Rodinný film

-3* Na české poměry netradiční počin, který se svým zpracováním hodí spíš pro festivaly. Seznamování s členy rodiny probíhalo pomalými krůčky pomocí krátkých epizod. Tento způsob se mi jevil poněkud nezáživný, ale i tak dokázal vyvolat emoce a bylo víc času přemýšlet nad důvody jednání. Kýžený efekt z filmu byl ve výsledku pro mě slabší, což je vidět na mém hodnocení. Ale aspoň jsem seznámil se současným modelem moderní rodiny ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (13.10.2016)

"Pomalu a klidně" je momentálně heslo nesoucí se naším životem se 4,5letým synkem. To "klidně" si asi umíte představit, když se něco nedaří. Rodinný film mi tím pádem sedl do noty. Jsem dost nadšená pomalým tempem, žádnými zbytečnosti v dialozích a absencí velkých emočních scén, příjemná kamera, výtvarně velmi příjemná šeď skvěle navozující tu správnou atmosféru. Vlastně mi lehce připomínal Rodinný film nějaké severské drama. Ota byl výbornej, ale na můj vkus se právě v těchto scénách moc tlačilo na pilu, nejspíš proto, aby bylo jasný i jinak naladěnému divákovi než jsem já, co to vlastně má znamenat. Ale nejsem si jistá, zda právě tito film docení :-) )známá to viděla a říkala, že vůbec nechápe proč takový film vůbec vzniknul:-) ). Já, ale byla opravdu spokojená, téměř nadšená.... (24.02.2016)

Rodinný film nám předvádí, jak už je v moderním českém filmu zvykem, finančně štědře zajištěnou rodinu, které se vymstí jedna dovolená. Ale i přes vysokou úroveň řemesla a dobrých herců mi toho přišlo nějak málo nebo už na mě drama o prožívání dospívání rozmazlených bílých dětí nefungují. Ponurý film s řídkým dějem vylepšuje nastavovačka děje se psem bojujícím o život, ale paradoxně tuhle část jsem hrozně prožíval, děsil se konce, obdivoval herectví toho psa a dávám hvězdu navíc. Salónní nihilista se holt nezapře. (08.03.2017)

Český film občas zvedne laťku úrovně kvality a výsledek stojí nejen za zhlédnutí, ale taktéž zamyšlení. Tentokrát více než jindy(e) bylo příjemné sledovat nedobrovolné putování rodinného psa, nakolik zvládl porvat se s přírodními živly a neznámým prostředím, aby pak trauma netrauma stmelil člověčí rodinu s radostí sobě vlastní a bez nároku na odměnu, natož sebemenší vděk. 🐕 😎 Kino na hranici (01.05.2016)

Ač dobře rozumím potřebě dostat na plátno tolik chladu a měl jsem tudíž protentokrát racionální důvod přenést se přes tzv. civilní herectví, strojené texty dialogů i šedivý digitální obraz, za celou dobu jsem se neoprostil od pocitu, že koukám na šplhounský famácký absolvenťák v absurdně, neživotně přepychových kulisách, snažící se pojednávat velká témata bez adekvátní životní zkušenosti nebo aspoň představivosti. Ale za vší tou sterilitou jako by se bojácně schovával člověk s planoucím srdcem, který by mohl mít na to natočit něco opravdového, až pro něj ztratí důležitost „bytí filmařem“ a naplno se ponoří do filmování (jestli ho do té doby nesemele malý český kinematografický mlýnek). (05.08.2016)