Le Chasseur de chez Maxim's
Maxim's Porter
Vrátnik od Maxima
Režie:
Claude VitalKamera:
Maurice FellousHudba:
Paul MisrakiHrají:
Michel Galabru, Jean Lefebvre, Daniel Ceccaldi, Marie-Hélène Breillat, Claude Gensac, Francis Perrin, Sabine Azéma, Gérard Jugnot, Robert Dalban (více)Obsahy(1)
Julien žije na zámku se svou manželkou urozeného původu Germaine, které už dvacet let tvrdí, že pracuje v průmyslu – má konzervárnu, která se proslavila svým výtečným hráškem. Ve skutečnosti pracuje jako vrátný v luxusní restauraci U Maxima, kde má takříkajíc pod palcem chod slavného podniku a osobně zná všechny význačné hosty. Na průmyslníka přišel proto, že skutečný majitel konzervárny se náhodou jmenuje stejně jako on – Mercier… Germaine, která tráví hodně času s kanovníkem, majícím sklon příliš holdovat alkoholickým nápojům, oznamuje manželovi, že přijede syn jejího bratra Octave, který právě dostudoval a Julien ho má vzít k sobě do továrny. Julien se samozřejmě zděsí, a když mladík skutečně přijede, řekne mu pravdu. Tak Octave poznává chod proslulého podniku i služby, které Julien prokazuje význačným návštěvníkům, když jim dohazuje půvabné společnice, za což ovšem inkasuje nemalé sumy peněz. Poznává i Julienovu milenku Totoche, která by se ráda stala vdanou paní. Octave je nicméně v rozpacích: co teď bude dělat? V téže době se z pobytu v Anglii vrací i Julienova dcera Genevieve, která nadšeně oznamuje, že se s někým seznámila: je to Francouz a šlechtic! Zdá se, že dívka je do zatím neznámého muže poblázněná. Germaine se v novinách dočte, že Mercierovy konzervárny významně zvýšily obrat, a tlačí na Juliena, aby koupil nový pozemek. Ten se tedy musí postarat o značnou sumu peněz, kterou chce získat tím, že Totoche na celý víkend prodá velvyslanci, který po ní doslova šílí. Milá Totoche si ale mezitím vybrala jiného nápadníka, zchudlého markýze du Vélina, který se poohlíží po bohaté nevěstě, protože právě zesnulý strýc mu nenechal žádné dědictví a on je prakticky na mizině, což ovšem pečlivě skrývá. Totoche du Vélina svádí a on jí ve slabé chvilce přislíbí manželství, vzápětí ale žádá Juliena, aby jí vzkázal, že to nemyslel vážně. Za to Julien od markýze zinkasuje sumu potřebnou na koupi pozemku, protože zklamanému velvyslanci musel peníze vrátit. Julien, kterému vše pomalu přerůstá přes hlavu, se rozhoduje odejít na odpočinek a oznamuje, že svou továrnu prodá. Octavovi sdělí, že by měl nastoupit na jeho místo, s čímž mladík zprvu nesouhlasí. Na zámku se koná slavnost, na níž má Genevieve představit rodičům svého vyvoleného. Jaké je Julienovo zděšení, když v něm pozná markýze, který si ho samozřejmě pamatuje z restaurace. Namluví mu, že na zámku jen obsluhuje. Netrvá ale dlouho a vyděsí se i markýz, když se na slavnosti objeví vyparáděná Totoche, doprovázená další „dámou“ od Maxima. Oba muži prchají před odhalením a nakonec se sejdou schovaní ve stejné skříni, jejíž podlaha se ale pod jejich tíhou proboří. Markýz vypíše Totoche jako odškodné šek na 250 000 franků – který je ovšem nekrytý – a dívka nadšeně odjíždí... (TV Prima)
(více)Recenze (56)
