Kingsajz

Bláznivina první třídy, kterou jsem poprvé viděl coby nerozumné malé děcko a z které jsem si pamatoval jedinou scénu - když Olgierd Jedlina přijde v Šuflandii do restaurace a vidí, jak si jeden host objedná k obědu mouchu... A pak mi skoro dvacet let trvalo, než jsem zjistil, co to vlastně bylo za film... Teď jsem to konečně zjistil, znovu jsem se nechal pobavit krásně praštěným příběhem o trpaslících a kingsajzu a navíc již poučen věkem jsem si vychutnal efektní reflexi totalitární společnosti, v jejímž čele je bezesporu vynikající Jerzy Stuhr. Jelikož režisérem tohoto snímku je Juliusz Machulski, přímo se nabízí srovnání se Sexmisí, a to je myslím ten hlavní kámen úrazu... Kingsajz je oproti tomuto filmu místy až moc překombinovaný a trpí některými nedůslednostmi... to by se možná dalo přehlédnout, vždyť je to crazy komedie...co mi však šlo neskutečným způsobem na nervy, byla ta příšerná muzika, která film doprovázela už od úvodních titulků... Už jen kvůli tomu nemůžu dát víc než 3* (07.10.2007)

"Když je ti vše malé, tak vyřeš to trikem, svůj rozměr změň a staň se trpaslíkem." Tak trochu Matrix, trochu Ať žijí duchové, trochu Franz Kafka a trochu Miloš Macourek. Juliusz Machulski se netají svou inspirací fantastickými komediemi Václava Vorlíčka, Oldřicha Lipského a spol. a v Kingsajzu používá mnohé patenty jejich kameramana-vynálezce Vladimíra Novotného. Ale málo se ví, že i polskou kinematografií se v 60. a 70. letech přehnala vlna absurdních komedií, kde do života znormalizovaných Poláků zasahovali superhrdinové a šílené vynálezy. Tyto filmy byly narozdíl od českých adresnou satirou na politický režim a Sexmise i Kingsajz na ně volně navazují. Teď, když jsem film viděl znovu asi po dvaceti letech, překvapilo mě, jak dobře mu slouží neuvěřitelně hnusná móda 80. let. Všechny ty dámské pudlí účesy, vulgární líčení, neforemné oděvy, které měly signalizovat zálibu nositele v nedbalé eleganci... To vše dnes vypadá jako bizarní futuretro, vymyšlené speciálně pro fiktivní svět této městské fantasy, i když šlo jen o kulminační bod tehdejších trendů v oblékání. Proto nakonec i ten "normální" svět mimo vybájenou Šuplandii upoutá divácké oko a pomůže překlenout některé nudnější scény. Kingsajz je možná zbytečně dlouhý, ale stále poměrně zábavný. Kde jinde uvidíte například strhující dramatickou scénu horolezení po záchodovém prkénku a visení na splachovadle, aniž by působila trapně? "Małe jest piękne." 80% (13.07.2010)

Tak tohle byl spravne ujetej film. Prislo mi, ze trpaslici jsou lepe odvedeny nez ve filmu Pidilidi a tema mi prislo trochu podobne Matrixu, taky tu jsou agenti, "vyvoleny" a prechazeni z jednoho sveta do druhyho. Zapletka je hodne originalni, docela promakana (Az na zmenseni spodku sem si nevsim niceho nelogickeho.) a hlavne hodne vtipna. Navic tu je spousta skvelejch hlasek, super hudba a vynikajici polsky herci, se kterejma jsem se setkal asi poprve, ale fakt nemeli chybu. Hlavne Jerzy Stuhr a Jacek Chmielnik byli bezchybny, ale taky to bylo tim, ze dostavali nejvic prostoru. Navic i trikove to je odvedeny slusne. A zaver prekvapi. Nemam zadne vyhrady, ale na 5* bych to nevidel. (15.08.2006)

Originalna sci-fi komedia. Sceny odohravajuce sa v Šuflandii su genialne. Jak po technickej stranke, tak aj samotny dej je neskuocne zabavny. Bohuzial sa v nej odohrava len polovica filmu. Mimo Šuflandiu to je priemerny az miestami nudny film. Keby som to videl prvykrat pred davnymi rokmi ako Sexmisiu, tak by som tomu asi dal aj stvrtu hviezdicku z nostalgie, ale Kingsajz mi nejak unikol a az dnes som ho videl prvykrat. 6/10. (21.11.2016)

Když pominu, že je to největší zobrazení totalitární společnosti, jakou Machulski natočil, musím říct, že je to taky velká sranda. Smršť nápadů a vtípků, které tvůrci zakomponovali do příběhu (vůbec jen nápad, že v naší společnosti žije mnoho původně trpaslíků, že jediný způsob, jak můžou zůstat velcí je pít určitou limonádu, a potom ta trpasličí země Šuflandie a všechny ty drobnůstky jako oblečení, menu v hospodě v podobě vařené mouchy, obranný nástroj čili sichrhajska=zavírací špendlík, bydliště a život v Šuflandii, konec filmu atd), si zaslouží uctivé ticho. No a nesmím, jako starej prasák, zapomenout na nádherný erotický scény (a tohle je erotika, ne to soft porno, kterým nás krmí jisté televize). Je to jiskřivý, vzrušující a neznám chlapa (samozřejmě asi kromě teplejch, protože ti by chtěli pravděpodobně jinýho partnera), kterej by tohle nechtěl zažít. a Katarzyna Figura má sakra figuru. (06.02.2006)