Režie:
Édouard MolinaroKamera:
Armando NannuzziHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Ugo Tognazzi, Michel Serrault, Claire Maurier, Rémi Laurent, Carmen Scarpitta, Luisa Maneri, Michel Galabru, Venantino Venantini, Carlo Reali (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Klec bláznů je název nočního podniku v Saint-Tropez. Hvězdou travesti show je Albín, kterého všichni znají jako Zazu. Už dvacet let žije s Renatem a tento pár je respektován nejen mezi lidmi stejného zaměření. Renato má dospívajícího syna, který mu přijde oznámit, že se chce zasnoubit s dcerou poslance Charriera, jenž svou kariéru postavil na hlásání řádu a morálky. Maminka s tatínkem, což ve skutečnosti jsou Zaza a Renato, musí před rodiči snoubenky nastolit zdání „normálnosti“ a nezpochybnitelné dobové morálky... Komedie Klec bláznů se v sedmdesátých letech stala nejúspěšnější francouzskou divadelní komedií. Dva roky poté ji režisér Edouard Molinaro převedl na filmové plátno s nezapomenutelnou excelentní dvojicí v hlavních rolích: Michelem Serraultem a Ugem Tognazzim. Na divadle byl partnerem Serraulta známý herec a autor Jean Poiret. Tato travesti komedie rázem ovládla i filmové plátno. Klec bláznů byla ve třech kategoriích nominována na Oscara, vyhrála Zlatý glóbus a Michel Serrault získal Césara a Donatellova Davida. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (75)
Na 70. léta to nebylo špatné a určitě to bylo poměrně odvážné. Vše ale velmi, velmi teatrální a ještě více klišovité. Pitvořivé parodování homosexuálů a transvestitů (nejen) prostřednictvím ústředního páru a jejich služebné/ho už dnes vyznívá spíše trapně. Mladík a jeho snoubenka jsou zase naopak neslaní nemastní. Co se mi líbilo: scéna v kavárně; návštěva Renata za biologickou matkou syna; postoj Renata ke své identitě, a vůbec jeho jeho postava jako taková, odlišná od ostatních a zachraňující tak aspoň zčásti celkovou nekorektnost ztvárnění. Na DVD bych si tenhle film nekoupila, ale když půjde v TV, klidně se podívám znovu. ()
Na svou dobu jistě velmi odvážný, navíc....skvěle zahraný film o dvou stárnoucích homosexuálech, kterým zkomplikuje život jedna připravovaná svatba. Nemohu se ale ubránit srovnání s americkým remakem z roku 1996. Kdyby američani nenatočili "Ptačí klec", tak by pro mě byla "Klec bláznů" nejlepší komedií na dané téma. Ale "Ptačí klec" je na světě a je prostě lepší. ()
V některých filmech prochází konkrétní postavy určitým vývojem. Tohle je případ filmu, kde jsem tím "vývojem" procházel spíše já v roli diváka. Od pocitů drobného otrávení, přes rodící se záujem o vybranou dějovou linku až po značné zalíbení a pocitů velké spokojenosti z dobré zábavy. Samozřejmě to hodně souviselo i s vývojem děje filmu a zopakovalo se to snad úplně stejně jako když jsem viděl před půlrokem americký remake Ptačí klec. Obě verze jsou totiž dějově téměř identické a sledovat travesty show mne nebavilo stejně jako některé polotrapné incidenty jednoho homosexuála s druhým transvetitou. Naštěstí těch travesty oproti novější verzi bylo zde výrazně méně a drobné plus vyniklo o něco zajímavějším ztvárněním linky s poslancem a jeho dcerou zamilovanou do kluka ze sexuálně atypické "rodiny". Nedokázal jsem si představit, že mne někdo v roli přísného patriarchy může bavit víc než Gene Hackman, ale připadalo mi, že Michel Galabru tady vnáší do dění mnohem víc dramatu. Samozřejmě mu v tom hodně pomáhá temná stylizace scény poslancova bytu, která dává více vyniknout i tísnivým pocitům dcery v tomhle obklopení (a teprve okolité příhody jako např. lezení po žebříku před novináři dodávají tomu punc komičnosti), což tvoří nakonec působivý kontrast k paralelnímu (spočátku prvoplánově bláznivému) ději z podniku La Cauge aux Folles. Od vzájemného shledání a osudové večeře pokračuje zábava v skvělém stylu, která opět zafungovala, ač už jsem klíčovou pointu předem znal. Konec dobrý, všechno dobré? Po menší úvaze se nakonec k čtyřem hvězdičkám pro dnes již klasickou komedii (na svou dobu určitě dost odvážnou) přikláním. 70% ()
"Váš syn, pane Baldi, kolik má vlastně matek?" Přece dvě. To dá rozum. Jedna ho po narození odložila a druhá je transvestita. Zní to vtipně, ale mě to moc nebavilo. Mám sice o sobě dobrý mínění v tom, že jsem celkem tolerantní, ale afektovaný exhibice mámy Albína jsem prostě nedával. Ostatní byli fajn - pohodovej Renato, dokonale utlačovanej černej sluha Jacob a samozřejmě poslanec Charrier. Ten byl fantastickej. Jeho Sdružení pro morálku dlabalo na morálku skoro tak jedinečně jako Zelení ekoteroristi na ochranu přírody a demokratický strany na svobodu slova. To byla politická lahůdka. A taky jsem se poučil v tom, že máslo se mužně maže na suchar pouze železnou rukou v hedvábný rukavičce. Tímhle rozhodně prokážu svou mužnost. ()
Na rozdiel od amerického remake pôsobí viac uvoľnene ale vzťahy sú naopak vykreslené menej prehľadne. Remake na mňa veľmi nezapôsobil ale v porovnaní s ním táto komédia vyznieva ako slušná skica. Každý z filmov má svoje prednosti. Michel Galabru aka veliteľ žandárov zo St. Tropez v roli prudérneho poslanca robí čo môže ale kontext amerického senátora neprebije. Michel Serrault v travesti roli je rovnako pitvorný ako jeho americký proťajšok. Ugo Tognazzi je naproti Robinovi Williamsovi mužnejší. Prekvapivo tomuto filmu prospieva vek, pretože spracovanie akosi viac zapadá do doby vzniku. 70% ()
Galerie (36)
Photo © Les Productions Artistes Associés
![Klec bláznů - Fotosky](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/159/368/159368589_43d318.jpg)
Reklama