Kingsajz

Tak tohle byl spravne ujetej film. Prislo mi, ze trpaslici jsou lepe odvedeny nez ve filmu Pidilidi a tema mi prislo trochu podobne Matrixu, taky tu jsou agenti, "vyvoleny" a prechazeni z jednoho sveta do druhyho. Zapletka je hodne originalni, docela promakana (Az na zmenseni spodku sem si nevsim niceho nelogickeho.) a hlavne hodne vtipna. Navic tu je spousta skvelejch hlasek, super hudba a vynikajici polsky herci, se kterejma jsem se setkal asi poprve, ale fakt nemeli chybu. Hlavne Jerzy Stuhr a Jacek Chmielnik byli bezchybny, ale taky to bylo tim, ze dostavali nejvic prostoru. Navic i trikove to je odvedeny slusne. A zaver prekvapi. Nemam zadne vyhrady, ale na 5* bych to nevidel. (15.08.2006)

Opravdu nehrozí, že Kingsajz někdy bude jeden z mých nejoblíbenějších filmů - přecejenom jsem viděla Sexmisi (kterou jsem zbožňovala už od nějakých 6 let) a neubráním se srovnávání. Myšlenka je ale hezká (i když ne tak dotažená, jako právě u přechozího filmu režiséra) a vůbec je to celé strašně milé. A postava Nadšiškovníka je prostě boží. (08.12.2006)

Stejná věta co zaujala Jalu nadchla i mě. Co se dá dělat, spokojím se s další, je z čeho vybírat „V tom šílenství je metoda, jenže jaká?“ Naprosto úžasný Jerzy Stuhra, ve své zřejmě nejlepší roli a ten jeho proslov v sauně, když vysvětluje proč není možné dát trpaslíkům možnost si vybrat jestli jimi chtějí zůstat nebo ne. „ Vtip je v tom, že my je potřebujeme všechny, i ty co chtějí i ty co váhají“.Taky mě udivuje, že bylo možné film nejenom natočit (na tvorbě se podílelo i studio Barrandov ), ale i promítat. Důležité je, že se to podařilo, protože skoro dvě hodiny v Šuflandii stojí rozhodně za návštěvu a chytlavé písničky Anny Jurksztowitcz a hlavně „Zmysly precz“ zase za nákup soundtracku. Ke Kingsajzu, mám jedinou, ale zásadní výtku, jak je možné, že spodky diverzantů se zmenšily stejně jako jejich majitelé!!! To mi někdo vysvětlete, já se těšila, že dojde i na striptýz! A nic :- ). Tyhle hlášky si, ale neodpustím .„Dorazíme ho mýdlem“. Podej mi sicherhajsku, živého mě nedostanou“. (23.04.2006)

Když jsem snímek viděl poprvé na podzim roku 2010, byl jsem (možná až zbytečně ovlivněn kvalitami Sexmise) i přes vesměs kladné hodnocení docela kritický, ať už třeba k představiteli titulní role, či k soundtracku, jehož titulní píseň mi zněla jak "Diskžokej" od Ivety Bartošové. Reprízy s odstupem času (po šesti, resp. po deseti letech) však tyto výtky zahnaly. O to více se pak tedy lze kochat neomezenou invencí tvůrců (např. úroveň triků s tuzemskou stopou) a obdivem, jak opětovně tým kolem Machulského dokázal vměstnat na tu dobu velmi odvážný společensko-politický podtext. Stejně jako na úroveň humoru, která i přes některá prostředí vůbec není pokleslá - což má snímek podobné se Sexmisí, která také přesně ví, kde je tenká hranice mezi vkusem a nevkusem. Se znalostí režisérova díla, kterou jsem napoprvé neměl, vynikne i vtipný odkaz na Vabank (aneb "z nepřátel spojenci"), plus jsem s opakováním získal slabost pro tu část dějové linie, kdy se Olo a Ala postupně dají dohromady - aneb stejně jako v životě není nad krásné přátelství... V kategorii čtyřhvězdičkových byla Kingsajzu až škoda. 90% (07.11.2010)

Jistě, jasná alegorie na komunistický režim, ze kterého se hodně lidí snažilo uniknout, aby pak zjistili, že se dostali sice do jiného levelu, ale s obdobnými podmínkami, kde jsou pořád "malí". Ale to zpracování se Machulskému moc nepovedlo - scénář připomíná socialistické československé komunální komedie 70. a 80. let, nejvíce asi těch Schulhoffových, říznutý sem tam pokusy o crazy komedii se sem tam nahými zadky. Jako podívat se na to dá, výtvarníci si se Šuflandií vyhráli podobně jako jsme to mohli opět vidět v československých filmech s rekvizitami v nadživotní velikosti, občas se člověk pobav, nějaký ten fór se povede, ale na kompaktnost Sexmise to žel nemá ani náhodou. (25.11.2022)