Pride

Matthew Warchus je neznamy reziser, ktory natocil akurat tento Prajd - buzny chcu pomoct akymsi ludom, no ti sa zdrahaju - aby neboli obvineni zo sexualnych deviacii- a o tomto sa toci film. Plany film, dejova linia ani nejestvuje, Enspigl pise cosi o tom, ze je to udajne nejlepsi a nejzabavnejsi komedia aku rok 2014 vyplodil - no, asi tazko. Interstellar je podstatne vyssie, je aj vizualne nadherny, tu som bol svedkom pribehu dvoch odlisnych komunit....... a nic mi to nedalo, len vatovo plane plky a kopu nudy : 25 % (27.10.2018)

Nějak jsem vůbec nevěděl, co od toho filmu čekat, a musím říct, že pokud jsem něco čekal, tak to nebylo tohle. Lidské drama, místy celkem komediální, o tom, jak se lesbičky a gayové pokusily pomoct stávkujícím horníkům. Ty postavy jsou prostě výborné a skvěle si to s nimi prožijete. Padají zde filmové homosexuální stereotypy, což je hodně fajn. (02.01.2015)

Ostrovy mají spoustu ohromně sympatických tváří a já mám hodně rád tyhle "potkávačky", kdy se větší množství těch nejsympatičtějších nahustí do jednoho příběhu (Boat that rocked, Calvary). Pride má eso v podobě Andrewa Scotta a nostalgické pomrknutí po tom největším a nejfrajerštějším zmetkovi z Misfits. Jenže asi to na nějakou trvalku a hlubší dojem není dost. Stejně jako třeba u americké The Help je to film o odvaze bez vlastní odvahy. Příliš obroušené hrany značí nikterak hluboce zakouslý výsledek...s tím rozdílem, že u Pride mě to mrzí dvojnásob tolik. Post scriptum ještě přisypu pár plusových bodů filmu a sobě popel - o těhle událostech jsem do včerejška neměl ani ponětí. Shame on me. (13.09.2015)

Čekal jsem spíše komedii, ale dostalo se mi poctivého dramatu. Ne těžkého, ale rozhodně silného. Svět se v něm smrskl na úzkou perspektivu několika skupin lidí sledujících nějaký zájem proti skoro až anonymnímu nepříteli, vládě. Ten byl ale mnohem větší a mocnější než oni, takže to bylo dobře. V prvé řadě to byl film o lidech, o idealistech a bláznech, prostě o lidech (a ztvárněných skvělými herci). (03.01.2016)

Ňuňu, zase jeden z těch filmů, po jehož zhlédnutí vám má být tak nějak pěkně, život není úplně zlej a někteří lidi jsou dobří, tedy až na Železnou lady, která škrtala ve veřejných výdajích jak sirka ze Sušice. Naštěstí tady lesby a gayové nejsou stereotypně prezentováni jako sladké pusinky, co si večer dávaj sprchu flitrů, dokonce i horníci se docela drží a na tancování v rytmu diska se dostane asi jen sedmkrát. Ale jinak dobrý, Bill Nighy je pořád láska mýho srdce a snímek, kde použijou song od The Smith nemůže bejt už z principu úplně špatnej, aspoň ty dvě tři minuty, v nichž to Morrissey roztáčí, budou vždycky nadprůměrný. (16.01.2015)