Druhá šance

Myslet na něj je nebezpečně neškodné, překročení nesnadné a žít s tím pro ty se svědomím nesmírně trýznivé. Rubikon, jehož brod tentokrát vede proudem etických otázek. Intenzivní a zároveň seversky odtažitý, se scénářem, který občas nechává herce na holičkách. Možná i proto mezi šmejdskou smažkou, hodně trpícím a méně trpícím nakonec vyčnívá ten, kdo to měl herecky nejméně atraktivní (Ulrich Thomsen). Druhou šanci raději nerozebírají maminky na webu eMimino, takže se nepodíváte na jejich rady a nepřidáte do diskuze své zkušenosti.. (18.04.2024)

Je veľmi tenká hranica medzi dobrou a "dobrou" matkou. Susanne ma svojim filmom tentokrát dostala, aj keď do tých 102 minút umiestnila toho strašne veľa a všetko sa to dialo príliš rýchlo, a možno aj preto upustím od plného počtu hviezd. Herci (obzvlášť Nikolajovia) hrali ale úplne skvelo. Mne ako matke bolo miestami veľmi, veľmi ťažko. (25.07.2015)

Psychologické drama s několika zásadními zvraty v ději. Mladý policista se doma těší z krásné ženy a čerstvě narozeného syna. Jeho starší kolega nic z toho nemá, zbyl mu jen alkohol. Pak je zde ještě odporný párek narkomanů, kterým se, shodou okolností, taky nedávno narodil syn. Ti první, šťasnější, však o syna přijdou. A drama je na světě. Film stojí za to vidět, ovšem není vhodný pro slabší povahy nebo pro rodiče kojenců a batolat. (15.03.2020)

Výčitky svědomí jsou pekelná záležitost. Rozdýchá je totiž málo lidí, pokud mají alespoň minimální morální zásady. Andreas to ale dostane s plnou parádou ještě opepřené, aby si nemyslel, že z toho tak lehko vyvázne. Susanne Bier nezklamala. Trochu mi ale scházela možná větší participace Andreasova kolegy, z toho se dalo vytřískat více. (20.04.2016)

Sic těhulkám, čekalkám, těšilkám ani snažilkám bych film rozhodně nedoporučil, protože realistická figurína mrtvého nemluvněte se válí před kamerou celkem často, zklamalo mě, že pod prvotní šokantností se skrývá v zásadě dost konvenční drama. Problémem je sice docela zajímavě se vyvíjející, ale totálně na kost ohlodaný scénář, který v žádné scéně neobsáhne víc, než posun děje o kus dál. Jednotlivé postavy jsou tak pouze proměnnými v geometrickém příkladu, do kterých nevidíme více než ona několikadenní zápletka potřebuje. Nejvíce to odnáší právě protagonista, ke kterému není lehké si udělat vztah, protože nevíme, jestli je to citlivý milující otec a manžel nebo pragmatický sociopat. Což dle všeho nebylo záměrem. Někomu to může připadat naopak jako ucelený scénář, mně to přišlo jako jeho špatné filmové zadaptování. (17.05.2016)