Druhá šance

Hodně silné drama, které nejedné slabší povaze určitě přivodí těžké spaní, ať už díky několika opravdu vyhroceným scénám, kdy se dá napětí doslova krájet, nebo kvůli samotnému ději, jehož vedení opravdu není pro přehnané citlivky a nebojí se diváka přivádět do úzkých. Film je postaven na nespravedlnosti prezentovanou skrze dvě rodiny, ale jak se ukáže, tak i snaha konat dobro nakonec vyústí v to, že v podstatě vše špatně dopadne. Nikolaj Coster-Waldau ukazuje, že má na to, aby nebyl zaškatulkován pouze jako Jamie Lannister, ale ani ostatní herečtí kolegové nejsou o mnoho pozadu, a to i díky výborné režijní práci paní režisérky. Každopádně díky tomu, jak nervózní celý film je, a jakou atmosférou je protkaný, je to jeden z té řady kvalitních filmů, které už raději znovu vidět nechci. (31.07.2024)

(7,5/10). Skandinávci prostě umí tyhle mrazivé a vyhrocené thrillery. Tento film je tím jasným důkazem. Sice je to místy až moc neuvěřitelné a přes čáru a lidská hlava to jen těžko vezme, ale funguje to. Herci hrají parádně a je to film ideální na sklouznutí do deprese. Mám rád tyhle filmy, ale jednou se jich asi přejím, protože už tady se mi zdálo, že to ne mě nepůsobí tak, jak by mělo. Ale možná je to jenom tím, že jsem zrovna na tento typ filmu neměl náladu. (01.01.2021)

Druhá šance na mě působil dost uvěřitelně, ale i neuvěřitelně zároveň. Možná proto, že takové sračky si vymyslí jen život sám a lidi pak jen kroutí hlavou. Seveřané mají sílu. Mají nechutně velký cit pro vystavění děje a budování emocí, mají silnou kameru s citem pro detail, střih bez výtek, takový, který splyne v podvědomí, že jej ani nevnímáte, mají to prostě skvěle ošéfované. A samozřejmě herci, nevím jak to dělají, ale nikdo nehraje špatně, to je prostě radost! Och, kdyby si tak od Norů vzali příklad i ostatní země včetně Česka. (07.03.2016)

V tomto případě dostaneme dosti zajímavý námět, který zní v celku dost vyhroceně, ale brzy se ukáže, že ono jde spíše o nějaké pokornější i komornější drama. V tomto případě ten scénář v praxi je v celku pro mě zavádějící. Postrádá nějakou větší akci a ta největší epičnost spíše spočívá v synopsi. K tomu režie vypadá v celku unaveně velkou část filmu a nezanechává nijaký významnější otisk. Potom když jde do tuhého, tak se Bier opět ukáže v plné palbě a dosti překvapí. Ale asi je to moc pozdě na to, aby to něco zachránilo. Film má pro mě jako obvykle silný potenciál, ale ten v realizaci není nic extra. Ale nebyl od toho daleko. (02.02.2021)

Dánská autorka Susanne Bier sáhla po hodně těžké látce a nutno podotknout, že sic s klopýtnutími, přesto to ustála. Podle okřídleného zoufalí lidé dělají zoufalé činy natočila znovu se svým věrným spolupracovníkem Andersem Thomasem Jensenem syrové drama, kterak jsou v pasti lapené postavy vhozené před složité volby. Jeden polda chlastá, druhý se uchýlí ke zkratkovitému jednání a jedno násilnické feťácké hovado doufá, že jeho herecká etuda s uneseným potomkem někoho přesvědčí. A do toho dvě matky, které se matkami s různými přešlapy teprve učí být. Bier toho chce tentokrát říct až příliš mnoho a nějakých dvacet minut navrch by možná pomohlo strávit veškeré dění na plátně. Mezilidské vztahy znovu sleduje ze všech možných úhlů, zejména rodičovská morálka tu dostává pořádně přes prsty. Příznivci lidských dramat holt musí po jejím tak trochu odevzdaném (americkém) dramatu Serena znovu napnout uši. Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. A to má ještě připravenou docela šokující pointu. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Zejména pánské trio Nikolaj Coster-Waldau, Ulrich Thomsen a Nikolaj Lie Kaas znovu dokazuje, že dánská kinematografie má kde brát. (08.09.2015)