Klec bláznů

Přiznám se,že kdybych se ocitl v Kleci bláznů, asi bych byl stejně vyděšen jako ten nastávající tchán v podání M. Galabrua. Tenhle film kdysi zřejmě bořil mosty mezi námi a jinak orientovanými, s nadsázkou a osobitým humorem nám říká - jsou to lidé jako my. I když myslím, že nic se nemá přehánět a strkat tenhle problém do každého filmu jako se to děje dnes. Ano, je to asi jediný film o homosexuálech, který musím ocenit. A oceňuji jej jako jednu z nejlepších komedií své doby. Na jedné straně zábavní podnik s transvestit show, na druhé straně rodina funkcionáře politické strany, která hájí přehnané morální zásady. Opět excelentní Galabru, zvlášť ve chvílích, kdy je sám přelíčen na ženu, aby unikl dotírajícím paparazziům. O Tognazzim a Serraultovi je pak vůbec zbytečné se zmiňovat. Ovšemže pět hvězdiček.. (17.05.2016)

Klasika, nápad, afekt ... Přiznám se, když jsem se teď po letech na první díl díval znovu, že i teď jsem především v druhé části se u některých scén až styděl v tom dobrém slova smyslu za ty jednotlivé komediální konflikty. Klasika to opravdu je, právě po těch letech a mohu v tomto případě odpustit i to, že ta "komediálnost" byla z větší části postavena na pohledu na homosexuály jako na zženštilé buzny ... 7978 (26.10.2023)

Musím říct, že dřív jsem viděl americký remake (Ptačí klec) a s tím jsem byl natolik spokojen, že jsem si nedovedl představit, v čem je asi originál lepší. A teď už to vím. V ničem. Naprosto bezprecedentní kvalitativní shoda. Srovnávat můžeme jen na bázi "mám/nemám rád toho a toho herce". Já třeba nemám rád Robina Williamse, který hraje v remaku, ale stejně nesympatický je mi Ugo Tognazzi v originálu. ;-) Jeden rozdíl ale přece jenom vidím. V odůvodnění zápletky. Dcera známého politika si chce vzít muže, vychovaného homosexuálním párem, který je nucen před jejími rodiči sehrát divadélko o standartní rodince s pohlavní remízou. No a zdá se mi, že tady je důvod toho všeho spíš ve vrozené tendenci Francouzů dělat ze všeho tyjátr, kdežto v remaku se jedná o pořádně nabroušenou satiru proti pravicové politice. Obojí chválím. ;-) 80% (08.09.2005)

V některých filmech prochází konkrétní postavy určitým vývojem. Tohle je případ filmu, kde jsem tím "vývojem" procházel spíše já v roli diváka. Od pocitů drobného otrávení, přes rodící se záujem o vybranou dějovou linku až po značné zalíbení a pocitů velké spokojenosti z dobré zábavy. Samozřejmě to hodně souviselo i s vývojem děje filmu a zopakovalo se to snad úplně stejně jako když jsem viděl před půlrokem americký remake Ptačí klec. Obě verze jsou totiž dějově téměř identické a sledovat travesty show mne nebavilo stejně jako některé polotrapné incidenty jednoho homosexuála s druhým transvetitou. Naštěstí těch travesty oproti novější verzi bylo zde výrazně méně a drobné plus vyniklo o něco zajímavějším ztvárněním linky s poslancem a jeho dcerou zamilovanou do kluka ze sexuálně atypické "rodiny". Nedokázal jsem si představit, že mne někdo v roli přísného patriarchy může bavit víc než Gene Hackman, ale připadalo mi, že Michel Galabru tady vnáší do dění mnohem víc dramatu. Samozřejmě mu v tom hodně pomáhá temná stylizace scény poslancova bytu, která dává více vyniknout i tísnivým pocitům dcery v tomhle obklopení (a teprve okolité příhody jako např. lezení po žebříku před novináři dodávají tomu punc komičnosti), což tvoří nakonec působivý kontrast k paralelnímu (spočátku prvoplánově bláznivému) ději z podniku La Cauge aux Folles. Od vzájemného shledání a osudové večeře pokračuje zábava v skvělém stylu, která opět zafungovala, ač už jsem klíčovou pointu předem znal. Konec dobrý, všechno dobré? Po menší úvaze se nakonec k čtyřem hvězdičkám pro dnes již klasickou komedii (na svou dobu určitě dost odvážnou) přikláním. 70% (21.04.2020)

"Váš syn, pane Baldi, kolik má vlastně matek?" Přece dvě. To dá rozum. Jedna ho po narození odložila a druhá je transvestita. Zní to vtipně, ale mě to moc nebavilo. Mám sice o sobě dobrý mínění v tom, že jsem celkem tolerantní, ale afektovaný exhibice mámy Albína jsem prostě nedával. Ostatní byli fajn - pohodovej Renato, dokonale utlačovanej černej sluha Jacob a samozřejmě poslanec Charrier. Ten byl fantastickej. Jeho Sdružení pro morálku dlabalo na morálku skoro tak jedinečně jako Zelení ekoteroristi na ochranu přírody a demokratický strany na svobodu slova. To byla politická lahůdka. A taky jsem se poučil v tom, že máslo se mužně maže na suchar pouze železnou rukou v hedvábný rukavičce. Tímhle rozhodně prokážu svou mužnost. (30.05.2022)