Zavěste červené lucerny

Intriky a boj o moc super. Sledovat, jak se postupně odhalují a vyvíjejí charaktery i vzájemný vztahy všech manželek, mě bavilo. Prostředí domu i kostýmy jsou nádherný a ve spojení s kompozicí jednotlivcýh scén to i přes komorní setting dělá uhrančivej vizuál, až je škoda, že to za těch 30 let nikdo neremasteroval a obraz ani v blu-ray verzi není úplně ostrej. Přes to všechno to ale ke konci ztrácí dech a moc silnej zážitek ve mně po tom filmu nezůstal. Přitom tragickej osudu holky, která se místo vysokoškolačky stane hadrem ve světe patriarchátu, kde se ze zoufalosti vzájemně požírá s dalšíma jí podobnýma, má určitě větší potenciál. Zatím průměr, ale možná to ve mě ještě časem dozraje. (20.12.2020)

Upřímně? Čekala jsem jiný konec. Což vám asi moc neřekne a to je dobře. Já toho o asijských tradicích moc nevím, takže nemohu soudit, jaká pravidla tam mohou fungovat, ale věřím, že něco takového se může dít a nebylo by to vůbec překvapivé. Je s podivem, jak se vyvíjí hlavní hrdinka, v tomhle bodě tvůrci trochu překvapí. Zároveň příběh odehrávající se prakticky v jednom domě, s málo herci a bez okázalé výpravy budí tak realistický a vážný dojem, že se o díle nedá říci nic jiného, než že je povedené. Jedna z dalších šikmejch lahůdek. (19.01.2013)

Tenhle snímek vás může dostat příběhem, ale nejvíc vás stejně okouzlí svojí krásnou vizuální stránkou, kdy hlavně scény se sněhem jsou prostě nádherné. Tohle je něco, co vás dovede okouzlit, na co se chcete dívat, protože je to krásné. A do toho rudými cákanci zasahuje tragický příběh o tom, jakou destruktivní moc mají tradice. (18.01.2016)

Kultivované, komorní a na první pohled poklidné nahlédnutí do polygamní, patriarchální Číny na počátku 20. století. Jenže potlačované emoce se nedokážou za strojeností a železnými zvyky schovávat dlouho, jednou musí musí ven a nepřinesou nic než utrpení. Yimou Zhang nepodbízí svou kulturní výpověď divácké líbivosti, neudeří nás do nosu epickou tragédií, ale právě o to jemněji a realističtěji jeho film působí... Pěkný kousek historie. 8/10 (11.07.2014)

Výborné komorní drama bohužel povážlivě znehodnocuje rozuzlení v podobě individuální vzpoury a úniku do melancholie. Je to stejně násilné jako představa sedlákovy dcery, která přišla o rozum kvůli zabíjačce. --- Tenhle film zřejmě vznikl především pro (oskarový) export, a odtud onen import individualismu. Nejvyšší ctností podle konfuciánské etiky je synovská poslušnost. Od ní je odvozen ideál poslušnosti v celé čínské společnosti, důsledně hierarchické. Každý má pevně určené místo a pravidla přicházejí vždy shora. Jedna polygynní rodina je tak svého druhu modelem celé Číny, a právě tak to Konfucius myslel. --- Co na tom změnili komunisté? Mladý Mao napsal esej, ve které se kriticky postavil proti tradičnímu zacházení se ženami. Později, když už byl císařem, "koupal si ptáka v kundách" (jeho autentický výrok) po libosti. Zástupy pionýrek se cítily poctěny když směly obsloužit předsedu Maa, nezřídka i kolektivně (měl obrovskou postel). --- Modernita dorazila i do Číny a leccos se jistě mění. Ale kulturního dědictví se jen tak nesplejete, ostatně Číňané k tomu ani nejeví příliš chuti. Striktně hierarchické uspořádání společnosti stále drží a je pokládáno za předpoklad společenské harmonie. Je zbytečné si dělat naděje/obavy, že by se nám Čína v nejbližších sto letech významněji přiblížila. (13.09.2015)