Pride

Chtěl jsem si trochu oddechnout od horrorů...no, tohle byl chvílemi větší nervák, než kdejaký krvák. Pořád jsem čekal, kdy se všechno zvrtne a vypukne nekontrolovatelné násilí. Chvílemi velmi vtipné, pak zase smutné, střídavě jako na horské dráze. Skvělé herecké výkony, odpovídající osmdesátková hudba (Culture Club, Dead or Alive, Smith, Bronski Beat - jejich koncert byl udělaný fikaně, King aj.) a skutečný příběh, o kterém jsem neměl tušení. Ona Síla je ve vzájemné pomoci si bez ohledu na to, kdo je kdo. A mile mne překvapila Imelda Stauntonová ( hnusná Dolores Umbridgeová v H.Potterovi). Po zhlédnutí člověk ještě více chápe, proč bylo úmrtí M.Thatcherové spojeno s písní Ding-Dong! The Witch Is Dead. Fuck you, Maggie, ty odporná čarodějnice! (12.02.2015)

Co je na tom, že je někdo teplej, černej nebo zhulenej. Docela jsem se filmem pobavil a zamyslel nad svojí homofóbií a vlastně nejsem, jen mi to přijde divný. Každopádně lidi by si měli pomáhat i přes všechny předsudky a svoje nesouhlasné postoje, jako se právě ve filmu tepláci a lízačky postavili za horníky. Nicméně založeno na pravdivé události, jen mě mírně zaráží, že se to nezfilmovalo už daleko dříve. (19.02.2015)

Místy vtipné, místy vážné, místy dostatečně teplé, aby to v minutě dramaticky zchladilo. Pride vypráví příběh události, o které jsem neměl ani šajnu, dokud jsem neviděl The Imitation Game a nezjistil, co Velká Británie udělala s Alanem Turningem. Zajímavé, že oba dva filmy, kterými se prolíná právě příběh tohoto filmu vyšli v tomto roce. Holt občas je potřeba vykopat zakopané kostlivce, které už měl kde kdo. Škoda jen, že mě tenhle film dlouhé celé dvě hodiny hrozně nudil. Čekal jsem ten britskej náraz gayů a lesbiček s místními vesničany daleko brutálnější, ironičtější a zábavnější. Jenže to tak úplně nebylo. (15.01.2015)

Čekal jsem spíše komedii, ale dostalo se mi poctivého dramatu. Ne těžkého, ale rozhodně silného. Svět se v něm smrskl na úzkou perspektivu několika skupin lidí sledujících nějaký zájem proti skoro až anonymnímu nepříteli, vládě. Ten byl ale mnohem větší a mocnější než oni, takže to bylo dobře. V prvé řadě to byl film o lidech, o idealistech a bláznech, prostě o lidech (a ztvárněných skvělými herci). (03.01.2016)

... Our lives shall not be sweated from birth until life closes... Hearts starve as well as bodies; give us bread, but give us roses! No kdo by se k nim v tu chvíli nepřidal? Já teda okamžitě. --- Existujou mraky feel-good filmů. Jistě se najdou i nějaké ty ryze feel-bad výtvory. A pak je tu Pride - oba (sub)žánry elegantně propojené feel-proud můstkem. --- V některých pasážích vysloveně dechberoucí kadence přiléhavě trapných, tabu mydlících situací; výrazný, energií přímo napěchovaný soundtrack; a konečně taky řada vedlejších postav, na kterých vám bez výjimky záleží, a které se vesměs všechny do jednoho dočkají svého velkého, leč třeba v zásadě skromného "okamžiku slávy" (moje soukromá favoritka: Jessica Gunning aka Sian) - zpravidla v duchu jedné z více silných replik snímku: "And there's nothing worse than a lost cause". --- Všechno zkrátka funguje, jak má. A why on earth would we have found that weird? *raises an eyebrow* --- P.S. Ve filmu nevystupujou žádné "lesbičky", ale lesby. Stejně jako v něm nevystupujou žádní "gayíčkové", ale gayové... že ano? :) (27.12.2014)