Svéráz národního lovu

Vynikající komedie, ve které Rusové s humorem sobě vlastním ukazují, co je ve světě proslavilo. Nádhernou přírodu a bezedné stakany vodky. Právě množství toho čirého moku způsobuje, že si, stejně jako jeden z hrdinů, nejste zcela jisti, zda se jedná o realitu nebo o iluzi. Radikální abstinenti by neměli tento film ani zahlédnout, všem ostatním ho vřele doporučuji. (02.07.2009)

Fascinace vodkou jakožto nezbytnou položkou denního režimu mě skutečně nepřesvědčila. Zdá se, že se Rusové přece o něco snažili, ale vůbec se to nepovedlo. Místy jsem ani nechápala dialogy, které měly být vtipné. No, zřejmě nějaký svéráz národního humoru. A kde schrastili takovou bandu pseudofešáků, to by mě taky zajímalo. (27.07.2013)

Narozdíl od rybolovu jsem zde nenašel cokoliv vtipného. Pociťuji absenci sebemenší scénky typu: "ti rusáci jsou drzí, jezdí si tu ožralí jako doma...", zapomenuté zásoby vodky, pro které bylo třeba se vypravit tajnou vojenskou ponorkou, přivázání krávy místo auta a spousta dalších. Možná je to tím, že jsem rybolov viděl před lovem, ale názor to bohužel nezmění. (19.03.2012)

Kdyby byl u svérázu děj podstatný, bylo by tu varování o spoilerech. Medvěd může být alkoholik, pokud je to ruský medvěd. Kráva se ve stíhačce necítí šťastná a Finové chlastají méně než Rusové. A dojičky krav umí stepovat. To byla jízda. Země není z Finska vidět a v křoví rostou ananasy, když tedy víte kam sáhnout a máte v sobě tak láhev vodky. Vlastně, v tomhle stavu můžete i řídit. (21.06.2011)

Krásně vyklenutý oblouk od relativně příčetného začátku po halucinogenní druhou polovinu, kdy za sebou různé situace následují bez ladu a skladu právě tak, jak se zdá plynout čas polomrtvému účastníkovi několikadenního tahu. Výborně vyportrétovaná poničená duše ruského národa, stále jevící zparchantělé zbytky někdejší velkorysosti. Někde v pozadí je cítit Tolstoj i Tarkovskij (oba v pokročilém stadiu rozkladu). Mnohotvárný humor, od generálových „květnatých“ přípitků, suchých skoro po anglicku, až po lidovější strunu zoofilních nedorozumění, ale nic nepřekračuje hranice vkusu (aspoň mého) a nejeden fór je opravdu zabijácký. Plus tenkrát brzy po převratu docela šok z toho, že si Rusové o sobě dokážou natočit něco takového. Hvězdička dolů jen za těch pár míst, kde už se ztráta vyprávěcího tahu nedá úplně odůvodnit budováním atmosféry a člověk se z chvilkové nudy začne lehce ošívat. (06.03.2011)