Všechno je jak má být

Linie životních období školáka Stiga, učitelky Violy a rezignovaného cesťáka s dámským prádlem, kterého je ženou, se spojí v podivný milostný trojúhelník, ke kterému zpovzdálí doléhá válečná vřava z Evropy prostřednictvím filmových týdeníků, aby se jednoho dne bolestivě zhmotnila a uspíšila tak nevyhnutelnou pomíjivost nerovných vztahů. Bohužel, myšlenky Bo Widerberga šly hodně napřed a když se pak musely vracet, neměly už ten potenciál ... Za mě 40%. (19.03.2013)

Stig je dospívající švédský chlapec, který se začíná zajímat o své tělo i sexualitu. Děti jsou extrémně upřímné a stydlivost před poznáním nemá šanci. Náš mladý hrdina se zaplete se svou třídní učitelkou. Krouží mlčky kolem sebe, ale jejich oči plné vzrušení, je prozrazují. Touha je větší než strach z přistihnutí ostatních při činu. Jejich milostná aféra se proplétá skrz celý školní rok a chlapec dospívá v muže nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Poznává manžela učitelky a jejich přátelství je nakonec silnější než milenecký vztah mezi třídní učitelkou. Film promítá scény s citem a dává mnoho času na zamyšlení. I když je téma vztahu mezi žákem a učitelkou dosti provokativní, probírá se hlavně vývoj vztahu s ostatními postavami. Konec je o vývoji v muže a jeho samostatnosti, dospělosti a vzepření proti ostatním. Věřit jen sobě, vše ostatní se po čase stane nedůležitým. (20.12.2012)

Další ze silných filmových zážitků, který by mě nebýt náhody snadno obešel. Vztah žák-učitelka je vděčným tématem, které se ale nevyskytuje nijak často. Co se mi na příběhu hodně líbilo, byla změna, kterou prošli Stig i Viola. Na počátku byl Stig pubertální mladík myslící jen na své uspokojení. Viola byla zase naopak konzervativní vdaná třicátnice. Jejich vztah je dokázal úplně změnit. Stig mi přímo dospěl před očima, zato z Violy se stala "puberťačka". Jako by si navzájem vyměnili své role.. Přesně to mě fascinuje.. Navíc už tak krásný film doplňuje nádherná hudba.. (08.08.2010)

Doučování po seversku má něco do sebe. Hořkosladká romance se sice odehrává v době, kdy na frontě umírají tisíce mužů, přesto tihle patnáctiletí kluci mají v hormony zatížené hlavě jen nadsazené odhady zásunů nebo zapeklitost skupinového sexu. Jeden z nich v prostoru mezi katedrou a tabulí ucítí něco nepoznaného, až ho oboustranná zvědavost a vzrušení přivedou do její postele. Na tom by nicméně nebylo nic divného, kdyby jeho „vyvolené“ nebylo o hodně let víc a nebyla jeho novou učitelkou. První polibek, první náhodné setkání s manželem, který ujíždí na Čajkovském a na ginu, první krize. Hlavně ale přechod z cudných školáckých let rovnou na vysokou. A známe to, jak je to s tím zakázaným ovocem. Poslední film Švéda Bo Widerberga čerpá částečně z jeho dětské fantazie, kterou prožíval ve školní lavici, motivace jeho hrdiny (part svěřil svému skutečnému synovi) je patrná, u jeho překvapivě náklonné kantorky pak vnímáme snahu restartovat zpackaný život. Tvůrce umně buduje atmosféru, nemoralizuje, kroky jeho hrdinů jsou přirozené a uvěřitelné, stejně jako onen opar, který se vznáší v době, kdy jejich krajané bojují a umírají kdesi daleko, i když zatraceně blízko. Škola není králíkárna. (12.11.2014)

Křehký film o dospívajícím chlapci Stigovi, který se zamiluje do nové učitelky Violy. A ona do něho. Jak tohle nerovné spojení může skončit, o tom se přesvědčíte v tomto švédském skvostu. Přestože jde hlavně o sex, film není vulgární ani přehnaný, proto píši, že je křehký. Výraznou roli zde hraje též Violin manžel, obchodní cestující se zálibou ve vážné hudbě a v alkoholu. A Stigova kamarádka, která o něj má vážný zájem. Film je doplněn mnohými skladbami vážné hudby, což dodává jeho sledování ještě větší kvalitu. (24.03.2020)