Gummo

Takze za a) Bezprostredni pocit z filmu je, ze jsem nasrany a to dost, takovou prehlidku trosek, odpornych a bizarnich kreatur jsem snad jeste nevidel. Ani neni mozne jsi k nekomu vypracovat vztah, prave spise naopak odpor, ktery byl u me casty. A za b) Film se snazi byt vulgarni a co nejvice zvlastni, az je z toho zhovadila blbost, ktera nema naprosto co rict. PS: Jestli chce nekdo emigrovat do ameriky a splnit si svuj americky sen, tak jim doporucuji tenhle film zhlednou:-) (26.11.2004)

Čistě nezávislá filmařina a sociologická sonda do amerického maloměsta. Dominuje zde řada ujetých scén, hrubého výraziva a celkově se koncept částečně rozpadá pod vahou režisérových uměleckých ambic. Toužebná očekávání tedy naplněna nebyla, jelikož talent Harmony Korineho zde jede asi tak na půl obrátky. (05.02.2022)

Nevím, co je na tomto filmu rozporuplného, myslím si, že zde není co řešit. Gummo je něco mezi absolutním kýčem a rádoby progresivním kýčem. Takže zde je možná jediný rozpor. Film se snaží být hodně drsný a používá k tomu scény, které jsou dost nechutné, ale narozdíl od jiných podobných filmů, tyto snahy vychází zcela naprázdno a co je ještě horší jsou vyloženě trapné. (10.04.2005)

Napadlo mě trochu nerovné srovnání s Černou kočkou, bílým kocourem. Oba filmy prezentují nedonošený svět, plný zažitých defektů. Ovšem jak mě Kusturicovy fyzicky i psychicky neúplné postavy, různé nedodělávky, feťáci a auta ožraná od prasat nabíjejí optimismem! Gummo má opačný efekt. Zatímco Kusturica maluje svůj bláznivý kus země spíš nadzemsky, takřka utopicky, američtí tvůrci se tady se svou syrovou dokumentárností drží hodně dole. Ani těm kočkám se tu moc nedaří. Hrdiny jsou děsivě reálné kreatury, mezi kterými marně hledáme nějakou záchytnou výjimku. Ani prostředí, kde se pohybují, není zrovna utěšující. V jejich beznadějné letargii, směšnosti a nechutném jednání je jistá síla vyjádření. Svět je prostě hnusný a hnusný i bude. Je to opravdu celkem působivé, ale tím to hasne. Od něčeho, čemu se říká film, bych přece jen čekala víc. (21.06.2008)

Harmony Korine vás nechá prožít vzpomínku, kterou jste neměli. Gummo naplňuje umělecké úsilí o zachycení momentu v čase, pohybu, emoce apod., především proto, že jde o improvizační hru, jejímž cílem je míchat (pravdu a lež, hudbu všech druhů, obrazové formáty, nebo např. střihové a zvukové postupy). Nesnaží se sdělovat, mluvit, popisovat, zhodnocovat a právě tím řekne mnohem víc. Není to svět zamčený do krabice, ale prostě nápodoba světa ponechaného v celé šíři a zároveň jasné ztělesnění filmového média. U většiny filmů se můžeme ptát: o čem to je, co tím autor chtěl říct? V případě Gummo se ptáme: kam se podíváme, co nám Harmony Korine ukáže? (04.09.2016)