Dobrou, mámo

Jádro obsahu tohoto podivného exploiťáku vydefinuji se stejnou dávkou polopatie, s jakou ho divákovi předkládájí tvůrci filmu. Představte si maximálně pravidelný útvar v podobě čtverece, který je vyplněný čtyřmi menšími čtverci. Co se stane s tímto útvarem, pokud musíte dva z menších čtverců odstranit? Jsou dvě možnosti: a) vznikne obdélník, což je měné pravidelný, ale života schopný útvar, b) vznikne něco, co už útvarem není. V tomto případě b) je správně. Co se filmařiny týče, Rakušáci jsou v tomto případě výtvarně precizní, v náznacích děsiví a hlavně......(ne)přiměřeně matoucí, takže prostoru pro každého konšpirace je tady vrchovatě. Vložit do toho víc hororových prvků (viz. scéna se zrcátkem), šel bych možná i na plnej. 80% (24.07.2015)

Zatraceně zdařilý a ozvláštňující příspěvek do skupiny home invasion hororů. Tvůrci se rozhodli pracovat s odkrytými kartami. Již po pár minutách je totiž zřejmé, jakým směrem se bude snímek odvíjet a čím skončí. A rozhodně to není problém, spíše naopak. Sázkou na podobně profláklou pointu by si totiž Fiala a Franzová podtrhli nohy už na samém začátku. V Dobrou, mami tak nejde o efekt či vypointovanost. Tím nejdůležitějším je samotná cesta k tomuto vyústění. Divák znalý závěru si tak může „užívat“ tuhle nepříjemnou hru, ze které ví, že není úniku. V tvůrčím přístupu dává tento snímek v mnohém připomenout Michaela Hanekeho, ale přeci jen je odlišný. Využívá se zde širokých záběrů, ve kterých je dáván do kontrastu domov a okolní příroda. Vedlejší postavy mají jasně ohraničený časový prostor, přesto však svým vstupem na scénu mění rytmiku celého děje. A zejména tempo, kdy se postupně od zdánlivě neškodné hry „kdo jsem“ (ve které má matka na svém zafačovaném čele nalepený štítek s nápisem Máma) dostáváme až do beznadějného finále. Za malé vítězství považuji i fakt, že se tento snímek dá číst mnoha způsoby, přitom si ale zachovává svou srozumitelnost i při tom nejklasičtějším náhledu. (18.10.2015)

Od počátku průhledná pointa dává tušit, že se k ní tvůrci dopracují skrze vymazlenou psychologickou hru ústřední trojky, jenže chyba lávky a divák dostává nemluvný biják, kde nefunguje krom bratrské herecké souhry absolutně nic, tudíž je z toho stominutová nuda k uzoufání, která vyvrcholí v nechtěný gejzír směšnosti, protože ta exploatace je po nulových motivacích absolutně mimo. (11.08.2015)

Já, mé druhé já a maminka. Nepochybuji, že v úvodu více než naznačená pointa byla autorským záměrem, ale je mi záhadou, co si dokazovali tím následujícím blouděním ve slepé ulici. Oceňuji architekturu domu i důmyslné kamerové záběry (zafačovaná maminka u stojanového zrcadla), ale ta švábí plíživost krmená art wannabe tendencemi byla ubíjející. Torturové aktivity s ústní dutinou maminky a následný čarodějnický proces pak svými trhlinami v motivaci všemu nasadili korunu. Tohle hraní na Hanekeho nebylo moc funny a co je ještě horší, ve své strojenosti ani moc znepokojivé.. (16.09.2015)

"Dokáž nám, že si naša mama..." Pomerne slušný horor z neďalekého Rakúska. Pretože Hollywood chrlí jednu sračku za druhou, som nútený hľadať horory aj z iných kútov sveta. Po prvej hodine by tento film asi málokto nazval hororom, skôr taká psychologická naťahovačka , ale postupne chlapcom prepína v "mozgovni" čoraz viac až naozaj ide do tuhého...Film je točený pomerne realisticky, s minimom hudby, herecké výkony slušné, vytkol by som len málo napätia v prvej hodine, inak fajn horor bez zbytočne prekombinovaného záveru. Všetko do seba pekne zapadne a po skončení človek nečumí do blba s otázkou "čo to malo byť??! , ako sme si pri hororoch v poslednej dobe zvykli. Slabšie 4*. 70%. (11.08.2020)