Hrdina

Meč a hudba jsou jako dvojčata... Hrdina hned zezačátku nabídne krásnou davovou scénu, lehoučkou hudbu a lyričnost v "císařském" setkání. Příběh začíná! První povídka Bezejmeného o jeho boji s chrabrým Nebeským. Krásná scenérie padajícího deště, choreografický briliantní souboj a k tomu hudba slepého starce. Příběh končí vítězstvím a bojovník vypráví dále. Jak jeho vyprávění pokračuje, Císař a sám Bezejmený zjišťují podstaty jejich bytí a umírání. Podstaty boje a života samého. (21.08.2007)

V Číne to bol dosť kontroverzný film, keďže autor podľa seba vyrozprával históriu. Ak si to tak vezmeme, tak aj u nás sa mohol kľudne stať kontroverzným, keďže má silný absolutistický podtext. Ale mne to nevadí. Výnimočne. A prečo? Preto lebo to je jeden z (vizuálne) najkrajších filmov aké som videl. Striedanie farieb pozadia a filtra kamery navyše podporené úžasnou chybou = skvelý film. (23.09.2005)

Ambice, velikášství a megalomanie, nic z toho není Zhangovi cizí, ale přitom nějak zapomíná na své postavy. Neustálé zpochybňování jednotlivých příběhů neústí nic v jiného, než ve zkratkovitě vykreslené charaktery všech dotyčných, které pozbývají poslední šance na ztotožnění s divákem (čili se mnou). Film, jak nejlépe vypéct císaře, se u mě nakonec zvrhnul na film, jak nejlépe vypéct diváka. Asi jsem se měl posadit na zadek z efektních bitek a vymazlených záběrů, ale bylo to asi tak stejný zážitek, jako když se člověk bez řidičáku dívá hodinu a půl na to, jak neustále dokola jezdí tucet aut značky Ferrari. (25.01.2008)

Vynikající po vizuální stránce, krásná hudba. Mile mě překvapila i trochu složitější struktura příběhu, takže jsem měl o čem přemýšlet. Tygr a drak se mi ale líbil více - byl přeci jen poetičtější a emotivnější - v Hrdinovi nebyly postavy tak propracovány, aby mě jejich osud nějak zvlášť do/zajímal. Rozpačitý jsem z poselství filmu aneb účel světí prostředky. Já nevím. (03.07.2003)

Jak to tak vypadá, tak v Číně platí jiné zákony, než ve zbytku světa. Teď nemyslím zrovna zákon o vedoucí úloze Komunistické strany, ale fyzikální zákony jsou na východě Asie zřejmě porušovány stejně lehce, jako u nás ty kriminální. Zatímco lze ale jen těžko očekávat, že by Číňané prožívali filmové orgasmy u českých krimifilmů, Češi (soudě podle hodnocení ostatních kolegů) při pozorování levitujícího Asiata dosahují filmově-uměleckého (a možná i jiného) "vyvrcholení". Co se týče mé osoby, mě tento druh východoasijské produkce nechává naprosto lhostejným. Podívám se, dám maximálně tři hvězdičky, podivím se nadšení ostatních a vracím se pokorně k leckdy až trapně nudné, vesměs ničím překvapivé, někdy až sebe samu parodující, ale tak nějak srozumitelnější hollywoodské produkci. Holt, na tuhle asijskou mentální úroveň jsem ještě asi nedospěl... Ale legenda je to jinak pěkná. :-) (20.06.2005)