Batalon

Rusko v předvečer revoluce roku 1917 byl největší bordel na světě. Marie Botchkareva je taková ruská Johanka z Arku, která milovala svou zem až do roztrhání těla. Její nezodpovědní mužští kolegové totiž věří, že báťuška car vyhrát nemůže. Tak raději chlastaj jak duhy a své důstojníky považují za největší škůdce Velké Rusi. Nebýt toho zbytečného zapálení ohně při útoku na německé zákopy. Pro nic za nic. Mohlo to být lepší (19.01.2016)

Po renovaci A jitra jsou zde tichá se Ivani pustili do další oslavy ruské ženy a tentokráte je to echt gerojská záležitost, která by mohla klidně ruským vojačkám sloužit jako propagandistické video. A možná že i slouží. No a podle toho to také vypadalo. Člověk se tomu naivnímu obrázku hrdinství musel kolikrát až smát a těžko říct, jestli by byla samotná Marie Bočkarjová spokojená s tím, jakou představu o ní a jejím praporu současníci předkládají. Nicméně co se bojových scén týče, tak se tu pár dobrých věcí našlo. Bavil mě plynový útok i drsná zákopová válka, ačkoliv by trochu neškodilo pohrát si víc s atmosférou. Nicméně těch válečných scén bylo poskrovnu a kormě nich se nebylo příliš na co dívat. 30% (07.01.2016)

Nádherně vykreslený příběh prvního ženského bataliónu! Když mužská morálka šla po revoluci v roce 1917 v Rusku prudce k ledu, tak vojenský výbor rozhodl, že budou verbovat i ženy, aby armáda získala zpět svoji ztracenou disciplínu. Jenže tahle akce se nesetkala s povzbudivou reakcí a trvalo ještě hodně dlouho než se ženský batalion dočkal opravdového uznání! 80% (29.07.2016)

Lákavé téma a mnou vyhledávané - Žena bojovnice - tentokrát na ruský způsob. Rusové válku ve filmu technicky zvládají stejně dobře, tak jako Američané tu svoji. Vždy tam, ale bude o něco více východní chrabrosti, lásky k vlasti. Ruský válečný film je většinou smutné, dojemné syrové drama, kde se umírá bez ohledu na to jestli je to hlavní postava, takže pravidlo, že hrdina přežije tu až tak neplatí. Zajímavá skutečnost z 1. světové války, kde si Rusko už tenkrát poradilo po svém s emancipací a bojkotem vojáků a byl vytvořen vojenský ženský prapor z dobrovolnic je skvělý námět pro film. Bohužel z úžasného válečného drama se spíš zrodilo místy bizarní dílo s opravdu ženským přístupem k boji. Pokud tvůrci chtěli ukázat, že ženy se pro válku nehodí, tak se jim to povedlo. Velká škoda, že charaktery žen jsou na začátku pěkně načrtnuty, ale pak se již ztrácí spolu s oholením hlavy vojaček a horší orientací kdo je kdo. Nepřehlédnutelné jsou ovšem dvě postavy: velitelka praporu, jejíž vizáž a herecký výkon je důvodem ke zhlédnutí a potom korpulentní dvoumetrová báryšňa střílející z lehkého kulometu a mlátící Němce pažbou. Pro svojí atypičnost (jako u všeho ruského) lze film označit za studijně zajímavý. (09.02.2016)

Ruské válečné filmy z 21. století mají poněkud kolísavou úroveň. Asi to souvisí s celkově jiným vnímáním světa, než mají středoevropané. Je tu spousta obtížně uvěřitelného patosu i individuálních situací, které jsou podané na můj vkus strašně polopatě. Vlastně bych tomu vyčetl totéž, co většině filmů z US produkce. Rusové by se měli vrátit k tomu, co je šlechtilo třeba v Idi i smotri (naturalismus a civilnost) nebo v 9. rotě, kde se (až na výjimky) z těch vojáků nedělají hrdinští nadlidé. (06.02.2017)