Boj

Problematika blízkého a středního východu je mi velice blízka, a proto i film severského větru odehrávající se v Afgánistánu (pravděpodobně v Armadillu) mě oslovuje více než průměrného diváka. Film zabrouzdá do denního života vojáků z předsunuté vojenské základny, kteří nasazují životy, aby pomohli zpustošené zemi se vzchopit..a bohužel ne všechna rozhodnutí jsou dobrá, ale v daný moment byla správná. Každý musí nést následky, ať už právně nebo v sobě. (17.07.2016)

„MÁ Z VÁS NĚKDO NĚJAKÉ POCHYBNOSTI O TOM PROČ JE TADY?“ /// Tak prej kurva není jen válka, ale taky lidi. Na tom něco je! Dokumentární kamera ukazuje rodinu, která má tátu támhle v prdelákově (Afghánistán) a který moc chybí (hlavně parchanti by potřebovali pevnou ruku, no a žena…co vám budu vyprávět). Taky samozřejmě ukazuje tátu, kterýmu zase chybí rodina (a manželka, páč i když lepší nežli dívčí zrada je teplá prdel kamaráda, tak tady se maj lidi rádi normálně, čili žádný prasárny nečekejte). Táta vobčas myslí na ty „tam doma“ a navíc má zodpovědnost za „ty tady“. Vojáky, bránící světovej mír (nebo jak se tomu říká). Ale zpátky k tý kameře – je bezprostřední a umístí vás do děje. Nejen v Dánsku, ale hlavně v zápase s nerovným protivníkem. Bez pompézních efektů si brzy jednotku v čele s velícím oblíbíte a budete ji držet pěstičky, když se dostane do úzkých. A to vona se dostane, páč vo tom to je. Claus je hlavně člověk. Nedělá machra a snaží se šéfovat psychologicky, tak aby se kluci, kterým sotva zaschlo mlíko na bradě, vrátili v pořádku domů. To všechno jsou ovšem věci známý a tak nějak vojensky – filmově profláklý. Rejža a scénárista v jednom si místo vzdávání holdu vojákům bojujícím v (zdánlivě) nesmyslný válce, nechal jako hlavní téma dilema, kdy a jestli vůbec někdy stojí 11 mrtvejch Afghánců za jednoho Dána. A protože si v nich (dilematech) libuje, začne ho větvit a předvádí dobrý drama, který zanechá dost prostoru pro vaši úvahu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Potřebuju vysvětlit rodině, proč jsem tam „venku“ ty kluky nechal umřít. 2.) Páč válka pro mě není dilema. 3.) Thx za titule „Mia.w“ a „jives“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (07.04.2016)

Na mě je tam toho bohužel málo: málo děje, málo tlaku okolí, málo dilematu. Celá první polovina filmu je expozice, kdy vidíte rutinní obchůzky vojáků a život manželky a dětí doma. Vojáci super, ale scény z civilu se vlečou - uvidíte drama o tom, že dítě nechce vylézt z auta nebo přestat hrát fotbal. V půlce filmu se stane to, co asi čekáte z anotace, vy jste jako na jehlách, že teď to teda začne - ale nic. Týpek má jen jedno morální rozhodnutí, které vyhodnotí v rámci jedné scény, a pak jen čekáme, až se to u soudu všechno znovu převypráví. Žádné drama ze strany manželky, dětí, sousedů, kolegů z práce... nic. Tam kde byl Jagten husté severské drama, tady jen pořád na něco čekáte. (16.01.2017)

Ani přes detailně vylíčeny popis dne v dánské základně v Afaganistanu, si tamější život a boj nedovedu příliš představit. Ale stejně tak ani život a boj v současné dánské rodině. Film zřejmě reflektoval tyto dva do sebe zavinuté dráty. Velitel čety Klaus byl na základě dvojí lži osvobozen. Nyní si bude muset vyřešit otázku, proč a v čem jeho rodina převyšuje tři jiné rodiny roztrhané na kusy v důsledku jeho adrenalinového rozhodnutí. Matematické vyjádření této zprávy zní: život 11 zabitých arabských rodiných příslušníků "znaménko je menší než" 5 živých dánských rodiných příslušníků s mužem ve vězení. Pozn. 1: Proč se na soudu nemluvilo o příběhu rodiny, která byla - zřejmě také v důsledku jeho rozhodnutí - vydána pomstě Talibanu? Pozn. 2: K dekomponování textu filmu je třeba přistoupit ve třech rovinách - Claus + žena + děti (raději odděleně), Claus + spolubojovníci, Claus + cizí státní příslušníci. Ani v jedné z nich se Claus nechoval nestandardně; zřejmě bychom se tak chovali všichni; proto je také vesměs hodnocen jako kladná postava. Pozn. 3: Můj kamarád Jindra (dej mu pámbů nebe) překřtil před dvaceti lety Dánsko na "Zemi privátů" (teď už by se tak mohlo označit i Česko). A opravdu, při cyklistické cestě přes dánský poloostrov a ostrovy jsme chtěli jet přírodou. Nikdy jsme se do ní však nedostali. Každá boční (polní) cesta ze silnice končila na statku, a teprve za ním se větvila do polí a (něco jako) lesů. Objet statek se nám nikdy nepodařilo, kempovali jsme vždy u moře, nebo jsme byli na silnici či v hospodě (ten rok vyhrálo Dánsko ME ve fotbale. (16.03.2018)

nech to bolo zrežírované akokoľvek dobre, nech boli herci akokoľvek dobrí takáto pacifistická téma sa mi nepáči. Je nezmyslom označiť film za "valečny". Dráma o čomsi čo by malo siahnuť na citlivosť diváka, uteká to od reality. Vojna sa s nikým nebabre. A niet rozdielu medzi "civilistami" v afganistane, dánsku, polsku, sýrii ci v nemecku. (18.09.2016)