Kingsajz

Bláznivina první třídy, kterou jsem poprvé viděl coby nerozumné malé děcko a z které jsem si pamatoval jedinou scénu - když Olgierd Jedlina přijde v Šuflandii do restaurace a vidí, jak si jeden host objedná k obědu mouchu... A pak mi skoro dvacet let trvalo, než jsem zjistil, co to vlastně bylo za film... Teď jsem to konečně zjistil, znovu jsem se nechal pobavit krásně praštěným příběhem o trpaslících a kingsajzu a navíc již poučen věkem jsem si vychutnal efektní reflexi totalitární společnosti, v jejímž čele je bezesporu vynikající Jerzy Stuhr. Jelikož režisérem tohoto snímku je Juliusz Machulski, přímo se nabízí srovnání se Sexmisí, a to je myslím ten hlavní kámen úrazu... Kingsajz je oproti tomuto filmu místy až moc překombinovaný a trpí některými nedůslednostmi... to by se možná dalo přehlédnout, vždyť je to crazy komedie...co mi však šlo neskutečným způsobem na nervy, byla ta příšerná muzika, která film doprovázela už od úvodních titulků... Už jen kvůli tomu nemůžu dát víc než 3* (07.10.2007)

Na mě občas až moc velký úlet, ale pobavil jsem se dost, to zase jo. Určitě bych vyzdvihnul parádního Jerzyho Stuhra, který je snad ještě lepší než v Sexmisi. Triky jsou dokonalé a i na dnešní dobu velmi působivé. Ale nejvíc mě dostala hudba(samozřejmě orchestrální, ne ty polský 80´s hrůzy), ale pochybuju, že by se dal někde zrovna takový soundtrack sehnat. (20.11.2005)

Tak tohle bylo fakt originální. Líbil se mi ten nápad s trpaslíkama a jejich šuplíkovým světem a dost často se dalo krásně smát (tak, jak to u novodobých komedií už moc nejde). Bylo tam hodně detailů dovedených k dokonalosti (např. vytetovaná muchomůrka na hrudi, vysoké napětí v baterii nebo lázeň v čajové konvici, chch) a co si budeme povídat - triky sice analogové, ale není to lepší, než ty hnusné digitální? "Nekopej toho pána, ještě se zpotíš." Bavil jsem se náramně a ksicht Jerzyho Stuhra, to je bod navíc. (01.11.2021)

Když jsem snímek viděl poprvé na podzim roku 2010, byl jsem (možná až zbytečně ovlivněn kvalitami Sexmise) i přes vesměs kladné hodnocení docela kritický, ať už třeba k představiteli titulní role, či k soundtracku, jehož titulní píseň mi zněla jak "Diskžokej" od Ivety Bartošové. Reprízy s odstupem času (po šesti, resp. po deseti letech) však tyto výtky zahnaly. O to více se pak tedy lze kochat neomezenou invencí tvůrců (např. úroveň triků s tuzemskou stopou) a obdivem, jak opětovně tým kolem Machulského dokázal vměstnat na tu dobu velmi odvážný společensko-politický podtext. Stejně jako na úroveň humoru, která i přes některá prostředí vůbec není pokleslá - což má snímek podobné se Sexmisí, která také přesně ví, kde je tenká hranice mezi vkusem a nevkusem. Se znalostí režisérova díla, kterou jsem napoprvé neměl, vynikne i vtipný odkaz na Vabank (aneb "z nepřátel spojenci"), plus jsem s opakováním získal slabost pro tu část dějové linie, kdy se Olo a Ala postupně dají dohromady - aneb stejně jako v životě není nad krásné přátelství... V kategorii čtyřhvězdičkových byla Kingsajzu až škoda. 90% (07.11.2010)

Více než klasicky výborný výkon Jerzyho Stuhra, více než přeladná figura Katarzyny Figury, více než celkem roztomilý děj plný milého humoru ční neuvěřitelná a úžasná scénografie lodžských ateliérů (barrandovskými efekty podpořená), stejně jako celkové antiautoritativní poselství z doby labutích písní komunistické východní Evropy. (14.08.2022)