Le Chasseur de chez Maxim's
Maxim's Porter
Vrátnik od Maxima
Režie:
Claude VitalKamera:
Maurice FellousHudba:
Paul MisrakiHrají:
Michel Galabru, Jean Lefebvre, Daniel Ceccaldi, Marie-Hélène Breillat, Claude Gensac, Francis Perrin, Sabine Azéma, Gérard Jugnot, Robert Dalban (více)Obsahy(1)
Julien žije na zámku se svou manželkou urozeného původu Germaine, které už dvacet let tvrdí, že pracuje v průmyslu – má konzervárnu, která se proslavila svým výtečným hráškem. Ve skutečnosti pracuje jako vrátný v luxusní restauraci U Maxima, kde má takříkajíc pod palcem chod slavného podniku a osobně zná všechny význačné hosty. Na průmyslníka přišel proto, že skutečný majitel konzervárny se náhodou jmenuje stejně jako on – Mercier… Germaine, která tráví hodně času s kanovníkem, majícím sklon příliš holdovat alkoholickým nápojům, oznamuje manželovi, že přijede syn jejího bratra Octave, který právě dostudoval a Julien ho má vzít k sobě do továrny. Julien se samozřejmě zděsí, a když mladík skutečně přijede, řekne mu pravdu. Tak Octave poznává chod proslulého podniku i služby, které Julien prokazuje význačným návštěvníkům, když jim dohazuje půvabné společnice, za což ovšem inkasuje nemalé sumy peněz. Poznává i Julienovu milenku Totoche, která by se ráda stala vdanou paní. Octave je nicméně v rozpacích: co teď bude dělat? V téže době se z pobytu v Anglii vrací i Julienova dcera Genevieve, která nadšeně oznamuje, že se s někým seznámila: je to Francouz a šlechtic! Zdá se, že dívka je do zatím neznámého muže poblázněná. Germaine se v novinách dočte, že Mercierovy konzervárny významně zvýšily obrat, a tlačí na Juliena, aby koupil nový pozemek. Ten se tedy musí postarat o značnou sumu peněz, kterou chce získat tím, že Totoche na celý víkend prodá velvyslanci, který po ní doslova šílí. Milá Totoche si ale mezitím vybrala jiného nápadníka, zchudlého markýze du Vélina, který se poohlíží po bohaté nevěstě, protože právě zesnulý strýc mu nenechal žádné dědictví a on je prakticky na mizině, což ovšem pečlivě skrývá. Totoche du Vélina svádí a on jí ve slabé chvilce přislíbí manželství, vzápětí ale žádá Juliena, aby jí vzkázal, že to nemyslel vážně. Za to Julien od markýze zinkasuje sumu potřebnou na koupi pozemku, protože zklamanému velvyslanci musel peníze vrátit. Julien, kterému vše pomalu přerůstá přes hlavu, se rozhoduje odejít na odpočinek a oznamuje, že svou továrnu prodá. Octavovi sdělí, že by měl nastoupit na jeho místo, s čímž mladík zprvu nesouhlasí. Na zámku se koná slavnost, na níž má Genevieve představit rodičům svého vyvoleného. Jaké je Julienovo zděšení, když v něm pozná markýze, který si ho samozřejmě pamatuje z restaurace. Namluví mu, že na zámku jen obsluhuje. Netrvá ale dlouho a vyděsí se i markýz, když se na slavnosti objeví vyparáděná Totoche, doprovázená další „dámou“ od Maxima. Oba muži prchají před odhalením a nakonec se sejdou schovaní ve stejné skříni, jejíž podlaha se ale pod jejich tíhou proboří. Markýz vypíše Totoche jako odškodné šek na 250 000 franků – který je ovšem nekrytý – a dívka nadšeně odjíždí... (TV Prima)
(více)Recenze (56)
Tahle komedie ze sedmdesátek je jako sedmdesátník v nejlepší formě. Mladý duchem, zralý charakterem, ale do kopce se trochu zadýchává. Z dvojího života hlavní postavy se dá vykřesat spousta humoru a ten v první polovině funguje znamenitě. Pak se ale dějová linka se z asfaltky změní v hrbolatou polní cestu a sedmdesátník tu a tam škobrtne. Michel Galabru v partu prvních houslí nezaváhá, ač díky přítomnosti madame „Žozefy“ člověk pořád čeká, kdy zpoza buku vykoukne četnická čapka. ()
