Nakažení (S01E02)

Panečku, to ako vážne niekoho tento sterilný dej bez poriadne vykreslených, čo i len troška zaujímavých postáv ešte baví. K tomu prídu ešte aj dosť nesympaticko, odpudivé, hlavne Anna Torv a tá mladá, no otras. To ako nech sa nikto nehnevá ale taký Walking Dead bol pri svojom rozbehu úplne niekde inde, než toto. Trocha mi to pripomína Maze Runner, kde som podobne trpel. /40%/ (25.01.2023)

"No, podělala jsem se!" Tak nechutně nesympatickou pubertální postavu Ellie prostě nesnesu. Bella jí vtiskla ksicht skřeta a neustálým odsekáváním má chování rozmazleného spratka. Postapo svět je hezký ale kulisy nedělají atmosféru. Tady není vůbec žádné napětí. Půl dílu se někam jde a pak tady máme průměrně zajímavý střet s houbami. Ani tenhle díl mě nepřesvědšil. 4/10 (23.01.2023)

Rozhodne posun k lepšiemu, ale stále nič čo by sme už nevideli. Hlavne som zvedavý na posun v deji. Zažili sme to už pri The Walking Dead, nekonečné presúvanie a chodenie od nikam do nikam. Treba rýchlo vzbudiť nejaké emócie vo vzťahu k Ellie lebo tu som trochu sklamaný. Nedá sa nespomenúť na Children of Men, kde som takmer nedýchal aby sa Kee alebo decku niečo nestalo. Na seriálový hype tohto roku zatiaľ nepresvedčivé. (6/10) (05.03.2023)

Sice začínáme zase -20 let (v Jakartě o které se mluvilo minule), ale je to naprosto perfektní. Žádná nudná omáčka. Fenomenálních 10 minut. Bohužel jen 10… pak začne maraton protivného chování jogurtu. Sledování je snesitelné prakticky jen když mlčí, protože jogurt vede non-stop jen arogantní kecy. Sice ty kecy jsou vedeny ve fantastického vizuálu (neokoukané lokace), ale protože se žvaní doslova pořad, děj se vleče. Celou epizodu zachránila až scéna v muzeu. Dost mě taky ruší ta ruční kamera se kterou se pořad nějak hloupá, hýbe a otáčí (místo dynamičtějšího střihu). Je to přesně opačný extrém střihu 2x za vteřinu. (08.03.2023)

Je klíčem k úspěšné videoderní adaptaci konzultace i spolupráce s tvůrci původní hry? Seriálové Last of Us by tomu mohlo být důkazem. Spolu s Craigem Mazinem se na tvorbě seriálové adaptace podílí Neil Druckmann, kreativní režisér dvojice videoher Last of Us, který se zároveň chopil režie druhé epizody. A ta by definitivně mohla být zárukou toho, že bude seriálové Last of Us potencionálně tou nejlepší možnou adaptací. Start druhé epizody po vzoru té první rozšiřuje mytologii, umocňuje snahu zachytit nákazu z Last of Us do skutečného světa, kdy se to celé nevyhne srovnávání s panikou spojeného s nedávnou skutečnou pandemií. Seriál zvládá vyvolávat dojem, že skutečně přichází od tvůrců seriálového Černobylu, zároveň dochází k bravurní shodě, kdy zachycuje nádech původní hry, zároveň s tím ovšem dochází i k drobným změnám, které jsou ovšem jen k prospěchu věci, zároveň si přitom nevytírají zadek s původní hrou. Druhé epizodě se daří vyvolávat stejné dojmy jako z původní hry. Procházení troskami města, kdy se ústřední trio nachází v nejistotě, kdykoliv může přijít nějaké překvapení, kdykoliv může něco vybafnout, kdykoliv může někdo zemřít. Seriálu se dál daří pracovat s atmosférou, vyvolávat vzpomínky na původní herní klenot i pomrkávat k znalcům loru původní hry. Je pořád krátkozraké označovat Last of Us za pouhou variaci příběhu o světě plném zombie, jedna bravurní konfrontace ovšem strčí do kapsy většinu zombie záležitostí z posledních let. Živí mrtví kdo? Pedro Pascal nevypadá jako herní Joel, Bella Ramsey nevypadá jako herní Ellie. Absolutně na tom ovšem nejde. Důležité je, že se seriálu daří prodat vzájemné interakce těchto dvou postav, kdy si k sobě sice ještě budou muset nějakou dobu hledat cestu, vzájemnou chemií ovšem zvládají vyvolat úsměv po tváří, především díky faktu, že si ani seriálová Ellie do pusy občas jednoduše nevidí. A jeden stěžejní moment se navíc seriálu opět podaří oproti hře prodat ještě silněji. I po druhé epizodě jde tak o důkaz toho, jak vzít něco fungujícího na herní bázi, zkřížit to s filmovými prvky a udat pevný celek, který má duši. Navrátivší skladatel her Gustavo Santaolalla ve spolupráci s Davidem Flemingem přináší bravurní atmosférické motivy, jedna konkrétní pasáž v několika momentech připomene stejný segment ze hry (v režii Druckmanna se pocta sama sobě vzdává snadno), především se opět ukazuje, že tu někdo skutečně hodlal adaptovat předlohu původní hry se ctí. Cesta seriálového Joela a Ellie ještě nekončí, čekání je už nyní nekonečné.... (23.01.2023)