Tři mušketýři: Královniny přívěsky

Vzpomínky na dětství a film v televizi i na malém vesnickém kině. Podle mě nejznámější a nejzdařilejší zpracování Tří mušketýrů v době, kdy francouzský film zářil na filmovém nebi. Skvělá režie, výprava, obsazení, pastva pro oko. Až banálně známé téma, ale neokouká se, má to šarm, švih a přitom to není žádná "akční" podívaná, ale film, který má hlavu a patu. Výborné šermířské výkony nedovedu dost dobře ocenit. Přátelství čtyř mušketýrů na život a na smrt, krásná paní de Bonauxieová (snad se to asi tak píše), prohnaná Milady de Winter a záludný kardinál Richelieu, ostatně, jako mnozí jiní kardinálové různých dob. A zločinný de Rochefort, jemuž zlo čišelo z očí. Samozřejmě pět hvězdiček. (06.09.2014)

Tohle letité zpracování nesmrtelného příběhu mi zase až tolik nesedlo a zřejmě hlavně díky Gérardu Barraymu, jehož d´Artagnan mě svým rozjíveným hejskovstvím až rozčiloval a jeho mušketýrští kolegové za ním moc nezaostávali. Naproti tomu milady Myléne Demongeot byla okouzlující. Je to francouzsky frivolní, ale na můj vkus až přemrštěně a tak dávám přednost Lesterově dobrodružněji laděné verzi. 70% (13.11.2011)

Borderie umí udělat postavy placaté po svém. Hrdost Angeliky spočívá v tom, že píchá je s těmi, kteří nám jsou předkládáni jako sympaťáci a s mušketýry naložil podobně zlovolně. Ani románová předloha se nijak zvlášť nenimrá v psychologické drobnokresbě, je to dobrodružná literatura. Přesto však Dumas umisťuje do svého románu scény, z nichž povaha jednotlivých mušketýrů vystupuje, kupříkladu když je Dartaňán sbírá z hospod po výpravě do Anglie. +++++ Co nabízí Borderie? Dartaňána coby chlapíka, který hoří touhou až si v Paříži zapíchá kordíkem i pindíkem, směje se každému zabitému nepříteli. Smáčí ostošest - jazyk ve víně, kord v gardistech a šulína víme kde. Nebyl to v Dumasovi nezkušený mladíček, kterého Rochefort v prvním souboji na hlavu porazil, až mušketýři ho pořádně rozchlastali, Constance s ním uměla pěkně cvičit, Mylady ho sexem téměř ovládala a jíž se opravdu lekl, když se jej chystala zabít? Trochu ještě kluk, který se před de Trévillem nechoval stylem "a tak mě vemte k vám, néé?" nýbrž s opravdovou uctivostí? Hoch, co sice pro zabité gardisty netruchlil, ale dovedl jim projevit úctu namísto toho, aby se pitomě hihňal nad jejich smrtí? Netrvám na tom, že Borderie má otrocky kopírovat předlohu, ale v tomto případě by to jistě bylo lepší. +++++ Porthos jako vesnický balík, Athos mírně zahořklý mlčoch a Aramis coby chlapík, jenž rejděním v ženských klínech získává info, sice do určité míry odrážejí, z čeho vzešli, jde však jen o drobné odchylky od stejnostejnosti. Constance se ani nezalekne své touhy podlehnout tomu odvážnému mladíkovi, Rošfór je ubožák, Bonacieux neumí žárlit, Rišelyjé má alespoň ten rozměr muže, jemuž leží na srdci blaho státu. +++++ Mám pocit, že oba filmy byly natočeny jen za účelem zapamatování ústředního hudebního motivu, jenž záhy vleze na nerv a nutnosti naštípat dříví na zimu. Tolik zničeného nábytku! Nene, já prostě těm zrůdám mušketýrským, které se ničeho nebojí, protože jim nikdy žádné nebezpečí nehrozí, nemohu dát dobré hodnocení. To film o gardistovi, který se má utkat s těmi monstrózními nadlidmi, co zabíjejí lidi po desítkách denně, by byl jistě zajímavější, než tahle odporná rozjuchanost. (21.03.2013)

Když si představím, že cca moje babička byla v době uvedení filmu do českých kin cílovou skupinou je mi jí líto. Nevím jestli bylo horší trpět 40. let komunismu, nebo chodit do kina na tyhle sračky. Přeafektovaná sračka s naprosto děsným d'Artagnanem, kterého bych před gilotinou ještě vypenetroval kordem. Ještě že já byl v kině na mušketýrech s Charlie Sheenem, to byla aspoň sranda. 40%. (13.07.2020)

Pouze mohu stvrdit, co již zde bylo napsáno: tato adaptace se vyznačuje kvalitním zpracováním. Jistě, může se zdát, že i tento snímek se utápí v přílišné dějové jednoznačnosti, avšak miska vah je v její neprospěch. Mohu též napsat, že z herců nečíšila jakási herecká strojenost a nucenost, ale nadšení (viz chování d'Artagnana - jeho vlastnost vrhnutí se do všeho po hlavě, byla vskutku k pobavení). A právě určité humorné scény (ale i provolávání "Jeden za všechny, všichni za jednoho") nevytvářeli prostředí bez napětí, nejistoty. Hold je knižní podoba se opět ukázala jako nezadatelná podoba (vyjma filmového snímku "Jméno Růže"). (10.03.2012)