V úvodu konverzačně vybroušená záležitost s inteligentní, vkusnou a nápaditou komikou po boku, nicméně v závěru je notně zašmodrchaná zápletka rozpletena (nebo spíš násilně rozškubána - jako když se vám nedaří rozvázat tkaničku) poněkud nedomyšleným "hurá" stylem, který maličko degraduje všechny scénky, které takovému po všech stránkách zbrklému závěru předcházely. P.S.: Nepochopila jsem, z jakého důvodu byla do filmu angažována čtyřnohá nejlepší přítelkyně člověka, když si nikdo nedal práci s jejím aktivním zapojením do děje. Sice svědomitě plnila svou úlohu a snaživě pobíhala po place, ale nikdy nikoho NEVÍTALA, bylo jí naprosto jedno, kdo z její lidské "smečky" odchází a kdo se navrací. Nebyla to její chyba, ale kdo někdy vlastnil psa jakožto rodinného přítele, musí si nutně jejího nepřirozeně lhostejného chování povšimnout. ()
"Měli si vzít třílůžkový pokoj. S bigamistou člověk nikdy neví." S Michelem Galabru se to má podobně jako s Michelem Serraultem: u nás ho vnímáme hlavně jako spoluhráče slavnějších herců, přestože hrál hromadu hlavních rolí - ve filmech, které jsme neviděli. Vrátný od Maxima je výjimka a "pan štábní" je v něm znamenitý. Překvapivě to není rozjuchaná bláznivá komedie (ačkoli je tak napsaná!) a narozdíl od kolegů mi příliš nepřipomíná funésovksé opusy. Asociuje ve mně něco docela jiného. Pan Julien, kterého MG hraje, se kdysi rozhodl žít dva alternativní životy, a to z podobných pohnutek, jako se stal z Aloise Nováka tajemný Kristián a z varhaníka Célestina světák Floridor. A Vrátný od Maxima ukazuje, co by se s nimi stalo, kdyby se na jejich fintu včas nepřišlo a oni by byli nuceni hrát tu komedii až do konce (svých životů?). Takže Julien už se nejezdí do noční Paříže povyrazit jako dřív, jezdí tam z musu, aby přihlížel, jak se baví jiní a posbíral od nich dost velké spropitné na to, aby jeho žena (Claude Gensacová tentokrát v roli úplné slepice) dál věřila, že je vdaná za bohatého továrníka na hrášek. ("Stal jsem se obětí společenského vzestupu toho muže.") Veselý film o smutném hrdinovi. 70% ()
Michel Galabru je fenomenální francouzský komik, stejně jako Jean Lefebvre nebo v jiné podobě Claude Gensac, ale – bohužel – humor této legendární komedie je šponován příliš samoúčelně, s jasným bulvárním podtextem, který je dle mého zhola zbytečný. Škoda, že řada motivů se opakuje tak dlouho, až ztratí svůj esprit – sem patří právě většina scén z restaurace u Maxima, kde se to hemží šampaňským, ústřicemi a poodhalenými ženštinami. Klasický situační humor tak, jak jej známe z jiných francouzských komedií, naplno tryská jedině ve scénách, odehrávajících se ve venkovské vile. A to je přece jen málo. ()
Přiznávám, že mi to nepřišlo vůbec vtipné. Pro mě situační komedie, jejíž pointy nejsou k smíchu a co víc ani zábavné, nebo úsměvné (navíc většina humoru vychází z pružné morálky hlavní postavy a víc nic). Situační komedie bez humoru. Navíc s neustále se opakujícími nápady, takže máte ve výsledku pocit, že je to celé hrozně zdlouhavé (tak třikrát předpokládáte, že to je konec a není). Jsou o dost lepší francouzské komedie z dané doby. 50% ()
Reklama