1001 gramů

Pomalu plynoucí příběh vzdělané celkem racionální ženy sklouzává po smrti jejího otce, který jí byl zároveň vlastně jediným opravdovým přítelem, do slepé emocionální uličky, v níž paradoxně nachází možná životní lásku. Decentním a nevtíravým humorem protkaný film je moc příjemnou, duši hladící podívanou. (06.04.2020)

Prvá polovica bola taká pomalá, že ma skoro uspala. Ale osamelosť hlavnej postavy bola skoro hmatateľná. Potom môjmu zážitku pomohlo, že sa začali objavovať postavy, alebo skôr jedna, s ktorými konečne dochádzalo k nejakej interakcii. A úplne chcem elektromobil. (Art Film Fest - Trenčianske Teplice, kino Prameň - 19.6.2015) (21.06.2015)

Jajo vetsina Hamerovych filmu je to bez zaplatky a vyborne pozorovani podivnych charakteru .Je to sentimentalni meditace na vahu duse.Vypada to az jak fantasy.Film se pohybuje mezi pomalym vypravenim a metaforamy.Vice se zabyva svym vizualnim stylem nez obsahen.Posledni pulhodinu je film smesne spatny. (17.05.2020)

Nórsko-nemecko-francúzska koprodukcia, a v hlavnej úlohe žena, ktorá pôsobí na prvý pohľad veľmi vyrovnaným dojmom, no vnútorne prežíva akúsi neurčitú citovú dilemu. Vo svojej podstate celkom fajn námet, ale inak ma táto chladná severská dráma ničím neoslovila. Keď už je dejová línia taká nezaujímavá, tak to zvyknú zachrániť aspoň dialógy, či iné špecifiká. Ale tu nebolo proste nič, čím by tento film nejako vynikol. Nebola to jednoznačná nuda, ale od pozoruhodnosti to malo teda dosť ďaleko. Také to bolo... suché. (27.12.2016)

Z kdysi pronikavého a nezaměnitelného ironika, který uměl bez patosu vystihnout bizarní krásu existence a nepravděpodobného sblížení se zřejmě definitivně stal konvenční kýčař. Prvních deset minut je skvělých, pak film upadává do doslovné a dojivé rozbředlosti, v níž už není ani památka po sžíravosti geniálních Vajec a málomluvné vřelosti Povídek z kuchyně. A za ten vybarvičkovaný závěr by Hamer zasloužil kilem po hlavě. (27.04.2015)