BoJack Horseman

In this terrifying world, all we have are the connections that we make. I navzdory notně rozpačitému rozjezdu, kdy si to hledá ksicht a humor se často láme přes koleno, se z toho postupně vyklube (od šestého dílu první série jde kvalita nahoru, ale onen kultovní/kvalitativní status „must see“ si to vysloužilo až od jejího závěru dále), černý kůň (ha ha ha) mezi animovanými seriály určenými výhradně pro dospělého neupjatého diváka, který neočekává, že mu tvůrci budou servírovat to samé v bleděmodrém epizodu za epizodou, sérií za sérií. Humor tu sice je (značně specifický, stavícím na hláškách, necpaný do popředí a díky absurdnosti toho všeho rozhodně ne pro každého) v množství větším než velkém, ale první housle hraje dramatická linie, která nebere ohledy na nikoho; tedy ani na postavy a rozhodně ne na diváka. Má to souvislý děj a plně to stojí na vývoji všech charakterů. Nastavují se satirická společenská zrcadla a celé je to spojeno každodenním přežíváním vyhořelého kdysi slavného narcistického koně (I´m not always the best at being not terrible.) s nepěknou krizí středního věku, který pro cynickou hlášku nikdy nejde daleko, je tak trochu nihilista se sklony k depresi, úzkostem a alkoholismu, sebezničující náturou a neutuchající zoufalou niterní touhou po uznání/přijetí. A to tak dobře (a mnohem lépe než třeba takové Californication/Koalafirnication či Mad Meni, ke kterým to má nejen hlavní postavou zdaleka nejblíže), že je třeba bez jakékoli nadsázky mluvit o regulérní (a především zdařilé) quality TV spíše než o komediálně-satiristické skopičině (což nemyslím jako urážku, naopak) typu Ricka a Mortyho. Nic jiného v historii televize nespojuje tak umně absurdní (meta)humor s brutální nepěknou upřímností o vztazích nás všech. Navíc jde (i díky kongeniálnímu dabingu) o vůbec nejemotivnější seriál současnosti (konkurovat můžou snad jedině Leftovers); ano, jsou to emoce veskrze posmutnělé, plné nepříjemných pravd co nikdo nechce slyšet, nenaplněných snů, nikdy nevyřčených vět, depresivní, alkoholem opojené, ovšem vždy a v každém momentě do morku kostí reálné a ze života. Ano, i toho vašeho. A čert vem že jsou to emoce zprostředkované skrze animovanou antropomorfní zvěř. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | S5: 4/5 | S6: 5/5 | (26.07.2016)

Horší a prázdnější díl od dílu. Pátá řada je ve svojí zoufalé snaze vyprodukovat desítky minut animace bez jakéhokoliv smyslu, vývoje, náznaku změny statutu quo už vyloženě politování hodná. Holt je problém, když seriál nemá nic krom gimmicku "depresivní vnitřní zvířata" a nemůže se v něm nic stát, protože jakmile by se něco stalo (a postavy by přestaly být pasivní, problémy prvního světa nasáklé karikatury), ten gimmick by se rozpadl. Jako film by to šlo, jako jedna sezóna by to taky šlo, ale tvůrci to chtějí dojit do nekonečna a nejpozději tak během druhé řady se prostě nevyhnutelně ukázalo, jak moc prázdné to musí být, aby to mohlo dál existovat. Chápu, že to brnká na správné struny a řeší to právě ty problémy, ale já se jenom nudím. Zvlášť když vysvětlením doslova každého problému je bolestně doslovný flashback osvětlující nějaké dětské trauma - přičemž se ale v těch flashbacích z nějakého důvodu pracuje s mindsetem padesátých let, čili absolutně nijak nevysvětlují současnost a stav aktuální generace, která s neironicky míněnou nukleární rodinou nikdy ve styku nebyla. Jde jen o hledání nejbanálnějších a nejlépe znějících zdůvodnění problémů, které se v důsledku jen zveličují a legitimizují, aby se každý mohl cítit jako oběť něčeho, co je mimo jeho kontrolu. Že si to tvůrci uvědomují a nechají postavy dokola opakovat, že tohle cíl není, fakt není chytré - je to jen ukázka bezradnosti tohohle seriálu, který má právě ty konotace, jaké mít nechce, ale místo aby s tím nějak koncepčně pracoval na úrovni upřímné sebereflexe, jen neustále vysvětluje, že takto to být chápáno nemá. Seriál navíc hodně záhy skočil přes žraloka a pro pointu vtipu může kdokoliv kdykoliv rozbít jakoukoliv kontinuitu. (29.09.2016)

Taková cartoonová verze ovesné kaše. Zasytí, ale to je asi tak vše. Koukat se na ni nedá. Vyšší smysl se v ní hledat nedá. Ale zasytí. Vzhledově v tom vidím jakéhosi pokračovatele Ugly Americans s různými lidskými vlastnostmi. Typický produkt kalifornských scénáristů aneb "piš co znáš". Oni znají Hollywoo(d), herce, vily, večírky, agenty. Tak tu máme X-tou variaci na problémy na západním pobřeží Ameriky. Když k tomu navíc připočteme, že ústředním hrdinou je bohatý sukničkář natáčející nejvytouženější roli svého života, stíhá u toho sabotovat plnění snů svých přátel a rozvracet manželství a stará přátelství a i tak je nešťastný a mně ho má být líto? Těžko. Napsal bych víc, ale to mě vrací k první myšlence tohoto odstavce - je to tak plytké a bez chuti, že se k tomu moc jiného napsat nedá. Naštěstí od 3. a zejména od 4. série pro mě nastal zlom, kvalita se zvedla, místo typicky cartoonových taškařic se řeší skutečné, lidské, často typy problémů, které se ostatní seriály bojí jen zmínit (hezký kontrast s pastelovými barvami), a celkově mi přijde, že se seriál konečně "našel". Bez diskuse mám nejradši příběhové linie Todda a Princess Carolyn. (10.09.2017)

Archerovsky nafrněný, UglyAmericansky haluzní a přísně respektující pravidla, vlastnosti a mýty parodovaných bytostí. Zatím na mě moc okatě vydřený a účelový fórky jsou jak ze sitcomů, kterým se nahlas řechtá a odrfkuje si při tom. Ale jakmile jsou ze zvířátek zvířátka, bavím se a jsem nadšenej. dabing je skvělej....... Den škoda, že BoJacka nedává Sheen. To byl závěr kariéry. Ale Arnett taky dobrej. Tak snad to uzraje, když né u tvůrců, tak snad u mě. 68%. (12.02.2015)

Ze všech možných animovaných seriálů pro dospělé, které já osobně upřednostňuju před sledováním prostoduchých hraných sitcomů, mi BoJack nejspíš navždycky nejvíc utkví v paměti. Nebudu vůbec zastírat, že jsem s tímhle serošem měl ze začátku poměrně problém (vždyť jeho vůbec první díl se topí v modrých číslech) a na velmi dlouhou dobu jsem s BoJackem zkrátka seknul. Pak ale přišla chuť jej dohnat a jakmile jsem se dostal hlavně do třetí řady, bylo mi jasné, že už nepůjde přestat. Ta totiž společně se čtvrtou a pátou obsahuje tak srdceryvné momenty, že se jim těžko vyrovná kdejaké hrané televizní dramedy. Bylo to krásných 77 epizod plných těch nejbizarnějších poukázání na společné soužití zvířat a lidí na jedné stejné úrovni. (11.01.2021)