Rocketman

Rocketman má dva hlavní problémy, které zapříčinily to, že nemá takový úspěch jako Bohemian Rhapsody. Zcela výjimečně tak musím (alespoň částečně) souhlasit s Mirkou Spáčilovou. I když je to pro Eltona jako pro člověka určitě výhra a já mu tleskám, první kámen úrazu je v tom, že zpěvák stále žije. Nebudeme si nic nalhávat. Tragédie ostatních přeci jen přitahují lidi mnohem více, než happy endy, čímž se plynule přesuneme k bodu dva. I když film pojednává o notoricky známé osobnosti nikdo asi nebude zpochybňovat to, že Queeni mají lepší songy. Minimálně tedy notoricky známější - díky čemuž se příběh jejich tvůrce zaryje pod kůži intenzivněji. V těchto bodech tedy shledávám důvod, proč má snímek horší hodnocení a lidé na něj tolik nechodí (i když na návštěvnost má vliv i venkovní pekelné teploty). Přitom filmařsky je mnohem lépe natočený. Působí extravagantním dojmem a díky tomu svou formou dokonale vystihuje Eltonovu osobnost. Příběh působí plynuleji a jde více na dřeň. Sebedestrukce lidské osobnosti má větší dopad a za rodiče se upřímně stydíte (scénář s motivy zklamání pracuje velice zručně). Navíc... Ač je vše pojato netradičně muzikálově, obsahem Rocketman určitě v ničem neztrácí. Ke všemu je v hlavní roli skvěly Taron Egerton. Pokud váháte a nevíte jestli kino poctít svou návštěvou, určitě mu dejte šanci. (11.06.2019)

Já tyhle filmy, které jsou plné protivných a vypočítavých bytostí, nemám prostě v lásce. Rocketman má maximálně dvě kladné postavy, které se nechovají jako absolutní hovada a ty si želbohu na velkém plátně vyslouží minimální prostor. Já chápu, že příběh i postavy jsou inspirované skutečností, která nebyla zdaleka ani krapet růžová a nepochybuji o přesnosti její realizace, ale nic to nemění na tom, že mě tenhle existenciální odpad (Eltonovi rodiče, John Reid) nebavilo sledovat. Pro mě je tohle bohužel bariéra, kterou nedokážu překlenout a brání mi si užít sebelepší filmařinu... Taron Egerton je výborný, řemeslo poctivé a obvykle obdivuji snahu natočit něco krapet jiného, ale tady mi to přišlo tak blbé, nudné a totálně mimo mísu… muzikálové pojetí mě nebetyčně iritovalo, fantasmagoriální vsuvky mi přišly úplně dementní a nechápal jsem, jak se něco takového může ve filmu tohoto typu objevit. Jediné emoce, které ve mně tento film vyvolal, byly nechápavost nad naivitou a arogancí ústřední postavy a nechuť vůči všem ostatním. Ach jo.. rozumím tomu, že to je based on true story, ale já zde nehodnotím historickou přesnost a podobné nešvary, já hodnotím film jako takový, jak mě bavil a především, jak na mě působil a v tomhle ohledu to je pro mě jeden z nejhorších filmů roku. Jen taková poznámka na závěr… žijeme v jednadvacátém století a ve snímku, který se odehrává v rámci několika desetiletí, určité postavy vůbec nestárnou?! Sledovat vedle sebe Tarona Egertona a Bryce Dallas Howard jako zosobnení syna a matky bylo čiré utrpení. 4/10 (18.08.2019)