"Je zajímavější pracovat mezi šampusem a flaškama než mezi fakturama a upomínkama." Tak takhle svoji práci zhodnotil Michel Galabru a je to svatá pravda. Já mu tu práci závidím. Na druhou stranu film sám o sobě patří mezi ty slabší francouzské komedie té doby. Je to moc ukecané a jestli se v něm něco děje, tak je to na začátku a pak na konci, když Julienova manželka (Claude Gensac) zjistí, jaké je skutečné povolání jejího manžela. [874. hodnocení, 56. komentář, 73%] ()
Herecký koncert Michela Galabru který zde hraje opravdu s energíí na rozdávání. Opět mě moc mile překvapil a utvrdil vtom že je to jeden z nejlepších francouzských komiků, vůbec. Hodně mu pomáhá i jako vždy elegeantní Claude Gensac a Jean Lefebvre v roli kněze. První polovina filmu se sice místy nepatrně vleče, ale ta druhá ve které Michel utíká před svou milenkou a Markýzem který si chce vzít jeho dceru je výborná a film v ní dostane opravdové grády. Zavěr mi připadal trochu uspěchaný, ale byl poměrně vtipný. Můj celkový dojem z Vratného je tedy moc dobrý. Jak už jsem zmínil Michel hraje ve filmu opravdu jako o život a druhá půlka bude pro milovníky crazy humoru dost vtipná takže tu trochu horší první zastíní. Díky Micheli za tuhle komedii za kterou ti za sebe dávám 4 hvězdy a rád jí někdy zase uvidím znovu. ()
Michel Galabru je fenomenální francouzský komik, stejně jako Jean Lefebvre nebo v jiné podobě Claude Gensac, ale – bohužel – humor této legendární komedie je šponován příliš samoúčelně, s jasným bulvárním podtextem, který je dle mého zhola zbytečný. Škoda, že řada motivů se opakuje tak dlouho, až ztratí svůj esprit – sem patří právě většina scén z restaurace u Maxima, kde se to hemží šampaňským, ústřicemi a poodhalenými ženštinami. Klasický situační humor tak, jak jej známe z jiných francouzských komedií, naplno tryská jedině ve scénách, odehrávajících se ve venkovské vile. A to je přece jen málo. ()
V úvodu konverzačně vybroušená záležitost s inteligentní, vkusnou a nápaditou komikou po boku, nicméně v závěru je notně zašmodrchaná zápletka rozpletena (nebo spíš násilně rozškubána - jako když se vám nedaří rozvázat tkaničku) poněkud nedomyšleným "hurá" stylem, který maličko degraduje všechny scénky, které takovému po všech stránkách zbrklému závěru předcházely. P.S.: Nepochopila jsem, z jakého důvodu byla do filmu angažována čtyřnohá nejlepší přítelkyně člověka, když si nikdo nedal práci s jejím aktivním zapojením do děje. Sice svědomitě plnila svou úlohu a snaživě pobíhala po place, ale nikdy nikoho NEVÍTALA, bylo jí naprosto jedno, kdo z její lidské "smečky" odchází a kdo se navrací. Nebyla to její chyba, ale kdo někdy vlastnil psa jakožto rodinného přítele, musí si nutně jejího nepřirozeně lhostejného chování povšimnout. ()
Životní role Michela Galabrua, který ve filmu exceluje a konečně není ve stínu Funése v četnické sérii, kde sice také exceloval, ale byl vždy "jenom" dvojka. Zde však byl jednička a to s hvězdičkou a jednoznačně si zaslouží 5*. Je to jeden z filmů, který si pouštím, když si chci odpočinout a zvednout náladu. Nádherný nápad, kdy vrátný vlastně kočíruje luxusní podnik, je přímo ze života a o humorné scénky tak není nouze. A navíc ten podnik skutečně existuje, takže při nejbližším výletu do Paříže nezapomeňte alespoň projít kolem Maxima. Nakonec můžete zajít i na kafíčko, nevyjde to dráž než v Praze na Staromáku. A je to pak pěkný pocit, když si doma pustíte film a řeknete si, hele tady jsem nedávno byl. ()
Reklama