BoJack Horseman

Seriál BoJack Horseman svojimi krutými pravdami nemilosrdne zabíja akúkoľvek možnú citlivú moralitu. V piatich hlavných postavách môžeme nájsť také vlastnosti, ako egoizmus, pesimizmus, neschopnosť ísť do hĺbky, a životný elán nachádzajú v dosahovaní povrchnej slávy alebo postupom po kariérnom rebríčku, aj keď niekedy cítia potrebu dostať niečo fakt hodnotné mimo ich zabehnutej rutiny a komfortnej zóny a keďže na to nie sú pripravené, končí sa to zväčša veľkými ranami na ich najzraniteľnejších miestach, čo tvorcovia predložia obecenstvu veľmi pôsobivo. Jeho sila tkvie aj v najlepšom použití Chekhov s gun, čo som doposiaľ videl, tvorcovia si pritom výrazne pomohli samotným seriálovým formátom a tak všetko, čo sa stane, má svoje dôsledky a neporušuje žiadne predchádzajúce pravidlá predom daného sveta. Napr. ak sa postavy pohádali a do konca epizódy sa nezmierili, ostávajú pohádané aj v nasledujúcej epizóde. Schopnosť podať tieto kruté životné pravdy, na ktorých sklamaní sa môže vidieť každý z nás na pozadí scenáristickej geniálnosti z neho robí jeden z najlepších seriálov, aké som videl. Nevýhodou je, že dej tlačí postavy práve do uvedomenia si určitých nemilosrdných skutočností na konci epizódy a divák tak nemá pocit, žeby sa postavy k tomu sami dopracovali. Škoda len, že séria veľké zdrvujúco odzbrojujúce momenty v malom množstve, tie ďalšie totiž môžu pripomínať niečo, čo už ste videli. Recenzia Refresheru si síce pomáha hláškami tohto vynikajúceho seriálu, ale je zatiaľ najlepšia, čo som k nemu videl a rozhodne nabudí na jeho sledovanie. Za najslabší článok pätice hlalvných postáv považujem Todda, nie je totiž na žiadnu z ostatných postáv užšie napojený a preto sa veľmi nevyužíva v interakciách s nimi. Aj jeho osobné drámy nemajú až takú silu, ako má zvyšná štvorica. Použitie tejto postavy spočiatku mohol byť marketingový ťah na fanúšikov Two and Half Men, avšak s veľmi odlišným vývojom. (14.05.2017)

Smutek, cynismus, sarkasmus, deprese, závislost na alkoholu, drogách a pozornosti. To je ve zkratce popis BoJacka, slavného herce, který žije ze staré slávy. Jenže tímhle jednoduchým popisem se nekončí, protože by to bylo moc jednoduché a to vědí i tvůrci. A proto se BoJack dostává do různých situací, zkoušek, přehodnocuje svůj život a chce se stát lepším, a když už to má na dosah ruky, tak se to posere a musí začít zas od začátku. Přes sebelítost, výčitky, nádavky na nespravedlnost, přes smíření, že tak to občas je, a ne vždy dostaneme to co chceme. Tahle upřímnost, opravdovost, a dojemnost dělá ze seriálu skvělou podívanou. Tvůrci výborně vystavěli postavy vdechli jim život, skutečné emoce a city, a to co prožívají je emocionálně silné a dojemné. Není to pro každého, má to hodně specifický humor, hodně narážek, ale pokud to vám to sedne, tak dostaneme tak skvělý seriál, že tomu sami chvílemi nebudete věřit. Bojack Horseman jeden z nejlepší seriálů posledních let, a nic na tom nemění to, že je animovaný a hlavní hrdina je kůň. (03.02.2020)

Fenomenální! Na začátku jsem trochu váhal, ale postupem času se z toho vyklubala naprosto geniální záležitost. Přestože to může znít velmi nepravděpodobně (animovaný komediální seriál o antropomorfním světě, ve kterém je hlavní postavou kůň, dříve televizní hvězda, nyní sotva přežívající troska), jedná se skutečně o jednu z nejpravdivějších ilustrací snad všech aspektů života. Život totiž může být zábava, ale taky pěkná svině. Některé díly jsou čistokrevná deprese, která diváka uzemní bezprecedentním způsobem (nepovedená "rozlučka" s Herbem, půlhodinový monolog na pohřbu, velká hádka s Toddem (fu*k man...), díl v BoJackově hlavě (stupid piece of sh*t), cesta ke smrti). To jsou momenty, kdy seriál dosahuje absolutního stropu quality TV. A v případě konce Sarah Lynn (a všech důsledků s tím spojených) dostane divák tak těžké emocionální dělo, že tento pomyslný strop seriál proráží. Pokud bych to měl dát do nějakého kontextu, jestliže Breaking Bad je králem hraných seriálů, tak kvalitativně na stejné úrovni je v kategorii animovaných seriálů BoJack Horseman... obviously. S01: 9/10. S02: 8/10. S03:10/10. S04:10/10. S05: 10/10. S06:10/10. (29.04.2023)

