Stážista

Troufám si tvrdit, že Nancy Meyers je větší zárukou kvality, než jakou byla Nora Ephron. Ben není žádný nervózní dědula, který by měl umaštěné vlasy, zmačkanou košili a vrcholem jeho dní by bylo křičení na hlučné sousedy nebo krmení holubů v parku. Ovdověl a zjistil, že „veškerou“ zábavu už zkusil a potřeboval by nějaký nový impuls. A jelikož má bohaté obchodní zkušenosti, nasedne do moderní mladé firmy s módou, která si získala respekt za pár měsíců a kterou vede ctižádostivá workoholička Jules (které se to ale naopak sype doma). Právě dobrosrdečný gentleman Ben se stane jejím asistentem, později spíš mentorem, který jí dává rady, jak zkombinovat výchovu roztomilé dcerky, manželství a snovou práci. A tím, jak je příjemně retro, pomáhá do života i současné twitterové generaci, která netuší, proč by měl muž nosit kapesník. Je to milé, je to inteligentní, je to nekomplikované. Ostatně jako veškerá tvorba Nancy Meyers. Vlastně třecím vrcholem je nevěra jedné z vedlejších postav a pohledy závistivých matek z pískoviště, které nepřejí úspěšným ženám. Jinak mají všichni jen ty nejlepší úmysly, jsou dokonale upravení, mají honosné domy, jezdí v luxusních bourácích. A všichni jsou na sebe milí, chápaví, všichni se milují, objímají, podporují.. a je jen na divákovi, zda to Meyersové týmu ZNOVU zbaští. Já ano, a nestydím se za to. Opět těší skvělým castingem, brilantně napsanými dialogy a příjemně pohlcující atmosférou. Je to takový ten feel-good kousek, kterému se dá vytknout jen máloco (možná slabší rozjezd, možná lepší péče s vedlejšími postavami, možná pitomé sexuální momenty, kterých nás neušetřila ani v předešlé komedii Nějak se to komplikuje – tady erekce po pracovní masáži). To, že v romantické komedii chybí nějaká zásadní romantická linie, vůbec nevadí. Není to žádná psychologická sonda do života moderní ženy, je to pohodový kus, který bude těšit i za deset let. To mi věřte. (27.12.2015)

Nancy je děvče na vztahovky a tohle je už její několikátý film, který je na to zaměřený. Nemohu napsat, že by to bylo veledílo, na které v životě nezapomenu, ale je to milý film, který má myšlenku a to je asi na tom filmu pozitivní, že není tak úplně o ničem. Generační propast, která je a bude asi čím dále větší, stojí někdy na zamyšlení. S tím naprosto souhlasím a oba protagonisté Anna i Robert zahráli oba póly senzačně, takže v podstatě nemám větších výhrad. Nicméně je ten čtvereček s odřenýma růžkama. (25.12.2015)

Příjemná podívaná, která se obloukem vyhýbá žánrovým klišé a diváka zbytečně neunavuje. Celý snímek táhnou hlavní protagonisté aneb tradičně skvělý a zkušený Robert De Niro, kýmž by v důchodě chtěl být určitě každý muž a překvapivě sympatická Anne Hathaway, jenž se se svou rolí také zkušeně poprala. Příběhová linie i s důležitými odbočkami má hlavu i patu a působí velmi odpočinkově a nenáročně, na druhou stranu ale postrádá výraznější pointu. [75%] | Kino - Prom. (25.11.2015)

"Nezastaví se. Nespí. Nikdy jsem ji neviděl jíst." To je tedy starostí o nadřízenou. Já jsem se vždycky těšil na okamžik, až jednou nebudu muset vstávat do práce, přičemž státní pokladna nenechá můj bankovní účet zemřít hlady. Jenže moudrou hlavou moudře kývající důchodce Ben mi ukázal, že čekání na souboj se Smrťákem se dá zpříjemnit opětovným zařazením do pracovního procesu. Takže iluze je v háji, nařizuju dva budíky, žehlím kvádro, připravuju hadrový kapesník a čekám na to, až nějaká technologicky vyspělá společnost bude potřebovat služby dinosaura, jehož první kalkulačka se dodnes nenaučila odmocňovat. (05.11.2015)

Nostalgická utopie, která celou stopáž těží jen z imaginární morální kvality generace dnešních důchodců a jemných vmetání facek té mladší, zkažené a nepoužitelné. Jistě, De Nirovi vrstevníci hrdinsky vypalovali vesnice ve Vietnamu, znásilňovali pěstitelky rýže a na opiu vydlabávali mozky rákosnickým dětem z lebky bajonetem, ale když on ten Niro vypadá tak strašně elegantně a žužu, že museli být úplně všichni gentlemani, stejně jako když v těch šedesátých tvrdili jeho rodiče jak byli gentle lidi z předválečné Ameriky a ti hipící jsou vtipem evoluce. Jistý filosof Hugo Toxxx v jedné ze svých nejslavnějších prací pravil: "Každá generace bude srát na tu druhou", on to myslel jako dvojsmysl v podobě vydělávání peněz, ale pravdivé je to i samo o sobě. Robertek tedy celý film sentimentálně podává pomyslný robertek k uspokojení úplně všech postav, které si se svými pseudoproblémy nevěděly rady, dokud se na scéně v plné polní neobjevil předsenilní důchodce s kapesníkem v saku a kalkulačkou v kufříku. Ten film bohužel není vůbec ničím vtipný, ačkoliv má být komedií, je pouze příšerně uslzeně naivní a místo za bránici chce tahat za emoce. Místo aby stavěl důchodce do vtipných a pro něj nepochopitelných situací dnešního světa, naopak z něho dělá hlásnou troubu dnešního světa, který během deseti minut školí všechny ostatní a ti mu jen s propiskou a bločkem v ruce naslouchají jak severokorejští generálové Kimovi při prohlídce nejmodernější techniky v podobě zrezivělé ponorky z roku 1929. 44% (23.01.2016)