Tři mušketýři: Královniny přívěsky

Tohle letité zpracování nesmrtelného příběhu mi zase až tolik nesedlo a zřejmě hlavně díky Gérardu Barraymu, jehož d´Artagnan mě svým rozjíveným hejskovstvím až rozčiloval a jeho mušketýrští kolegové za ním moc nezaostávali. Naproti tomu milady Myléne Demongeot byla okouzlující. Je to francouzsky frivolní, ale na můj vkus až přemrštěně a tak dávám přednost Lesterově dobrodružněji laděné verzi. 70% (13.11.2011)

Jako skalní fanda americké (mezinárodní) adaptace z roku 1973 jsem šokována tím, jak moc se mi tahle nelíbí. Výhrady mám asi ke všemu, ale nejvíc k hereckému obsazení, protože jsem se za celou dobu trvání filmu nebyla schopná od sebe ty jednotlivé úlisné chlápky s knírem rozeznat. V tomto směru se blýskl pouze kardinál Richelieu, protože byl v červeném, aspoň za to dík. Ale zda je tamten knírač d'Artagnan nebo Buckingham, když si pořád mění šaty, to bylo opravdu nad moje síly. Taky mě docela rušila neustálá jásavá hudba, podivně historizující, ale nikoliv historická výprava a absence nějakého protipólu k neustálé snaze o vtip a srandu. Já chci taky temnou stranu síly. (04.07.2009)

Mám zato, že kultovní knihy by si měli zfilmovat ti, z jejichž země dílo pochází. A tak tito Tři mušketýři pro mne navždy zůstanou tou nejskvělejší adaptací Dumasova románu. Mám absolutní zážitek z boskovického kina, z mých deseti let (tohle už mohly překonat jen mayovky ;-) kdy nám promítali oba díly v kuse a já se strašně divil, že už je tak pozdě---zkrátka uteklo to jako voda a já se ani na chvíli nenudil...navíc je to nejspíše jediný snímek limonádografa Borderieho, který se poved. P.S. Gérard Barray je mi jako D´Artagnan mnohem více sympatický, než rozevlátý a neučesaný Michael York. (08.10.2003)

Na jedné straně se tenhle film výrazně odklání od původní knihy, je patetický, má spoustu logických i technických chyb, na druhé straně má ale velkou dávku energie,napětí a hlavně humoru. Tahle adaptace má to, co většině ostatních chybí a sice kouzlo a romantiku. NA plné hodnocení to u mě kvůli výše uvedeným záporům není, ale pořád je to skvělá oddechová zábava. (07.10.2007)

Věřím tomu, že v šedesátých letech, kdy žánr dobrodružých filmů slavil úspěchy, byl tento snímek atraktivní. Jelikož jsem měla možnost ho zhlédnout v jednadvacátém století, ani při silně přihmouřených očích nechápu, proč bych měla jásat nad hyperaktivním, hihňajícím se mužíčkem, který do omrzení vykřikuje, že je Gaskoněc? Abych nekřivdila jen jemu, od poloviny filmu mu pomáhají noví kamarádi křičet sborově - tu otřepanou frázi o tom, jak "jeden za všechny....", která se zde stává až nesnesitelnou. Bohužel, jiné postřehy jsem si z filmu neodnesla, typická francouzská klišoidní taškařice. (05.04.2009)