Stážista

"Nezastaví se. Nespí. Nikdy jsem ji neviděl jíst." To je tedy starostí o nadřízenou. Já jsem se vždycky těšil na okamžik, až jednou nebudu muset vstávat do práce, přičemž státní pokladna nenechá můj bankovní účet zemřít hlady. Jenže moudrou hlavou moudře kývající důchodce Ben mi ukázal, že čekání na souboj se Smrťákem se dá zpříjemnit opětovným zařazením do pracovního procesu. Takže iluze je v háji, nařizuju dva budíky, žehlím kvádro, připravuju hadrový kapesník a čekám na to, až nějaká technologicky vyspělá společnost bude potřebovat služby dinosaura, jehož první kalkulačka se dodnes nenaučila odmocňovat. (05.11.2015)

Nancy opět nezklamala. Další milá a úsměvná vztahovka, která má všechny atributy její tvorby. Vyrovnaný scénář plný úsměvných okamžiků, emotivních dialogů, momentů, které donutí k zamyšlení i sympatických postav, které si prostě nemůžete neoblíbit. Luxusní a postavám dokonale padnoucí obsazení, a režii, která se nepředvádí, ale soustředí na příběh a poskytuje každé hlavní postavě, i mnohým vedleším, dostatek prostoru. Natočit laskavý lidský film, který by si na nic nehrál a dokazal pohodu a úspěvnost vybalancovat nad propastí kýče není snadné, ale Nancy to opět zvládá stejně bravurně jako Philippe Petit na laně mezi Dvojčaty. Navíc jsem ve věku, kdy se dokážu stejně dobře vžít do pocitů stárnoucího Bena ze staré školy, do pocitů věčně nestíhající Jules, kterou drtí neustály tlak a stres, i do pocitl Matta, který chybuje ač miluje. Takže o to víc se mi film dostal pod kůži. Samozřejmě i díky Annie a De Nirovi, kterí jsou oba výteční a jejich interkace jsou dokonalé. (21.08.2016)

Nostalgická utopie, která celou stopáž těží jen z imaginární morální kvality generace dnešních důchodců a jemných vmetání facek té mladší, zkažené a nepoužitelné. Jistě, De Nirovi vrstevníci hrdinsky vypalovali vesnice ve Vietnamu, znásilňovali pěstitelky rýže a na opiu vydlabávali mozky rákosnickým dětem z lebky bajonetem, ale když on ten Niro vypadá tak strašně elegantně a žužu, že museli být úplně všichni gentlemani, stejně jako když v těch šedesátých tvrdili jeho rodiče jak byli gentle lidi z předválečné Ameriky a ti hipící jsou vtipem evoluce. Jistý filosof Hugo Toxxx v jedné ze svých nejslavnějších prací pravil: "Každá generace bude srát na tu druhou", on to myslel jako dvojsmysl v podobě vydělávání peněz, ale pravdivé je to i samo o sobě. Robertek tedy celý film sentimentálně podává pomyslný robertek k uspokojení úplně všech postav, které si se svými pseudoproblémy nevěděly rady, dokud se na scéně v plné polní neobjevil předsenilní důchodce s kapesníkem v saku a kalkulačkou v kufříku. Ten film bohužel není vůbec ničím vtipný, ačkoliv má být komedií, je pouze příšerně uslzeně naivní a místo za bránici chce tahat za emoce. Místo aby stavěl důchodce do vtipných a pro něj nepochopitelných situací dnešního světa, naopak z něho dělá hlásnou troubu dnešního světa, který během deseti minut školí všechny ostatní a ti mu jen s propiskou a bločkem v ruce naslouchají jak severokorejští generálové Kimovi při prohlídce nejmodernější techniky v podobě zrezivělé ponorky z roku 1929. 44% (23.01.2016)

Nancy je děvče na vztahovky a tohle je už její několikátý film, který je na to zaměřený. Nemohu napsat, že by to bylo veledílo, na které v životě nezapomenu, ale je to milý film, který má myšlenku a to je asi na tom filmu pozitivní, že není tak úplně o ničem. Generační propast, která je a bude asi čím dále větší, stojí někdy na zamyšlení. S tím naprosto souhlasím a oba protagonisté Anna i Robert zahráli oba póly senzačně, takže v podstatě nemám větších výhrad. Nicméně je ten čtvereček s odřenýma růžkama. (25.12.2015)

Nejsympatičtější film loňského roku, Nancy Meyers se trefila do černýho a natočila parádní oddychovku, co se může směle srovnávat i s Po čem ženy touží. K tomu si přidejte její trademark v podobě krásně vybranejch newyorskejch lokací a skvělýho De Nira a vychází nám tu do budoucna další poctivej televizní evergreen, kterej si kdykoli rád připomenu. 85% (05.01.2016)