The Possession of Michael King

Ďalší handycam, od ktorého som vôbec nič nečakal, ale napokon som režiséra podcenil - možno preto, lebo sa jedná o jeho prvotinu, a možno aj preto, lebo tento hororový žáner rozhodne nevítam s otvorenou náručou. Ani nehovorím, že sa mi to páčilo, ale na druhej strane to nepokazili. Príbeh o Michaelovi, ktorý sa po smrti svojej ženy snaží urputne dokázať, že nadprirodzené sily neexistujú, a tak nakrúca dokument, v ktorom na sebe necháva vykonávať všelijaké experimenty a rituály, až kým ho tie démonické sily naozaj neposadnú a začne sa meniť. Je to len taká typická žánrovka, nabehne zopár nefunkčných ľakačiek, nočná zelenkavá a podobne, ale akonáhle hlavný hrdina zbledne, sčervenajú mu oči, po tele sa mu začnú premávať mravce a začína so sebapoškodzovaním, tak je to už omnoho zaujímavejšie. Musím uznať, že vyzeral presvedčivo "posadnuto". Prvá polovica je skôr taká nepodstatná vata, pri ktorej som sa párkrát pozrel na hodinky, ale zase záver mi to vynahradil, tam som už bol pozorný dostatočne. Celkovo za mňa priemer, ale stále 100x lepšie ako debilný sedemmiliónový "megahit" Devil's Due. (21.08.2014)

Mockumentární found footage. Už to samo o sobě ve mě nevyvolávalo zrovna velká očekávání, ale světe div se, ono to nedopadlo zase tak zle. nejspíš to bylo i tím, že všechno bylo přehledné, kamera nezrnila a nekmitala a některé pasáže měly i klasický formát. A, což je v tomto subžánru novinka, tu byl opravdický herec, který opravdicky hrál. A vůbec ne špatně. Jako debut hodnotím Kinga kladně a Davida Junga si budu do budoucna určitě všímat. 60% (09.11.2014)

Debut Davida Junga Posednutí Michaela Kinga je další přírůstek do zvětšující se rodiny mockumentary filmů o posednutí, což už není zrovna nejoblíbenější Subžánr Jakuba Smutného. Po všech těch Duchařinách Jamese Wana (Příběhy Rodiny Warrenů), Hororech Scotta Derricksona (Vymítání Emily Roseové) a Aktivitách Orrena Peliho je už zkrátka Komunita Hororových Fanoušků Trendem Moderních Duchařin drobet přesycená. Celkově je ale Posednutí Michaela Kinga, Otce Ellie Kingové a Manžela Samanthy Kingové, Ukázkou Solidního Strašení a také Připomínkou Známého Nešvaru nadbytečného Užívání Neshodného Přívlastku ve Formě Nicneříkajících Jmen v Názvech Hororových Filmů. Démon Ferdy Mravence je cool. (21.08.2014)

Z tohoto snímku si odnáším skutečně zvláštní pocity, neboť přestože ho nepovažuji za nikterak strhující, napínaví, či atmosférický a v podstatě mě vlastně ani nějak moc nebavil, tak přesto se mi nějakým zvláštním způsobem dostal pod kůži a pořád se mi vrací do hlavy. A já si kladu otázku, čím to je sakra způsobený? Určitě tedy ne found footage zpracováním, kdy mám jinak tento subžánr opravdu rád a vyhledávám ho, baví mě a ve většině případech mě dostává do varu, tady na mě toto zpracování ale jaksi vůbec nezafungovalo, a navíc nějaké záběry byly pořízeny právě z pohledu handcamu a jiné zas klasicky, což také na výsledném dojmu příliš nepřidalo. První polovina filmu pak byla doslova smrtonosně nudná, natahovaná, dějově prázdná, prostě o ničem, naštěstí v druhé polovině se to celé poměrně slušně rozjelo, a nejspíš právě tento úsek způsobil, proč mi Possession of the Michael King nakonec tak uvízl v paměti, ovšem není to zapříčiněno ani tak zajímavějším, či výraznějším dějem, ale spíš určitými momenty, které byly vážně silné, stylové a opravdu působivě zpracované, a ve výsledku pak hodně ovlivnily a v podstatě i napravily celkový dojem. Za velké pozitivum filmu jinak musím určitě ještě zmínit představitele hlavní role, který podal skutečně výrazný výkon a ke konci z něj šel vážně až strach, svou rozdvojenou osobnost podal hodně přesvědčivě a celý film také opravdu oživil a kvalitativně povýšil. Já jsem z tohoto snímku ale zkrátka vážně na vážkách, nicméně jednou věcí jsem si jistý, a to že jeho tvůrce, David Jung, je talentovaný a stylový filmař, o kterém bychom nemuseli slyšet naposled, pokud tedy ovšem ještě někdy něco vůbec natočí. Právě jeho práce zde totiž budí ten zcela jasně nejpřesvědčivější dojem. (26.04.2015)

K found footage hororom po tom nekonečnom prívale amatérskych počinov z posledných rokov už pristupujem so zaujatosťou, ale v tomto prípade musím uznať, že načo zbytočný „hejt“. Na debut je totiž The Possession of Michael King celkom solídne zvládnutý a minimálne snaha sa mu uprieť nedá. Je to taká typická vymietacia found-footage žánrovka akých sa už urodili tisíce, ale tento krát omnoho menej otravná. Režisér síce všetko vsádza na tie najlacnejšie ľakačky, ktorých je tu od prvého momentu neúrekom, ale celkom fungujú. V pár scénach navodí jemne nepríjemné pocity a v druhej polovici badať aj akú takú atmosféru. Navyše je aj spracovanie solídne, hlavný hrdina nie je výrazné herecké drevo a vďaka krátkej stopáži to končí skôr než začne otravovať. Akurát ten príbeh je veľmi slabý, teda pri FF nečakám takmer žiadnu story, ale v tomto prípade je to až zbytočne sentimentálne. Nemôžem tvrdiť, že som sa výrazne bavil, ale na druhej strane Michael King ani nudil. Originalitu tu určite nehľadať, ale na debut okej. Jednohubka, na ktorú si nikto po chvíli nespomenie, ale o niečo radšej by som videl v kinách toto ako tie chabé found-footage horory, ktoré v súčasnosti okupujú kinosály, počnúc mizerným tohtoročným Devil's Due až po posledné Paranormal Activity (štvrté pokračovanie a Marked Ones). CELKOVO: 2,5* (5/10) (12.09.2014)