Batalon

Ruská žena je buď krasavice, nebo vypadá jako traktor. Velitelka praporu Marie Bačkarijová, patřila jednoznačně k té druhé skupině a to jak ve filmu, tak bohužel i v reálu. Co ztratila na kráse, to získala na odvaze, kterou přenášela na celý svůj ženský prapor. Film je sice z historického hlediska trochu poamerikazovaný, což dokazuje hlavně závěrečná scéna v minutě dvanácté, nicméně věrně ukazuje reálný stav ruských frontových jednotek v první světové válce. Kolaboroval a zradil snad každý voják co tam byl :-) Aspoň tedy podle tohoto filmu. (01.01.2016)

Před rusy klobouk dolu. Nevím, kde sbírají svůj kompraz, ale jejich historické filmy - a tento je toho ukázkou - je narvaný dobovým životem. Batalon je zvládnutým válečným filmem o ženském sboru, který byl nasazen, aby mužská bojová morálka se zlepšila. Zní to pitomě a tvůrci to jako pitomé myslím i chápaly. Proto je převážná část příběhu o tom, jak se ženy duševně vypořádávají s hrůzami Velké války a co je kde jako nezkušené ženy může překvapit. Sledujeme tak přerod z hezkých, dlouhovlasých dívek do polomužů, jenž jsou od sebe téměř k nepoznání. A to je zároveň i velký negativ. V úvodu si řeknete.... tohle je hlavní hrdinka a jde pomstít milého. Tohle je služka, která jí má přivést k matce. A toto je kamarádka téhle a tamta je zase šlechtična. Jenže jakmile jsou ostříhány, sotva si vzpomenete která je která. Nenajdete žádné styčné znaky, které by vám určili, že žena, co chce pomstít milého je tato, protože má pod okem pihu či že šlechtična nosí brýle. Na to zapomeňte. Díky tomu ztrácíte pouto s postavami, což je škoda, protože film je to výborný, dobře natočený i vedený. A ruské bojové scény jsou samozřejmě úchvatné. Palec nahoru a doporučuji všem milovníkům válečných dramatů. P.S. Feministky tento film budou milovat, neb muže vykresluje jako odpadlíky nemilující svůj národ, které ženy musí učit, co to znamená patriotství. 75% (13.11.2016)

O Marii Bočkarjové a jejím ženském dobrovolnickém praporu jsem pranic nevěděl, dokonce ani moc detailů o onom přelomovém porevolučním období roku 1917 v ruské armádě. Tohle období jsem měl prostě zaškatulkováno jen tak, že po revoluci měli Rusové svých problémů dost a přestali válčit. Jak ale postupně prorůstal rudý mor původně carskou armádu i jaký to mělo dopad můžete vidět v tomto filmu. Sice okrajově, ale pro mne to byla ta cennější část. Jak říkám o ženském praporu jsem doposud nic neslyšel a tak jsem nucen vycházet z toho co mi film předložil. Sice je to hodně patrioticky zabarvené, lehce afektované a snad i naivní, ale věřil jsem tomu. Dáte-li so totiž do strýčka Googla heslo Maria Bochkareva, vyskočí vám hafo černo-bílých fotek nejen této válečnice, ale i jejích spolubojovnic a že jich je tam nemálo. Filmu jsem tedy vděčný, že jsem si zase o něco doplnil vzdělání. Je to pro mne další kamínek do mozaiky dějin Evropy dvacátého století. Z filmařského hlediska bych toho moc nevytýkal. Rusové točit umí a na válečné kousky jsou poslední dobou specialisté. Dobové prostředí umí vykouzlit na jedničku a je jedno zda se jedná o nějaký prospekt, či zákop z první světové... Přes můj počáteční despekt převládá spokojenost. Vyděšen srovnáním s A jitra jsou zde tichá, jsem si nakonec oddychl. Takže za mne je to za 4 vlčí máky. * * * * (14.02.2016)

Po renovaci A jitra jsou zde tichá se Ivani pustili do další oslavy ruské ženy a tentokráte je to echt gerojská záležitost, která by mohla klidně ruským vojačkám sloužit jako propagandistické video. A možná že i slouží. No a podle toho to také vypadalo. Člověk se tomu naivnímu obrázku hrdinství musel kolikrát až smát a těžko říct, jestli by byla samotná Marie Bočkarjová spokojená s tím, jakou představu o ní a jejím praporu současníci předkládají. Nicméně co se bojových scén týče, tak se tu pár dobrých věcí našlo. Bavil mě plynový útok i drsná zákopová válka, ačkoliv by trochu neškodilo pohrát si víc s atmosférou. Nicméně těch válečných scén bylo poskrovnu a kormě nich se nebylo příliš na co dívat. 30% (07.01.2016)

Ruské válečné filmy z 21. století mají poněkud kolísavou úroveň. Asi to souvisí s celkově jiným vnímáním světa, než mají středoevropané. Je tu spousta obtížně uvěřitelného patosu i individuálních situací, které jsou podané na můj vkus strašně polopatě. Vlastně bych tomu vyčetl totéž, co většině filmů z US produkce. Rusové by se měli vrátit k tomu, co je šlechtilo třeba v Idi i smotri (naturalismus a civilnost) nebo v 9. rotě, kde se (až na výjimky) z těch vojáků nedělají hrdinští nadlidé. (06.02.2017)