Hana a její sestry

Vynikající příběh Hany a jejích sester a manžela, který trochu násilně narušuje její ex-manžel Woody se svým tradičním ufňukaně nihilistickým komediantstvím. Trochu mě ty přechody k němu od promyšlené a procítěné vztahovky rušily přiznáme, byť je pravděpodobné že bez jeho obrušování hran už by celek neplynul zdaleka tak hladce - jen proto každopádně nejde o tak silný jednolitý majstrštyk jako Annie Hall. 8/10 (24.01.2016)

Woody Allen tak, jak ho mám nejraději - v poloze konverzační tragikomedie rozpitvávající rodinné a milostné vztahy. Píše a točí o lásce, žárlivosti, rivalitě, nevěře, ambicích, výčitkách a o spoustě dalších pocitů a jevů, které nás obklopují. Opírá se o výborné herce, kterým vkládá do úst hodnověrné a přitom velmi kvalitní dialogy. Jeho postavy nešustí papírem, jsou to lidé z masa a krve, kteří dokážou udržet divákův zájem až do konce. Scénář je odlehčen dlouhou řadou vtípků, Allen tradičně zhazuje všechny možné autority a hodnoty ("Nemůžeme to pustit na obrazovku. A proč?, Pedofilie je už dneska banalita, ostatně nikoho jsem nejmenoval, papež není jméno jenom funkce."). Nešetří ani svou osobu, jeho hypochondrický televizní režisér Mickey je dokonalou parodií sebe sama. Důležité je pozitivní vyznění snímku - jeho hrdinové přes všechny průšvihy k sobě nacházejí cestu a dokážou rodinu udržet a rozšiřovat i bez záplavy patosu, laciného sentimentu a mravoučných řečí tak častých v amerických rodinných filmech. Na první pohled nenápadný, ale o to působivější snímek o lidech a jejich životních hodnotách. Jako už několikrát, i tady rozdělil Allen svůj film na řadu kapitol, které oddělil nadpisy. A stejně jako jindy si neodpustil do filmu zarámovat své dvě velké lásky - jazz a New York. Celkový dojem : 95 %. (17.08.2008)

Pořád se musím divit tomu, že ačkoli jsou Allenovy filmy pořád o tom samém, neustále nás baví se na ně dívat a sledovat ty stále dokola omývané životní pravdy. Je to kvůli hercům? Kvůli jazzové hudbě? Kvůli odkazům na Hitchcocka a bratry Marxovy? Kdoví, nicméně Woody byl vždycky kumštýř a závěrečná scéna je tak nádherně dvojznačná, že jsem opět uznale pokýval hlavou a řekl si, že je to sakra dobrý film. P.S. Johna Turturra si všimnete, i kdybyste byli slepí. (01.04.2010)

Allenovo filozofické rozjímanie nad bežnými spoločenskými a osobnými problémami ako aj úvahy o láske, smrti, umení a zmyslu života. Podobné ako Annie Hall, avšak tu divákovi ponecháva väčšiu slobodu a nezachádza až do morku kostí. Skrátka ide o divácky prístupnejšie Allenovo psychologické majstrovstvo. Povzbudivý film, z ktorého sála (hlavne ku koncu) aj istá dávka optimizmu, čo zase u tohto Pána režiséra nie je až tak často. 85/100 (25.08.2015)

Nebavilo stejně jako většina allenovek začátku devadesátých let. Rozhodně to chce originál, dabing s Terezou Kačkou Duchkovou a Jiřím Dvořákem dabujícím důchodce se fakt nedá. Plané plkání, které ani pár scén s Woodym a jeho fóbiemi nemůže vytáhnout nahoru, a hlavně, odpudivá Mia Farrow, jíž měli po určitém věku zakázat veřejně vystupovat, a několik dalších žen v silně neproduktivním (aspoň pro mě) věku, které by neustále chtěly mít dítě, a při tom žijí s manžely téměř nad hrobem. (01.08.2015)