Fénix

Zápletka mi sice přišla přitažená za vlasy, ale v tomto případě účel světil prostředky, takže mě počáteční skepse celkem brzy opustila. Petzold rozehrál solidní komorní drama, kde byla Osvětim a poválečné německo jen kulisou pro příběh na téma "Za koho jsem vlastně byla vdaná?". Vyhovovala mi strohost i minimální tlak na emoce a Nina Hoss zahrála fantasticky, což je u této herečky vlastně standard. Vydařil se i konec, takže u mě panuje celková spokojenost. 80% (23.06.2016)

Christian Petzold riedi thrillerovú substanciu predlohy až do psychologickej melodrámy. Miesto explicitnosti sa pohráva s náznakmi a dej ponecháva v opare hmlistých spomienok. Do popredia necháva vystúpiť otázku identity a pamäte, a tá skutočná dráma sa odohráva vo vnútri postáv, v nám neprístupných myšlienkach a zákutiach duše. Veľmi tomu napomáha Petzoldov elegantný filmový jazyk a návrat k jeho „tradičným“ prostriedkom - veľký dôraz na herectvo hornej polovice tela a reč tváre, pomalá dramatická výstavba s dôsledne ukotvenými zvratmi, čisté snímanie scény, výtvarnosť a výprava, obozretná práca so zvukom a starostlivo zvolená hudba. Vycibrený štýl s patinou klasického historického rozprávania pôsobí v dnešnej dobe až neobvykle, nie však zastaralo. Petzold si cieľavedome vypožičiava vhodné propriety i ďalších žánrov - menovite noiru, kabaretu a hororu. Viac v recenzii. (30.04.2015)

Fénix se svým námětem tváří jako neskutečně zajímavý film. Průser je, že ty dvě hlavní role, co v tomto filmu hrály, se tu chováají jak z Jedličkárny. Nelly je celou hodinu a půl za brutální chudinku, její manžel je blbej jak tágo a oba rozjedou vesměs zajímavý drama, u kterého jsem čekal snad jenom na závěr, jak to režisér rozsekne. No a musím říct, že jsem byl zklamaný. Načaté to bylo hodně dobře, ale vůbec se divákovi ten film neotevřel. To abych si to všechno domyslel sám. Takový Chlapec v pruhovaným pyžamu je podobného ražení, ale právě za tu závěrečnou scénu stoprocentně vím, že na něj nikdy nezapomenu. Fénix bohužel tuto závěrečnou scénu nemá. (15.03.2015)

Zajímavé a poměrně originální téma, které má - narozdíl od nadhodnocených nesmyslů typu "John Wick" či "Kingsman" - alespoň nějakou myšlenku. Němčina filmu sluší, (pro většinu diváků) neokoukané tváře taktéž, s výsledným hodnocením nicméně zůstanu spíše při zemi. Peß a spol.: Nemyslím si, že by ji nepoznal, spíš si nehodlal / nechtěl / nemohl připustit, že by to mohla být skutečně ona. Z psychologického hlediska je Johnny jednou z nejzajímavějších postav, které letos prošly kinem (alespoň prozatím).;-) (21.02.2015)

Rovnou to mohli pojmenovat Das Schwindelgefühl sakumprdum, jelikož inpirace u "však-vy-víte-čeho" je neoddiskutovatelná. A na škodu, protože od scény "poprvé v Johnyho brlochu" to namísto tenze mezi postavami docílí přesně opačného účinku; tedy učebnicového nalajnování děje k jedinému možnému rozuzlení. A tam to také bez jakýchkoli překvapení o hodinu později v poklidném tempu rutině dorazí. Funguje to tedy především díky úvodní třetině a ústřední dvojici (v níž on je nepřiznaný německy hovořící levoboček Russela Crowea). I tak to je solidní "hitchovina", které to však paradoxně více sluší v linii "konečně jiné uchopení tématu vyrovnávání se s návratem z koncentráku a poválečné identity německého národa", kdy to ve vší své subtilnosti, náznacích a nevyřčenosti umí být neporovnatelně působivější než v té žánrové poloze. (20.02.2015)