Angelika, markýza andělů

Angeliko, markýzo, to byl ale nostalgický den s tebou, kdysi dávno ses u nás doma na VHSkách skoro nezastavila. Do mého desetiletého mozku si zasadila dost pokřivený obrázek o lásce a taky kind of zvrácený dětský sen o tom, být v harému, nad čímž přemýšlím dneska celý den. Díky bohu jsem z toho vyšla docela normálně, i když ta scéna, jak šleháš svou služebnou jedovatými šaty mě pronásleduje dodnes. Je až k nevíře, jak výborně paměť funguje a když jsem tě dneska po těch letech oprášila, měla jsem pocit, jako by neuběhl ani rok. Bohužel to sledování už nebylo jako dřív, moje nadšení se změnilo spíš v nostalgické pousmíváni nad často dost nelogickými až bizarními situacemi. Bylo to ale pousmívání milé, kostýmy, hudba i lokace jsou krásný i po letech a ty a tvůj milý de Peyrac zůstáváte ikonou v mých očích i nadále, vaše lovestory je jedna z těch hezkých a těším se zase za dekádu na viděnou. (05.04.2022)

Jednu hvězdičku si Angelika vysloužila díky nostalgickým vzpomínkám na prázdniny trávené u babičky, kdy byla u téhle prostoduché blbiny povinná účast za doprovodu četných komentářů typu "to je ten největší hajzl pod sluncem" či "ta si zase naběhla, husa jedna." Zároveň uznávám, že ve srovnání s krávovinami od Rosamund nebo latinoamerickými soap operami je to pořád umění, ba dokonce se tu najdou i herci, a proto vypotím i tu druhou hvězdičku. Ale třetí už ze mě nedostanete, ani kdybyste na mě poštvali Peyracovy čáry máry! (02.05.2010)

Ale jo. I když na to koukám bez zvuku, protože poslouchám hudbu, je se na co dívat. Dobře natočená historická romanťárna, nad kterou jsem v prostopášném mládí ohrnovala čumáček, však s věkem někdy přichází i moudrost. Dost mi prospěl i remake, u kterého jsem procitla a uznala, že původní verze je vážně moc pěkná. (04.08.2019)

Vše už tu bylo napsáno. Angelika je královnou romantických historických filmů ze staré Francie. Je to sladké, místy kýčovité, naivní, dámy vnadné, zápletky často překombinované a přesto se to dá vidět s odstupem času znovu a znovu... Angelika je i vtipná, velmi mne pobavilo jak po stížnosti Michele Mercier Jeanu Rochefortovi, že se jí v královském paláci pokusili zabít ji odvětil: Když oni se v té barabizně tak nudí :-)) ! * * * (15.07.2012)

Sladký francúzsky romantický gýč, ktorý je tak hriešne chutný, že sa ho na tú dobu nedá nemať rád. Je to síce patetické až strach, ale ak by som sa narodila v komunistami zmietanej krajine a dostal by sa mi raz za čas do ruky tento drobný darček, z nostalgie by som ho radila medzi najkrajšiu romanťárnu nielen vtedajšej doby. Romantická harmónia kontrastov charakteristická pre Hugov slávny Chrám, ktorá sa mi dostala pod kožu a k tomu musím pochváliť nadpozemskú (a podcenenú!) hudbu. (14.11.2008)