Papírová města

Film s krásným poselstvím, přesto ale se značně promarněným potenciálem. Celý film moc dobře víte, co se snaží říct, ale jakoby to neuměl vyslovit. Stále jsem čekala na moment, který se mnou skutečně zamává, ale nedostavil se. Každopádně se na Papírová města moc dobře dívá, celý film uteče jako voda, sympatické obsazení a vůbec celý ten feel-good nádech filmu jednoduše zbaštíte. Zkrátka se jedná o velice příjemnou oddechovku, která ale měla na to stát se něčím víc. 70 % (25.07.2015)

Jak moc úprimný nezávislák je, keď dokáže skandovať Pokemon? Jak sa to vezme. Tá neustála snaha byť ďalšou generačnou výpoveďou a la Perks of Being a Wallflower, tá hraje proti, ten obrovský odrb s Carou na plátne (ani ne 20 minút), ten hraje tiež proti. A hlášky, tie hrajú za. She was the girl monológ, gotta catch em all... akože: Nie som zrovna inteligent, ale mám tak veľké srdce. Príjemné (29.09.2015)

Někdo měl doma na záchodě rozečtený román Johna Greena, v němž bázlivý Ošklivák hledá průbojnou Krásku, a rozhodl se jej zfilmovat. Produkce si usmyslela, že se z přehlídkových mol povolá Cara Delevingne. Na tu mládež přece slyší, ta určitě naláká nevybouřené mladíky, kteří by jinak o film svými pyji ani nezavadili. A přihodí se neotřelá ˝storka˝ o tom, kterak na mapách existují města, co mají svůj skrytý význam. Cara Delevingne je ale ve filmu jen na začátku a na konci. Po trestné výpravě zaměřené proti jejímu nabíječi náhle vyklidí pole. Pak už se o ní jen mluví, případně po sobě zanechává různé indície. Jakkoliv můžeme kritizovat její herectví, tenhle film táhla, bez ní už to tak svižné nebylo, film se mnohdy i vlekl. Stopáž byla fakt nepřítelem. Ovšem citlivé dušičky nevyjebaných mladých dívek můžou plesat pod nánosem inteligentních dialogů, v nichž omladina nemyslí na prcání, chová se velmi důstojně a opičáka Nata Wolffa při cestě za tajemnou kráskou podporuje, ani trochu mu nezávidí a do buchet na cestu mu nenaplili. No škoda, že film po hodině působil ˝vyflusle˝, postupně se ze všeho zajímavého vydal. Už jen v podstatě záleželo na tom, zda se ti dva spolu shledají a ze sex rulety si hrdina vylosuje bloudžobík, rimdžobík nebo hendžobík. Jen jsem mu přál, aby mu Cara ještě stála za to. A tak končí téměř pohádkový příběh, v němž je sex vyprávěn formou metafor a ovulující dívky po zhlédnutí drasticky žiletkou pracně seškrabávají ve svých růžových pokojíčcích Justýnky Bíbrovic, protože takový floutek, který se jim ani mezi kozy nepodepíše a nikam za nimi necestuje, ten si nezaslouží sdílet s nimi jejich růžovoučký svět. 6/10 (29.01.2017)

„MARGO MILOVALA ZÁHADY. A S OHLEDEM NA VŠECHNO, CO PŘIŠLO, MĚ NAPADLO, ŽE JE MILOVALA NATOLIK, AŽ SE JEDNOU STALA…“ /// O mimořádné Margo, jejíž život se skládal z řady neuvěřitelných dobrodružství. Alespoň z pohledu joudy Quentina, kluka, kterej toužil po druhý šanci (tu první prosral, když ho měl ještě tááákhle malinkatýho…). A pak to přijde. Zázrak, na kterej dlouho čekal a von může prožít tu nejúžasnější noc! (sex? Ale no tak, je to pro mládež… Zločin!). Klučičí dobrodružství o tajný lásce, který dostává hmotný základy. Jen je třeba ji najít – TO BY TĚ PUBERŤÁKU MOHLO BAVIT! (Ale toho sexu je fakt poskrovnu…). Nikdo mně nepřipadá trapnej a navíc souhlasím s Margo, že dlouhá cesta dokáže s lidma divy. Teda když chtějí… (takže trochu roadmovie…- ale jen chvilku!). Klučičí vlhkej sen vo holce, která je trochu Forrestovou Jenny, trochu Cheryl, rovnající si myšlenky v Divočině, a trochu zázrakem, o jakým sníš i ty! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2008 napsal John Green, číst nebudu. 2.) Přemejšlím, jak rozbuším svý ňoumovský srdce. 3.) Nevím, co jsou „Papírová města“. 4.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.01.2016)

Dramatická romance Hvězdy nám nepřály byla v rámci žánru skvělá. Prostě byla. Autorem knižní předlohy byl jistý John Green, po jehož další knize filmaři skočili. Dopadlo to méně slavně, ale pořád poměrně slušně. Její hlavní linií je pátrání po zmizelé lásce. Quentinovi nezmizela poprvé. Miloval ji už v dětství, kdy spolu trávili veškerý volný čas. Jenže možná tím, že on byl nesmělý a uťápnutý studijní typ a ona impulzivní divoženka, ji ztratil. Ve škole se roky prakticky jen míjeli. Pak se jedné noci objeví u něj v pokoji a vytáhne ho na pomstychtivé dobrodružství. Zase se sblíží a ona znovu zmizí. Doslova. Od rodiny, z města, od něj. Následuje nejméně zajímavá část příběhu – detektivní hledání stop. Naštěstí jej vystřídá společný road trip přes několik států, na kterém Quentina doprovázejí dva kamarádi a dvě dívky. Je to sympatická linie o dospívání a dospění. Horší je to se samotnou zmizelou sousedkou – není moc důvodů, proč by ji hrdina i divák měli považovat za výjimečnou. Ostatní postavy jsou vesměs fajn, ovšem přítomnost nějakého výraznějšího charakteru bych uvítal. Stejně jako nějaké vyloženě silné momenty, těch je prostě málo (ve výsledku to není ani romantický snímek, rozhodně ani bláznivá komedie). Na druhou stranu se poměrně dost povedl soundtrack. Žijme přítomností. (05.08.2020)