Film je formálně zvládnutý, je vidět, že u jeho psaní někdo přemýšlel a dokonce zapojil i kritické myšlení. (A tady vidím nejzásadnější rozdíl oproti Bohemian Rhapsody, kde člověk doslova cítil, jak filmařům May a Taylor dýchají na záda a dbají na to, aby jim film nepoškodil pověst ani současnou, a aby i kdykoliv v minulosti působili jako ti největší světci. V Rocketmanovi jsem tenhle pocit neměla.) Má to pěkný rámeček, postupné sundávání kostýmu/odmaskovávání je fajn (a dokonce bych byla radši, kdyby těžiště bylo víc tady, tedy v tom, jak je to vyprávěno, a nikoliv v tom, co je vyprávěno) a občasné prolínání snů a reality vždycky potěší. Jenomže víc už toho k dobru asi neřeknu. Příběh/děj je extrémně nudný. Filmu se podaří přesáhnout víc než polovinu své celkové stopáže bez jakékoliv překážky postavené hrdinovi do cesty. Ačkoliv tam náznak depresu a dráma je, tak je to pořád taková divně bezpohlavní limonáda, kde se hrdinovi podaří všechno, na co sáhne, a trpí jen tak trošku po straně, aby šlo poznat, že je to umělec. A zhruba v téhle chvíli se přidává taky to, že film je plný možná sympatických, ale ne příliš herecky zajímavých aktérů. Takže ačkoliv byl počátek slibný a některé pasáže zajímavé, tak jsem prakticky celou druhou půlku film proklínala a fyzicky bojovala sama se sebou, abych udržela pozornost a vydržela až do konce tu neobyčejnou průměrnost všeho snažení. Nicméně jsem díky filmu přišla na hlavní důvod toho, proč mi hudba Eltona Johna leze na nervy: je to tím piánem, před kterým se nedá uniknout, a z jehož manické falešné emocionálnosti se mi chce při delším poslechu škubat si vlasy z hlavy. Občas to tak s hudbou mám, že se mi zdá, jako by se mi psychicky nemocný hudebník snažil svojí tvorbou tu nemoc předat, místo aby sebe i mne svou hudbou léčil, a tohle je přesně jeden z těch případů. (Z českého rybníčku například Hentai Corporation, kluci jsou to sympatičtí, ale jejich poslech na mě působí jak česnek na vampýra.) (25.08.2019)

Když film rozjel první muzikálovou scénu, kde dojemně zpívá celá Eltonova rodina, byla to pecka. Bohužel se tohle velmi brzy vyčerpá a postupně se to spíš stává jakousi povinností, než že by to nějak výrazně filmu přispělo. I když možná si to víc užije fanoušek tvorby Eltona Johna. Já mám rád pár jeho songů a taky ho především znám jako vtipného a sebevědomého chlapíka. Tady ho trápí sebevědomí příšerně a pár dobrých hlášek sice má, ale zrovna tohle hlavnímu herci moc nejde. Přesto hraje Taron Egerton výborně, a vlastně je to jeden z hlavních důvodů proč film vidět. Celkově jsem z tohohle zpracování spíš nesvůj. Asi si zjistím, jak moc si vymýšleli (snad to není tak ujetá smyšlenka jako Bohemian Rhapsody), ale i když musela být divočina prožít si tenhle život, stejně to na mě nepůsobilo v tomhle pojetí nijak zvlášť originálně a zábavně. Elton se rychle proslaví, jeho rodina se k němu chová čím dál hůř, bere drogy a pije... Něco klasicky hollywoodsky vyhrocené (např. hádka s jeho dvorním textařem - i když se tam stále zdůrazňuje, jak se nikdy nepohádali), něco zase zjednodušené (Opravdu jsou jeho rodiče takoví padouši? To asi pro ně bylo pěkně trapné tenhle film vidět...). Poměrně zábavný film, ale čekal jsem víc, tyhle hudební dramata mám obvykle radši. (7/10) (12.02.2020)

Dějově si to může s Bohemian Rhapsody podat ruce - sledujeme další cestu ultratalentovaného a extravagantního gay hudebníka na vrchol, nefunkční milostné vztahy s oběma pohlavími, propadnutí drogám, odcizení se blízkým, pád na dno a pokorný návrat. Stylizace je u Rocketmana zajímavější, i když spíš než muzikálová čísla (zprvu tuctová, později výraznější) mě bavily Eltonovy kostýmy. A celkově se mi nejvíc líbily scény, kdy s jeho textařem tvořili. Egerton - stejně jako Malik v BR - vynikající. Písničkově to ve mě tak nerezonovalo, Elton holt nemá takové vypalovačky jako Queen (s čestnou výjimkou I´m still standing). (25.06.2019)