Chléb, láska a fantasie

Italie musela po druhé světové válce za prvé žehlit svůj pošramocený obraz ve světě, a za druhé pomocí filmu vychovávat italské vesničany. A tak se ocitáme v pohádkové vesničce plné rázovitých, ale v jádru milých a hodných vesničanů, krásných temperamentních dívek a hlavně, jak přímo upozorňují úvodní titulky, strážníků. Ti byli vesničany ve skutečnosti považováni za zlo, prodlouženou ruku zlodějského státu (Jaký byl prvotní impuls pro vznik Mafie?). V této vesničce dojde na konci filmu k zázraku - láskyplnému splynutí strážníků a vesničanek. Nejedná se ani tak o komedii, jako o vesnickou pohádkovou idylu. Skutečnost pronikla do filmů později (například marný boj Franca Nera ve filmu Den Sovy). (29.05.2010)

Nenáročná romantická komedie, která sice trochu zestárla, ale na jemném půvabu, to je to správné slovo, jí to neubírá.  De Sicova stydlivě střídmá komická poloha a oduševnělá krása Lollobrigidina  k příjemnému zážitku víceméně stačí.   Jako  komedie pak spíš jen úsměvné, ale letní atmosféra rozpáleného italského venkova příjemně uklidňuje. (19.01.2024)

Film režiséra Luigi Comenciniho „Chléb, láska a fantasie" nemůžeme zařadit po bok oněm slavným italským filmům, jako byly na př. „Zloději kol", „Řím v 11 hodin", „Děti ulice", „Umberto D" a jiné, vytvořené pod hlavičkou italského neorealismu. Film „Chléb, láska a fantasie" postrádá jeden z hlavních rysů neorealistických filmů jejich bojovnou kritičnost lidské společnosti. Své světové popularitě, která dala vzniknout celé sérii filmů na thema „Chléb, láska a ...", vděčí především hereckému obsazení hlavních roli s Vittorio De Sicou v roli strážmistra a Ginou Lollobrigidou jako vesnickou dívkou Střelkou se dvěma z nejslavnějších a nejoblíbenějších italských herců vůbec. Přesto však nemůžeme tomuto filmu upřít četné stopy neorealistického směru, které nesporně patří k jeho kladům. Vidíme je již v námětu: je jím současná látka ze života prostých italských lidí v zajímavém prostředí horské vesnice. Vidíme je v prostém a nenásilném zpracování jednoduchého příběhu dvou mileneckých dvojic, vidíme je v hlubokém humanismu, s nímž se tvůrci filmu dívají na lidský život. Je nepochybné, že právě pro tyto klady a především pro svůj bezprostřední a v pravém slova smyslu živelný italský humor najde tento film mezi našimi diváky mnoho příznivců. Film je promítán v dvoj-programu společně s jeho pokračováním „Chléb, láska a žárlivost". Propagační a reklamní materiál je na oba filmy společný. Filmový přehled 35/1957 (13.10.2007)

Pokud by mi Carabinieri někdy svěřili velení nějakého menšího oddílu, tak bych si ke službě rozhodně vybral vesnici Sagliena. Měl bych tam vyšší pravomoci než starosta a jediným mým nadřízeným by byl farář, ale to bych přežil, kdyby se kolem mne neustále proháněla Výtržnice na oslovi a já bych vozil Annarellu na štangli svého motokola. Taky s drzou služebnou Caramellou by byla spousta zábavy a mně by asi k řádnému vykonávání služby nic nechybělo. V tomto snímku by mi však kousek humoru navíc přišel k chuti, protože nejedna situace k tomu přímo vybízela. (22.08.2014)

Niekto v komentároch prirovnal tento film k Slnku, senu a tomu ďalšiemu pred pol storočím. Mal pravdu. Život v chudobnej dedine s výraznými postavičkami je spestrený každodennými drobnými udalosťami, ktoré sa medzi obyvateľmi šíria rýchlosťou internetu. Film je jemnou, láskavou komédiou, ktorá má oproti Slnku, senu atď. obrovskú výhodu vo Vittoriovi a Gine. Pred mnohými desaťročiami bol film populárny nielen doma, ale aj u nás, pretože každý film západnej proveniencie, ktorí cenzori k nám pustili sa stretával nielen so zvýšeným záujmom, ale aj s úspechom. U nás k tomu prispel aj veľmi vydarený dabing. (05.09.2020)