Ronja, dcera loupežníka

Švédský dobrodružný příběh podle předlohy A. Lindgrenové o Ronje, dceři loupežnického vůdce Mattise, pohádka bych se toto dílo označit neodvážil. Příběh popisuje zejména dospívání a poznávání života v přírodě mladé dívky spolu jejím kamarádem kudrnatým Dirkem, narozeným ve stejný den vůdci nepřátelské bandy loupežníků Borkovi. Přátelství mezi mladými lidmi tak kontrastuje mezi rivalitou obou band lupičů, vedenými jejich otci. Ve snímku se vyskytuje řada pohádkových bytostí, jako například agresivní ptactvo harpie či zlý a hodní skřítci a celkově je zaměřen na švédskou přírodu v měnící se ročních obdobích. Závěr snímku je takový vskutku nepohádkový a jakoby neukončený. Nezatížen shlédnutím v dětství a postrádajícím tak nostalgické emoce, hodnotím snímek pouze mírně nadprůměrně, ač si uvědomuji jeho silné stránky. (11.01.2015)

Už si to pamatuji jen mlhavě, ale působilo to na mě hodně silně. Hrad na skále rozdělený bleskem na dvě poloviny, podivní malí skřetové v lese, loupežnická rodina, hrozně ponurá atmosféra, film na pomezí pohádky a regulérního fantasy - jako dětský film to zafungovalo výborně, když si to stále pamatuju. Jen si nejsem jistý, jestli bych to takhle nadšeně přijal i po shlédnutí v současnosti, přece jen s odstupem let. Jako vzpomínka z dětství 5* (20.08.2005)

Velmi dobrý film pro děti (a pro dospělé, kteří ještě nezapomněli, že byli dětmi ;o) Jasně, že tomu lze i lecos vytknout. Příliš papundeklově vyhlížející hrad, z dnešního pohledu naprosto dřevní animace, místy trochu ledabylý střih, pasáže nad kterými jsem svého času skoro slzel mi dnes připadají spíš nechtěně komické.. Má ale hledání hnid v tomhle případě smysl? Navíc minimálně "drsnost" příběhu, složitost děje a modelovost situací zkrátka nesmí překročit určitou mez, za níž už by to nebylo pro děti pochopitelné či přijatelné. Loupežníci musí olupovat citlivě a vtipně, stejně jako zápas loupežnických band jednoduše musí být nekrvavý. Tohle všechno přitom Ronja plní na jedničku. Navíc je neuvěřitelně vtipná a s roztomilou nadsázkou natočená... Nezbývá mi proto, než zanechat vypočítávání skutečných i domnělých filmařských poklesků a jednoduše se kochat krásou lesních záběrů, nostalgicky vzpomínat a užívat si po špetkách přidávané životní moudrosti Astrid Lindgrenové, paní, jež dokázala ve svých knížkách dokonale oslovit děti a přitom rozhodně nenudit dospěláky, kteří se k tomu jakýmkoli způsobem nachomýtli... Celkový dojem: 85% (14.09.2006)

Asi mě mrzí, že mě tento film minul v dětství, protože obsahuje přesně to, po čem každé dítě touží. Dítě uvidí Ronju, která žije na hradě s loupežníky a svým veselým otcem, uvidí dobrodružství, strach z harpyjí a úžasnou svobodu, když se hlavní hrdinka přestěhuje se svým kamarádem do jeskyně. Dospělý uvidí frigidní matku, která se svým věčně opilým mužem obývá zříceninu a křoví jim dělá dvanáct homosexuálních loupežníků, kterým musí prát. První třetinu filmu jsem se nudil. Děj více méně žádný, zachraňovala to jen přítomnost nadpřirozených postav, hezká krajina. Jenže pak bylo i nějaké drama, stěhování do jeskyně, psychopatické vydírání ze strany toho protivného zrzouna a už to bylo zábavnější. Tak jsem to ze dvou hvězd zvedl na tři. Jenže pak... nevím. Asi to děcko ve mně a pak to děcko vedle mě začaly brblat, že už je to konec a že to bylo dobré a ona je to asi pravda. Má to kouzlo, takový ucelený svět, kde se dá všemu nahlas smát, tančit na stole, házet shnilá jablka do stěny a všechno to bude v pohodě. Bylo to příjemné, snové a v ničem to nekousalo. Jo, asi chci bydlet přes zimu na hradě, spát ve slámě, mít sklep plný piva a v létě se cpát lososem na špalku před svou jeskyní, hulákat na lesy, a prostě tak. (01.01.2019)

Skvělá pohádka, která byla svého času docela vysílána v čeké televizi. Docela se divím, že už jí nedávaji, viděl jsem jí zhruba po deseti letech a vůbec neztratila kouzlo. Sice těch strašidelných scén s harpiemi a šedými skřítky jsem se už tolik nebál, ale pořád jsou působivé. Jako celek opravdu nadčasová záležitost! (12.10.2007)