojí. Každopádně bych to v případě Dámy ve zlatém nevyděl tak černě. Ano, jak už to u filmů na motivy skutečné události bývá, jeho konec je lidem znám, nebo se dá minimálně snadno předpovídat. A ano, nedočkali jsme se ani nějakého napínavého soudního dramatu, jak by filmová anotace mohla napovídat. Ale přesto si myslím, že má film dost, co nabídnout, a to hlavně z hlediska hereckých výkonů a emocí, které v divákovi (či alespoň ve mně), vyvolává. Já nevím jak vám, ale mně se Dáma ve zlatém líbila a myslím si, že se jedná o dobrý film, což ostatně potvrzuje i klasická jedna hvězdička od verbala. Já dávám seriózní 4*. (28.06.2015)

Spíše povedená televizní inscenace než kinofilm. Bylo to sympatické, ale celou dobu jsem se nemohla zbavit dojmu, že se hlavní hrdince zase tak nic strašného nestalo (před válkou rozhodně netrpěla materiální ani citovou chudobou a navíc stihla včas emigrovat), aby byla vůči Rakousku tak zahořklá. Soudní proces mohl být více vygradovaný, chybělo mi napětí. (13.07.2015)

Kvalitní drama s vtipnými okamžiky a s hlavním tématem je boj o spravedlnost, v závěru se spíše ale ukáže, že spravedlnost sama o sobě není vítězstvím a jde hlavně o lidskost... Dobrá práce s retrospektivním vyprávěním v logickém sledu... Výběr hlavních představitelů šitý na míru snímku. Hans Zimmer opět používá ke zvyšování emocionálního účinku snímku piano a smyčce, v melodiích se opakují akordové kombinace předchozích snímku, ale koncept opět funguje dokonale :-) Jedinou slabinou snímku vidím v absenci překvapení, resp. velké předvídatelnosti děje i závěru :-) (25.06.2015)

Zdá sa, že s Big Bearom a Volodimirom2 sme vo výraznej menšine a film mnohých pre mňa nepochopiteľne neoslovil. Verbalove intelektuálno-komediálne komenty ma nikdy nebavili a ako "obľúbený užívateľ" by mi bol v topke na hovno, pretože sa s ním zhodnem na 4 filmoch zo 100. Tak nech píše chujoviny ďalej a ovplyvňuje tých, ktorí sa dajú a nemajú vlastný názor. Príbeh podľa skutočnej udalosti na mňa silno zapôsobil a obrovský podiel na tom mali nielen vojnové scény z Rakúska obsadeného Nemcami, ale hlavne neuveriteľný herecký koncert H. Mirren, ktorá ma svojou postavou očarila. Márii Altmanovej prepožičala príjemnú ľudskú podobu sebavedomej, hrdej i vtipnej žene, ktorá sa nevzdáva. V menších úlohách potešili nemeckí herci D. Bruhl a T. Schilling. Atmosféru výborne dokresľuje krásna hudba, ktorej spoluautorom je H. Zimmer. Prisahám, že záver, ktorý síce tak trochu kopíruje záver filmu Cameronovho Titanicu, som si pustil asi 5 krát. Návrat H. Mirren do domu, v ktorom vyrastala, stretnutie so svojimi blízkymi a krásny, úprimný úsmev na záver...K tomu tá božská hudba , no proste krása. Nechýbalo veľa k plnému počtu. 80%. (13.02.2016)

Ťažko sa mi komentuje film po Big Bearovi s ktorým sme si už na viacerých filmoch sadli do nôty. Ku komentáru iných sa nevyjadrujem, je lepšie ich prehliadnúť. Zaujímam sa o holokaust a o každú historický doloženú udalosť, ktorá s holokaustom súvisí. A to je tento film. Ide o výborný film natočený podľa skutočnej udalosti. Upresním trocha historické fakty. Ústrednou myšlienkou filmu nech je veta z filmu, že umelecké diela, ukradnuté nacistami, sú poslední väzni 2. svetovej vojny. Maria Altmann uteká spoločne s manželom z Viedne (21-22.10.1938) po prirodzenej smrti svojho otca v júli 1938. Svojho manžela Fritza (boli manželmi 10 mesiacov) si Maria Altmann vyplatila z koncentračného tábora Dachau, keď jej brat prepísal továreň v Rakúsku do rúk arijských majiteľov. Hubertus Czerninský rakúsky investigatívny novinár pomohol odhaliť nacistickú minulosť rakúskeho prezidenta Kurta Waldheina a bol hlavným iniciátorom aj v prípade reštitúcie obrazov zhabaných Židom v Rakúsku, kde objavil rozhodujúce materiály o ktorých potom informoval aj Mariu Altmannovu v roku 1998. Žaloba na navrátenie obrazov v Rakúsku bola podmienená zložením sumy v hodnote 1% z ceny obrazov a tá bola 135 miliónov dolárov. Takéto peniaze, ale ani zaručený úspech nemali k dispozícii. Súdny dvor v Rakúsku rozhodol 16.1.2006. Ostatné udalosti uvedené vo filme takmer presne sa zhodujú z históriou. (08.07.2015)