Píseň moře

Tajemný svět, v němž se prolínají svět lidí a svět víl (až jsem si vzpomněl na Sen noci svatojánské), v nádherné animaci. Explodující finále je pak plné úchvatných obrazů nespoutané fantazie. Je to ale velmi smutný příběh, byť se zdá, že konec je dobrý...nu, takový andersenovský, za nějž bych nejraději dvě hvězdy strhnul. Přesto jde o film krásný, a tak hodnocení ponechám. „U zlaté makrely, to je něco!" (30.12.2020)

dle zdejších nadšených ohlasů i reklamních plakátú všude kolem jsem byl nalákán na tu "pohádku". Ztvárněním i náladou je podobná svému předchůzci a možná ho i trošičku převyšuje. Stále však staví na keltských mýtech a poklidné atmoséře, která se v dnešních pohádkách už téměř neobjevuje. Pět hězdiček však ode mě nedostane. Za prvé proto, že jsem už velký kluk a za druhé mi přijde spíše holčičí. A do třetice za to může jeho jednodušší příběh a zbytečně velký důraz byl kladen na emoce a snahu dojmout. Ale v každém případě doporučuju a přece poctivé 4 hvězdičky jsou taky hodně dobré hodnocení. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: X (3*MAX) ] (13.04.2015)

Přijít při narození sourozence o maminku není úplně nejlepší předpoklad pro sourozeneckou lásku. Němá sestra vás k citům nepřemluví a morousovitý otec taky není úplně to nejpotěšeníčkovatější potěšeníčko. Pak už fakt, že je babička protivná sůva, přijímáte s nadhledem svých zralých devíti let. Do toho poklidného marastu najednou vpadne protivná sůva s myšlenkou, že se musíte přestěhovat do města. Naštěstí váš bobtail má geny Gora a GPS, takže se navzdory svému orientačnímu smyslu se psem shledáte a pokračujete v cestě správným směrem. Averze vůči sourozenci je průběžně obrušována zobáky zlých sov (tentokrát ptáků, nehledejte souvislost s dříve zmíněnou babičkou) a kameny. Jak bez citu musí být ten, kdo blízkého vidí trpět, může ho bolesti a zraňujících citů zbavit a neudělá to. Nejlepší je být z kamene (toho Huga vykrádám vědomě), nic necítit a ani se nehýbat. Šťastní kvadruplegici! Kde je v koprodukci Izrael, který zjevně dodal cvičené tuleně? Poselství filmu jsou dvě. 1. I když jste prepubertální blonďatý chlapec, co intenzivně potřebuje rovnátka, můžete být užiteční. 2. Nikdy nešukejte tuleně. (22.03.2015)

Mám rád pohádky a né že ne i když jich okomentovaných moc nemám. Píseň moře, je jednou takovou, která si svůj komentář mít určitě zaslouží. Irská pohádka, ve skutečnosti mé očekávání daleko předčila. Tomm Moore, jehož pohádka Secret of Kells, byla v roce 2009 nominována na Oscara v kategorii, za nejlepší animovaný film, dávala tušit, že o jejím autorovi ještě v budoucnu uslyšíme. Stalo se a to velmi hlasitě. Pohádka je propletená keltskou mytologii a folklórem, který se mísí s běžnými lidskými tématy. Je prostě nádherná, animace je svěží, plná mnoha tradičních vizuálních motivů. Samostatnou a nádhernou kapitolou, je původní hudba od skladatele Bruna Coulaise a Irské folkové kapely Kila. Ti dodávají příběhu naprostou jedinečnost, úžasnost a genialitu. Pokud máte rádi jednoduchost a krásu zároveň, tak tenhle animovaný poklad, pro vás bude vrcholem letošního roku. (24.03.2015)

Tomm Moore zatím natočil pouhé dva filmy, ale oba jsou výjimečné. Pomocí obou seznamuje diváky po celém světě s irskou kulturou – v jednom se vznikem středověké iluminované knihy, ve druhém s legendami o mořských stvořeních zvaných selkie. Myslím, že připodobňování k tvorbě Mijazakiho Hajaa je opodstatněné, protože oba tvůrci pomocí úžasné animace zobrazují dětskýma očima vlastní mytologii, ale Moore pracuje s odvážnější a surrealističtější animací. Píseň moře je něžná a kouzelná pohádka a já bych si přála, abych Tomm Moore natočil ještě stovky podobných filmů. (05.11.2017)