Olive Kitteridgeová

Mám rád McDormand. Odjakživa. Vydržel jsem se kvůli ní koukat na detektivky i na špatné filmy. Rád se na ni dívám. Mrzí mě, jak zestárla, ale oči tam pořád jsou. Stárne rozhodně s větší grácií, než řada jejích nešťastných vrstevnic (Isabelle Adjani). Tenhle seriál má několik zásadních slabin - jednak je to samotný formát - možná je to můj předsudek, ale seriál jako takový JE pokleslý. Pokud se snaží o Umění, měl by tu pokleslost reflektovat, bojovat s ní - jedno v jaké rovině. V tomhle je naopak příliš cítit snaha o nekonfliktnost - trošku sázka na retro, trošku na prostotu, na krásu kamery (co ji dnes nemá), na digitální efekty, na temnotu. Blockbuster pro citlivější diváky HBO: najděte si a vyberte to své. Nejlíp co nejvíc z vás - takže zase prachy. A pak: dobré filmy nám říkají, kdo jsme. Tenhle seriál nám vtlouká do hlavy - jste neurotizovaní lúzři, ale máte svou hloubku - stejně jako postava Olive synkovi. Ale máme ji? V té snadné slitovnosti s divákem nenacházím moc pohyb vpřed. Co mi ale vadí nejvíc je přítomnost nejméně jedné mrtvoly a několika psychických poruch v každém dílu: v tom spatřuju úlitbu té nejlacinější américké dramaturgii, kterou jsme samo po těch letech všichni prodchnuti (hvězdu za to, že hlavním hrdinou není "policajt a děvka" anebo nějaký hodně sexy vrah anebo upír z fitka do půl těla)... Ono totiž - co by jinak pro konzumenty TV šarád hýbalo dějem, že? Výdobytky evropského kina, kde se nemusí vraždit a stačí pozorovat - třeba i ty staré lidi - to na konzum po práci večer nezavání vzrušením - byť přes sklo obrazovky. A tak si jdu radši zas pustit jako seriál nějakého Rivetta, hehe. (10.01.2015)

Lidé nejsou černobílí. 1) Bipolární porucha chování u jinak sympatické Olive (i jejího syna) je zřejmě hlavním zdrojem ambivalentního vztahu, který k hlavní postavě miniseriálu mám. Otázkou je, zdali máme uvedenou variabilitu lidských projevů a chování škatulkovat a hodnotit jako poruchu. 2) Můj oblíbený 30letý John Gallagher Jr. zde hraje Olivina syna Chrise. 3) Výstižný koment: garmon***. (01.01.2017)

Kousavá Frances patří mezi to nejlepší kousavé i nekousavé co jsem v seriálech viděl. Můžete jí nenávidět, litovat, mít rádi.. v jakémkoli pořadí tyto pocity vůči ní můžete prostřídat. McDormand je naprosto úžasná a Jenkins s Murraym (i když ten mnohem menší dobu) okolo ní krásně "tancují". Dokonalé drama. (30.07.2016)

Olive (Frances McDormand) hrá protivnú ženu. Možno aj vy sa občas takto cítite – máte v danej chvíli problém vydržať sami so sebou, idete si na nervy. Lenže ona sa takto správa celý život. Ku každému – k synovi, k manželovi. Je pár svetlých chvíľ, keď sa jej rozžiari iskra v oku – vo chvíľach, pohľadoch a rozhovoroch s kolegom Jimom O'Caseym. Následky jej povahy sú predvídateľné a budúcnosť – je vôbec nejaká budúcnosť? Napriek tomu vás film prekvapí nielen záverom, ale aj celkovou atmosférou, vývojom postáv. Frances McDormand je herečka, ktorej postavy súčasne nenávidíte a súčasne milujete. V priebehu štyroch častí začínate chápať, aké je ľahké odsúdiť kohokoľvek bez toho, aby ste poznali úplnú pravdu. Takže sme do filmu vtiahnutí ako ďalšia prizerajúca sa postava. (03.01.2022)

Na súčasné televízno/filmové pomery výborný počin. Ten nešťastný americký podtext (prehnané ksichtenie a gestikulácia - napr. matky nevesty či nemocničného personálu, otázky typu "si v poriadku"?, atď.) síce stále prítomný, ale herecké výkony, predovšetkým Murraya a McDormand sú výborné a dokážu diváka priamo nadchnúť. Rozhodne silná predloha, ktorú tvorcovia pochopili a čo je lepšie - aj zrealizovali. V skratke: Ak by takéto série dávali v televíziách, rozhodne by som si opäť zaobstaral telku. (14.01.2015)