Ronja, dcera loupežníka

Moje oblíbená pohádka. Svět skřítků, harpyjí, bludiček v severské, úchvatné krajině. Chlupatí loupežníci s ještě chlupatějšími bimbasy ve sněhu po nucené pololetní očistě a sauně-potvůrky podivné...Výborné herecké výkony, přirozený a nenucený projev. Srdceobjímající a hladící příběh o lásce, touze a úsilí loupežnického děvčátka a chlapce o lepší svět, kde děti dávají lekci v chování těm, kteří jim poroučejí..děkuji nastokrát nevím komu, že nestačila zareagovat americká továrna na šmejd, čímžto dala umožnit natočení výborné podívané pro všechny věkové vrstvy... (13.07.2008)

Hezká starší dětská (ale nejen to) pohádka, která ale na dobu, kdy byla natáčená, je krásná - ta příroda (trošku mi připomněla vysočinské lesy, vodní nádrž Seč), loupežníci, zpěvy, dialogy mezi Ronjou a Mattisem... lestní skřítkové a jejich otázky ("Pro-pro-pro-čpak to-to dě-dě-láš, ty po-po-po-po-tvůrko malá?..." ;) )... Na konci jsem si od začátku myslela, že se hrad zase spojí, ale to možná až za pár let... ale most má také své kouzlo... Léto v mědvědí jeskyni Ronji a Birka bych osobně též chtěla zažít... (27.07.2009)

Jedna z nejkouzelnějších pohádek a jeden z mých největších klenotů dětských let. Krásná scenérie skandinávské přírody, skvělí "pročpakto" skřítkové, krvelačné harpie, fantastický dětský páreček Ronja a Birk, nezkrotní, ale veselí loupežníci. Skvělý příběh o životě i smrti, soužití s přírodou, lásce a silném přátelství. Vždy se na tento snímek rád znovu podívám a pokaždé mě skvěle dokáže pohladit na duši. (09.12.2011)

Pamatuje někdo, když kdysi dávno dávala ČT1 v brzkých ranních sobotních hodinách filmy pro děti, potažmo pro celou rodinu? Jak se neomílala jen dokonalá dětská trilogie Klub detektivů nebo dánská sága Čtyři děti a jeden otec ale i spousty prastarých severských pohádek jako je právě dobrodružná Ronja? Já si vzpomínám moc dobře a to lesní dobrodružství jsem si vždycky chtěl prožívat s ní. I ve věku, v jakém jsem dneska, by mi bavilo dělat takové lumpárny :) (20.10.2018)

...po-po-po-podivné po-po-po-potvůrky, harpyje a šedí skřítkové, kteří vám vysajou krev, když se bojíte... no co si budem nalhávat severské pohádky mají úplně jinou poetiku než ty naše středoevropské a taková změna není nikdy na škodu... mimochodem jako malý jsem to viděl několikrát, ale pamatuju si z toho jenom matně Ronju s nohou ve sněhu a útočící harpyje - to jsem se tehdy fakt bál (šedí skřítkové by si na mě smlsli); ale jinak mi z toho v hlavě nezůstalo vůbec nic, takže jsem teď k tomuhle filmu přistupoval s čistým štítem, ale i tak a po těch letech je to rozhodně koukatelná a hoooodně sympatická pohádka... (zaslouženě mezi 10 nejlíp hodnocenými pohádkami tady) (31.01.2009)