Kavkazskij plennik
Obsahy(1)
V inspiraci stejnojmennou povídkou Lva Nikolajeviče Tolstého je vyprávěn příběh ze současnosti odehrávající se na blíže neučeném místě Kavkazu. Dva ruští vojáci se dostanou do zajetí v domě starého horala, který je chce vyměnit za svého syna, uvrženého do ruského vězení. Filmová událost roku 1996.
Do současnosti zasazený přepis klasické povídky Lva N. Tolstého Kavkazský zajatec (před 11 lety zvítězil na karlovarském festivalu) jen dokazuje, že některé příběhy jsou věčné, že se mění jedině vnější reálie. Snímek vypráví o dvou vojácích ruské armády, zajatých kavkazskými horaly. Jedním je starší, notně již zcyničtělý důstojník Saša (Oleg Meňšikov), pro něhož se armáda stala jediným domovem. Druhým je sotva odvedený mladíček Váňa (Sergej Bodrov ml.). Únosce, majestátně vyhlížející patriarcha Abdul (Džemal Sicharulidze), naivně věří, že tak dosáhne snaze propuštění svého syna, zajatého ruskými vojsky.
V inscenačně úsporných tazích načrtává režisér Sergej Bodrov nejen vztahy mezi oběma zajatci, ale také konfrontuje ruskou "velkopanskou" mentalitu s kavkazskými horaly a jejich rodovým uspořádáním. Nezajímá jej pouze dobrodružná zápletka, související třeba s pokusy o útěk. Zjišťuje, že se střetávají dva rozlišné světy, které si nemohou porozumět. Bodrov sice nechce démonizovat či naopak obhajovat ani jednu stranu, spíše jej zajímá osudová spirála narůstajícího násilí, kdy jedna odvetná akce probouzí ještě ostřejší odezvu, avšak ruská armáda je přece jen vylíčena (aspoň ve svém důstojnickém sboru) jako figurky ovládané představou imperiální nadřazenosti. Hrdí a mlčenliví Kavkazané, jejichž svět ovšem také není přiblížen víc než v několika vnějších frázích (muslimská modlitba), však své konání motivují odedávnými zvyklostmi a není v něm prvek akutní osobní nenávisti (třeba později zabitý hlídač zajatců, kdysi odsouzený za zabití své nevěrné ženy na Sibiř a tam zbavený jazyka, by měl všechny důvody nenávidět Rusy, ale komunikuje s nimi bez jakékoli zášti, dokonce přechází i výzvy, aby si s nimi zazpíval - a notuje mručením).
Svůj podíl na konečném vyznění má i kameraman Pavel Lebešev. Silné působivosti dosahují přírodní scenérie kavkazských hor, kde vesnička z leteckého pohledu připomíná vlaštovčí hnízda přilepená na příkrém úbočí. Také průhledy do aulu, jehož život tepe svým vlastním rytmem, obsahují hodně emocionality, prostředí, kde se svým způsobem zastavil čas a kde tradice krevní msty náhle narážejí na anonymitu viníků (ruská armáda), je ovšem postiženo velice krevnatě a s nepochybnou pokorou vůči lidem, jejichž klid narušila imperiální politika velkého souseda. - Jan Jaroš (Letní filmová škola)
(více)Recenze (73)
Počkat si na film šestnáct let se někdy vyplatí... krásný filmový zážitek s velmi silným vyústěním... jak jsem se kdysi někde dočetla, každý muž, který chce jít do války, by na to měl mít písemné svolení své matky (zde i otce)... možná tehdy by už konečně nebylo žádných válek... podobně laděný film: Ďáblové na prahu: http://www.csfd.cz/film/123899-guizi-lai-le/ Kavkazského zajatce možno zhlédnout v ruském originále zde: http://www.youtube.com/watch?v=sDvjpV3iYwA ()
V úvodnej titulke znajúc podporu Ministerstva kultúry danej krajiny je jasné, že zajatci by si svoje úlohy len ťažko mohli vymeniť. Teda, že ruskí vojaci by väznili kavkazských povstalcov. Odhliadnuc od tejto veci, je to prekvapivo dosť zaujímavá štúdia daných pomerov. Najmä, ak sa zo zdanlivo cudzích ľudí stanú aj spojenci a naopak. Izolácia a beznádej je skrátka hrozná vec. Stojí zato si teda na tých 100 minút zamoralizovať, spoznávať a skúmať trináste komnaty zúčastnených. Bodrov dáva každej strane priestor, snaží sa svojim divákom predostrieť ich motiváciu a snahu vysvetliť ich konania, z ktorých pramenia často krát i príšerné veci. Tá kvalite samozrejme z veľkej časti ovplyvnená kvalitou poviedky. Predsa, čerpať od takej kapacity, akou je Tolstoj, to je teda niečo. A uviesť to do modernejšieho prostredia (vedz súčasného) je už plus pre tvorcov. ()
Výborný film, jako dělaný na půlnoční podívanou. Neuvěřitelné prostředí. Naprosto fantastická panoramata berou po celou dobu filmu dech a díky umě zvládnuté kameře diváka jednoduše fascinují (závidím těm co to viděli na plátně). Samotný příběh pak pomalu tvoří z dvojce hlavních hrdinů postavy, na kterých vám začne záležet, a to se vždycky počítá. Filmem navíc po celou dobu prochází pocit takového poklidného smíření se smrtí, který vás postupně naplní a dostane vás přesně tam, kde byste u sledování Zajatce měli být. 8,5/10 ()
Srovnání s povídkou Tolstého (1872): povídka řeší touhu vojáka zachránit se. Nesnaží se idealizovat ani Rusy ani Čečeny. Naproti tomu film sympatizuje s Čečeny a Rusy jako spíše necitlivé, až kruté. Vyjádřil film náladu ruské společnosti v této otázce? Nevím. Každopádně, ač Tolstoj je můj oblíbený spisovatel, pestřejší a šťavnatější byl film. Pozn.: také Puškin napsal poému Kavkazský zajatec (1821). Obdobná zápletka - Rus upadne do zajetí, Čečenka, jež k němu chová více než vřelou náklonnost, podařený útěk díky její pomoci. Puškin na závěr prohlašuje, že i na Kavkaze Rus zvítězí a bude v horách bezpečno. ()
Kavkaz - země, kde se nevaruje před ránou nožem, neberou zajatci. Země, kde se nezápasí na žíněnce, ale na tvrdém plechu. Ledacos o této zemi bylo řečeno ve filmu 12 N. Michalkova, hodně jsem se dověděla i tady. Tvrdý život místních obyvatel, válečný stav s Ruskem. Snaha otce získat zpět svého syna a matky získat zase toho svého. Jak to dopadlo, uvidíte sami. Moc krásný protiválečný film. Je mi líto, že Sergej Bodrov ml. (představitel "sympatičtějšího" Rusa) zemřel tak mladý, byl to velký talent. Osudným se mu stál právě Kavkaz. ()
Galerie (46)
Zajímavosti (4)
- Sergej Bodrov nebyl v době natáčení profesionální herec, v té době ještě studoval, resp. psal disertační práci o historii benátského malířství. (chamonix)
- Film je “modernizací“ krátké povídky L.N.Tolstého. (džanik)
- Asi třicet kilometrů od místa natáčení probíhaly skutečné boje mezi Rusy a Čečenci. Místní muslimští partyzáni sloužili štábu a hercům jako bodyguardi. (džanik)
Reklama