Druhá šance

„SPÁCHALI JSME ZLOČIN.“ … „NENÍ TO ZLOČIN. MY HO ZACHRÁNÍME.“… /// Barnevernet na dánskej způsob. K druhý šanci je prej potřeba dát trochu tý Boží spravedlnosti do rukou člověka. Tomu nevadí, že půjde o zločin. A my dostaneme jasnej důkaz o lidský pošetilosti a snaze rozhodovat o všem. Ovšem Bůh není… (a když ano, tak má kurevskej smysl pro černej humor!). Jednoduchá myšlenka (s parádní pointou) a dramatická filmařina ve vánočním příběhu, od kterýho sváteční atmosféru nečekejte. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Baví mě, když Králokat trpí. 2.) Rozhodl jsem se, že práva (všech) dětí ochráním sám. Thx za titule "cricket277". /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (09.08.2015)

Zo zúfalstva človek dokáže robiť občas absurdné rozhodnutia, taký Andreas by o tom isto vedel rozprávať. Musím uznať, že tento film mal úžasný spád a v podstate aj zápletku. Obvykle mi pri filmoch ten chlad emócií niektorých postáv nevadí, avšak v tomto prípade mi reakcie poniektorých prišli až za hranicou bezcitnosti a nehumánnosti. Andreasove konanie bolo skratovité, ale úprimne mi ho bolo nesmierne ľúto. No celkovo to bol dosť emočne vypätý film - v tom je Susanne Bier dobrá! (30.06.2015)

Výčitky svědomí jsou pekelná záležitost. Rozdýchá je totiž málo lidí, pokud mají alespoň minimální morální zásady. Andreas to ale dostane s plnou parádou ještě opepřené, aby si nemyslel, že z toho tak lehko vyvázne. Susanne Bier nezklamala. Trochu mi ale scházela možná větší participace Andreasova kolegy, z toho se dalo vytřískat více. (20.04.2016)

Dánská autorka Susanne Bier sáhla po hodně těžké látce a nutno podotknout, že sic s klopýtnutími, přesto to ustála. Podle okřídleného zoufalí lidé dělají zoufalé činy natočila znovu se svým věrným spolupracovníkem Andersem Thomasem Jensenem syrové drama, kterak jsou v pasti lapené postavy vhozené před složité volby. Jeden polda chlastá, druhý se uchýlí ke zkratkovitému jednání a jedno násilnické feťácké hovado doufá, že jeho herecká etuda s uneseným potomkem někoho přesvědčí. A do toho dvě matky, které se matkami s různými přešlapy teprve učí být. Bier toho chce tentokrát říct až příliš mnoho a nějakých dvacet minut navrch by možná pomohlo strávit veškeré dění na plátně. Mezilidské vztahy znovu sleduje ze všech možných úhlů, zejména rodičovská morálka tu dostává pořádně přes prsty. Příznivci lidských dramat holt musí po jejím tak trochu odevzdaném (americkém) dramatu Serena znovu napnout uši. Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. A to má ještě připravenou docela šokující pointu. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Zejména pánské trio Nikolaj Coster-Waldau, Ulrich Thomsen a Nikolaj Lie Kaas znovu dokazuje, že dánská kinematografie má kde brát. (08.09.2015)

Velmi depresivní...kruté, ale i lidské, i když na příběhu je dost vidět ženský pohled na věc. Každopádně celkově je nepřehlédnutelná dánská tvůrčí škola, která nabízí precizní, jemnou režii a excelentní způsob vyprávění (počáteční retrospektiva vynikající) a skvěle gradující děj. Nicméně na pilu se zde tlačí tak, že mé čtyři hvězdy řadím k těm slabším. (17.02.2018)