V té obrovské produkci seriálů (jenom co jich je z dílny Netflixu...) je vážně těžké prorazit, ale BoJack Horsemanovi se to svojí kreativností až bizarností, ale zároveň koukatelností a plejádou chytlavých postav, kterým zvířecí podoba dává punc tradiční satiry (satyr je taky člověk s kozlí hlavou, to je skoro jako kůň...), povedlo. Zároveň nás trochu vrací do dětství, kdy jsme se dívali na zvířátkové kreslené seriály. Ovšem tahle zvířátka chlastají, berou drogy, řeší disfunkční vztahy, traumata, existenciální otázky, nudu v hollywoodském pozlátku, jdou si kariéristicky po krku atp. Narážky na politiku jsou jemné, ale chytlavé. Hlavní hrdina je totální p**us, ale další postavy jako Princess Carolyn, Todda Chaveze, Hollyhock nebo dobráka Mr. Peanutbuttera si lze oblíbit. V polovině čtvrté série se mi zdálo, že trochu ztrácí dech, ale na konci mě dějovými zvraty opět natěšil na pátou. (19.08.2018)

Titulky, hodnotenia a komentáre hlásali udalosť desaťročia - tento komentár bude aj preto trochu nabrúsenejší, než by si to BoJack zaslúžil, a bude cielený na určitú špecifickú skupinu. Podľa mňa sa to totiž v takmer žiadnom smere nevie odlepiť od doby a miesta svojho vzniku. Netvrdím, že ten seriál upadne do zabudnutia, pretože nejaké dvere predsa len otvára a nejaké žánrové konvencie predsa len prekračuje. Chýbala tomu však číra hravosť a anarchia animovaného sveta. Skôr sa mi zdá, že ide o súčasť trendu "zdospeláčťovania" animovaných seriálov a "zautentičťovania" žánru sitcom, ktorý pretrváva už od 90. rokov (a možno aj ďalej, neviem). Tá snaha o "existenciálnu ťažobu" a akúsi plnosť postáv tu vždy bude narážať na hranice, ktoré so sebou nesie zosmiešňujúca karikatúra, a tak boli aj BoJack a ostatní vo výsledku rovnako plytkí a jednorozmerní ako postavy z Dva a pol chlapa. Na druhej strane sa tá snaha o sitcom časom vytratila a zostalo niekoľko vtipných zvieracích gagov a popkultúrnych narážok (wau, aká to novosť... vitaj, postmoderna), ktoré sa utopili v redundancii. Ak sa k tomu pridá ten otravný (v tomto prípade latentný) psychoanalytický fetiš utáraných a emocionálne retardovaných amerických intelektuálov a ich snaha za každú cenu rochniť sa vo svojich grandióznych problémoch, vystavovať ich na obdiv celému svetu a robiť z nich priam generačné problémy (tú majú tvorcovia s BoJackom očividne spoločnú, keďže presne takéto sú prakticky všetky postavy), dostavuje sa u mňa dáviaci reflex. To je vlastne ďalšia hranica, na ktorú snaha o "zdospeláčtenie" naráža. Tento typ amerických intelektuálov nevie dospieť - ustrnuli v ranej puberte ako celá ich popkultúra. Smutné je, že presne títo ľudia sa vysmievajú z hlúposti a zaostalosti iných. Smutné je, že chcú meniť svet, hoci nikto príčetný by im do opatery nezveril ani kaktus. Jediné, čo som z toho seriálu cítil bola číra únava zo sveta. Akýsi neodbytný pocit, že dejiny sa skončili, točíme sa v kruhu a na ničom už nezáleží. Pocit, že všetci sme v stave depresie a niet z neho úniku. Nočná mora, že som prázdnou a plytkou postavou trápneho sitcomu, pretože práve BoJack je (chcene i nechcene) krásnou ukážkou blúdneho kruhu simulakier. Aspoň za sprostredkovanie tohto pocitu seriálu ďakujem, hoci ja sám ho nezažívam (aj keď som vyrastal v tom najhoršom type rodiny - v atomickom type). A áno - stále platí, že to nejaké dvere otvára a že je to občas milo absurdné. Len sa z toho, prosím... (30.08.2021)