Hipsteři (E11)

Nic extra dokument, spíš jen zvláštní zpověď zvláštních lidí. Při některých scénách jsem měl chuť vstát ze židle a raději vyhodit monitor z okna než se dívat na ty pozérská gesta lidí, jejichž nějvětší starost je sehnat dostatečně obnošený svetr a kostěné brýle po pradědečkovi. Nejvíc mě ale ranila scéna s ženou, kde hodnotí náhodnou kompozici květináčů a přijde jí fascinující. (13.07.2015)

Trefný opis subkultúry, ktorá sa k sebe nehlási. Hipsteri. V živote som nikoho o sebe nepočul povedať, že je hipsterom. Znaky: Vyskytuje sa rovnomerne medzi mužmi aj ženami. Chodieva do sekáčov. Nosí okuliare - často s umelohmotnými obrúčkami. Muži sú prevažne ozdobení bradou. Všetci sa schádzajú v krčmách s nepohodlnými kovovými alebo starými drevenými sedátkami a nejakou tou vychytávkou. Trend do budúcna sú výrobky z menej známych odrôd ovocia a zeleniny. Napríklad: polievka z kvaky, rebarborový džús, quiche s mišpuľovým lekvárom a z chľastu dulovica. Obľúbené hipsterské obchody, diskotéky a skúšobne pripomínajú skôr neupravené sklady prvovýroby. Vedia, že nadväzujú na revoltujúce hnutia minulosti, ale rečový prejav prezrádza, že v skutočnosti veľa nečítajú. Opakované slová v reči, časté hmkania a zádrhy ich poľahky prezradia. Premúdrelí, v rozprávaní neskutočne často opakujú slovo: "PROSTE". Nadužívanie pomocných slov ich prezrádza, filozofiou znejúce vety sú len opajcnutým posolstvom bez hlbších vlastných znalostí, bez vedenia súvislostí. No nádej k niečomu inému tu je: pretože tí, čo čítajú, nevyberajú zle: napr. v dokumente zmienená JEDINÁ kniha od Johna Cagea je skvelá. Koncept hipster vyšiel zhruba takto: ako čo najviac neškodne zarevoltovať voči spoločnosti, do ktorej sa s končiacim vš štúdiom aj tak postupne bude treba zaradiť, pri zachovaní slobody odievania vo voľnom čase. (29.07.2015)

Slovo hipster je převzato z ištvánského no swagos, což znamená člověk bez vkusu. A přesně o tomto nás celý díl Kmenů vytrvale přesvědčuje. Nejvíc mě v dokumentu dojala slečna vypadající jak bývalý člen Kelly Family přeoperovaný na koně, která v sekáči dravě sjížděla novou jarní kolekci značkových Bucci šusťákovek a vyblitých větrovek, kterou by s nosem vztyčeným k pilíři mostu silně zapohrdal i každý slušný bezdomovec a se slovy jebu na to, mám nějakou soudnost by se raději oblékl do odpadkového koše z dámských toalet. Ale naše hipsterka ne, ta teda ne ne ne, ta na sebe hodí kdejakou prochcanou deku a borec místo toho, aby ji umlátil lopatou a zametl někam do škarpy, aby ji auta zbytečně nerozmazávaly po silnici, tak jí ten moderní vzhled průměrného narkomana z osmdesátek ještě pochválí, hodí na sebe vytahanou pláštěnku a jdou spolu hipsteřit do ulic. Hipsteři nedokáží definovat sami sebe, což já zvládnu - retročuráci -, ale zase umějí naprosto s přehledem definovat proměnlivé, mnohotvárné a silně nekonzistentní označení mainstream, kterému se chtějí mermomocí vyhnout, protože kdo ne, že. Vyhneme se ovčímu syndromu tím, že založíme vlastní skupinu ovcí. Proto taky hipsteři rádi objevují umění tam, kde po umění není ani stopy. Skvělým příkladem toho budiž ta transparentně obrýlená kravka, která bude užasle obdivovat uměleckou instalaci květníků pohozených na zemi, přičemž bude paralelně koketovat s myšlenkou, že ty květináče tam někdo možná odsunul jen proto, že potřeboval zamést chodbu. Není tedy divu, že žijeme v době, kdy je možno vydražit červené plátno s hovnem uprostřed za několik milionů, protože to je umění, vole, říkají to hipsteři, idioti a hipsteři idioti. To pak stačí, abyste se v noci vrátili namrdaní z knajpy a omylem si vysypali na podlahu odpadkový koš. To by hned přiletěl první retročurák a okamžitě viděl ten náhlý příval uměleckého cítění. Nalevo mozaikové aranžmá z kombinace vylitého jogurtu a kečupu, které by značilo svobodu a nezávislost, uprostřed pitoreskní kompozice čtyř plesnivých párků, to je jasná důvěra, vpravo zmačkaný obal od instantních těstovin z Tesca, to máme silnou osobnost a celé zátiší by perfektně doladila nedojedená Majka v pozadí. Dejme tomu honosnou nálepku Le Houmeles ze Strahovských kopců a on si to nějakej retard za deset litrů zamete. Fakt mi to celý chvílemi přišlo jak promyšlený virál na Bohnice. A kdyby chtěl někdo zas pindat, že opět hodnotím svůj vztah k dané subkultuře a nikoliv pojetí dokumentu, tak musím podotknout, že tentokrát se forma nesla ruku v ruce s obsahem, protože než sledovat zpomalený záběry nějakýho blbečka, jak žere čínskou polívku, tak si radši pustím v nekonečné smyčce slow motion Haliny, jak mi na monitor eroticky natřásá svojí vitální zmutovanou celulitidou. (24.05.2015)

