Taboo

Mission Impossible: Národ grázlů. Delaney je Ethan Hunt 19. století a nebýt skvělého výkonu Toma Hardyho, který komprimuje emoce do jednoslabičných citoslovců, byly by všechny ty shody náhod a nadpřirozené motivy (často maskující ledabylou provázanost některých dějů) spíš otravné. Ale spojení ušmudlané výpravy, kožních a dentálních chorob, močkoidního Breaking Bad a celé řady roztomilých detailů to posouvá na velmi dobrou (pomalou) zábavu. Kdyby se to tolik nenechalo svazovat předstíráním vážné historické linie a bylo to rovnou hozené do čistého steampunku, bylo by to čisté blaho. Takhle občas se shovívavým hmmmm... beru a těším se na Nootku. (27.02.2017)

Ano, Hardy je řízek k pohledání. Je veliký a drsný a zdá se, že ho neskolí ani cholera, ani rozjetý vlak. Ale plácá se od ničeho k ničemu, zasmušile čumí do krbu a vede tichou válku s indickou společností, která sice je mocnější než král, ale jaksi to není nikde vidět. Umolousaná a špinavá stylizace je pěkná, ale ani ve spojení s Hardym si mou pozornost seriál neudržel déle než do šestého dílu. (07.03.2017)

V lednu se rozjel jeden z (mnou) nejočekávanějších seriálů. Nestává se totiž každou chvíli, aby se Tom Hardy objevil v seriálu a společně ho produkoval s Ridley Scottem. To jsou jména zaručující filmovou kvalitu a tu jsme dostali. Popis nápadně připomínal Monte Christa, ale postupně se vyvinul v něco odlišného. Hlavní plus je samozřejmě Tom Hardy a jeho postava, která polehku odkrývá svou tajemnou minulost a zároveň svůj plán. Ale nebyl jediný, i zbytek obsazení je povedený, nejvíc boduje Jonathan Pryce (High Sparrow GoT) a Oona Chaplin, která mi připomíná matku z HIMYM. Celkově to šlape, atmosféra funguje na jedničku i díky době, ve které se odehrává, a děj je opředen dostatečným množstvím tajemna. Špína a hnus Londýna je lákavé prostředí a množství zvratů, které si James Keziah Delaney připravil, si zaslouží pozornost. Rozhodně se těším další pokračování a už se těším, až si druhou sérii zase pustím. (03.03.2017)

Čekal jsem vizuálně výraznou řádně špinavou do estetiky gotického horroru stylizovanou komorní atmosférickou depku zdůrazněnou Maxem Richterem, která bude zdánlivě o ničem, ale pod povrchem z ní bude cítit podprahová "conradovská" tenze. A kterou se zakaboněný po pomstě prahnoucí a pikle kující Hardy promručí od titulků k titulkům (a nesklouzne do parodie sebe sama), podporován britským divadelním výkvětem (především pak Jonathanem Prycem samozřejmě). Což je přesně to, co jsem dostal. Problém je, že to má materiál na výtečnou čtyřdílnou minisérii a nikoli na osm hodinových jednotvárných epizod. Není problém v pomalém tempu. Problém je že se tvůrcům naprosto nedaří délku ospravedlnit, ovšem zároveň se nedá říci, že by vyloženě nudili. Stále v každé epizodě nabídnou dostatek kvality (krom výše zmíněného je v každé epizodě hned několik fenomenálních scén), aby se našel pádný důvod k puštění další epizody. Otázkou je, zda to stačí; speciálně když se to ve finále dostane přesně do bodu, který divák očekává od první epizody. | S1: 3/5 | (12.01.2017)

lepší tři horší čtyři, tak nevím....seriál sliboval brutální pomstu a dostali jsme utahaný místy opravdu nudný na bručícího Hardyho s ksichtem buldoga....jako ta doba je ukázána opravdu výborně, všude špína, bahno, prach a hnus. Ale čekal jsem víc, Hardy si občas nebere servítky a je fakt drsnej ale je toho tak málo až to bolí, závěrečná akce byla fajn ale to střední až pomalé tempo mi prostě vadilo..... (04.03.2017)