"S hledáním pravověrných hipsterů jsem to neměl vůbec jednoduché. Dostal jsem nespočet tipů na stoprocentní hipstery, ale nenašel ani jednoho, který by to o sobě přiznal. To je charakterizuje.“ říká režisér Jan Látal. V těch slovech je podle mě vše - slovo hipster se u nás používá výhradně jako výsměšná nálepka pro těžko definovatelnou skupinu lidí, které ale každý hned pozná. Kdo by sám sebe dobrovolně označil slovem s tak negativní konotací? Nikdo, to dá rozum. Nevím no, osobně mi ten pojem přijde strašně vyprázdněný a nicneříkající, proto ho nikdo nedokáže pořádně definovat (osobně vyloženě prahnu po nějakém odborném názoru, kterého se mi zoufale nedostává, protože podle všeho ani neexistuje - všude narazíte jen na více či méně posměšné definice, které si někdo na internetu vycucal z prstu). Po zhlédnutí tohoto dokumentu jsem se toho moc nového o hipsterech nedozvěděl, ale líbilo se mi, jak je to natočeno, a místy je to docela vtipné (ty Chinaski na konec :). V komentářích pod videem na YouTube pár lidí kritizuje tu holku v "transparentních" brýlích - i mně byla nesympatická a na jejím místě bych teď asi chodil kanálama, ale co, shit happens. Po hipsterech se možná za chvíli slehne zem, a možná taky ne, a pro mě za mě ať si každý poslouchá a oblíká co chce, je to jeho věc, a minimálně dokud tady bude ta nesnášenlivá atmosféra vůči každému, kdo se nějak vymyká, budu v skrytu duše všem těm "subkulturám" fandit, protože každé dělání vln je dobrá věc. Jenom by se to možná nemuselo tak hrotit s tím kultem individuality a vzdorem vůči "mainstreamu" (začínám být na to slovo dost alergický) - jak mj. ukazuje právě tento dokument, obojí je dost možná iluzorní. Nic, vidím to dneska na jednoho cidera v Krymský :) (22.05.2015)

Za sto dvacet si v sekáči kupuju okýnko do světa subkulturních identit. Já tyhle lidi, co přesně věděj, co jsou, prostě miluju. Zajdi si na Pho do vietnamskýho plechovýho ráje, pokecej se zastydlým adidaskovým podnikatelem o subjektivním vnímání vlivu vybledlýho svetru na ztotožnění se se svou osobností, vášnivě obdivuj uměleckou instalaci květináčů (i když médium zkrátka neodpovídá), nebo zalez do prvního špinavýho skladu, kde duní melancholická neonová párty za rytmů ambientního elektra. Dělej si prostě co chceš, ale když se tě někdo zeptá, nezapomeň to hezky na rovinu definovat přes transparentní brejle. Výchova dívek a chlapců v Čechách, kam se hrabe Forman... (A stejně budu mít nakonec nejvtipnější komentář já, - retročuráci -, heč!) 4* (26.05.2015)