Krajina smrti

Hleďme, myslel jsem, že kromě ragby umí Novozélanďané jenom grilovat kivi. A ona jim jde slušně i vybíjená a zvládnou pogrilovat i nějaké to maorské kolínko. Nebýt chvílemi dost amatérských výkonů a toho, že to žrali bez chleba, bylo by i za pět pingpongových pálek. Démon válečník z Krajiny smrti byl geniální, doufám, že si ještě někde někdy někoho zamorduje. (14.07.2016)

Takový trošku umírněnější Apocalypto s primitivním přípěhem (který já rád) a řadou zbytečně kůl bitek (který já nerad). Ústřední drsno-arogantní maorskej hovnožroutí záporák s orlím nosem a pohrdavým úsměvem, byl prostě a jednoduše velkej šéf celýho bijáku. V momentech, kdy nás nesral svou přítomností na plátně, ztrácel film hned půlku kouzla. Zajímavý byly i momenty, kdy se tetovaní primitiové mlátili přiostřenejma pinpongovejma raketama a navzájem si vyhrožovali, kdo komu naplní břicha. Neskáču ale radostí do vzduchu, protože i mínusy jsou výrazný: Třeba nechápu proč byl mezi maorskejma bojovníkama nějakej pitomej běloch, co navíc předváděl béčkový bojový choreografie. Jakej význam mělo setkání s osamělou bojovnicí než že pan producent předved na plátně svou milenku? (Nejspíš). Davový bitky byly bohužel zcela amatérský, nezvládnutý a zbytečně "rádoby trendy". Ale jinak se na to koukalo docela příjemně... (16.10.2015)

,,Jestli se nevrátím, vyprávěj o mně''. --- Tenhle válečný film z paleolitu, počkat, ono se to vlastně mohlo odehrávat klidně teprve před sto lety - mně dostal. Scénář je až děsivě jednoduchý a lidské dějiny jej přímo v této podobě znají velmi dobře. Příběh, který historie psala milionkrát. Příběh o válce vyvolávající další válku, o pomstě vyvolávající další pomstu. Nekonečný řetěz zabíjení, tak jak to dokážou jen lidé. Tento je zhruba takový: Po jedné z před časem skončených válek mezi dvěma kmeny přichází na návštěvu do druhého tábora už v době míru syn náčelníka se svojí družinou. Druhým kmenem jsou řádně uctěni a doprovozeni do ,,země kostí'' tedy do míst, kde leží ostatky pobitých bojovníků nepřátelského kmene. Synovi je zdůrazněno, že je zachován veškerý nezbytný rituální řád a v území mrtvých se ani nelovilo ani nerybařilo aby duše bojovníků měli klid. Syn náčelníka sám se vydá do míst, kde jsou rituálně ,,pochováni'' v sedě s rituálně spoutanými koleny jak poroučí pohřební zvyklosti. Netuší, že je sledován synem náčelníka vesnice. ten vidí jak jsou ostatky zneuctěny a jak je jim slíbena pomsta. U obou mužů dojde ke střetu, kdy řev přiláká obě skupiny. Návštěva tvrdí, že ostatky znesvětil syn náčelníka vesnice, ten tvrdí, že je znesvětil návštěvník pro vyvolání další války... Ačkoliv náčelník netuší kde je pravda, pro mír nabídne život syna jako oběť za znesvěcení a zachování míru. Tu však druhý kmen nepřijímá a rozzlobeně odchází. V noci je vesnice napadena a vyvražděna. Zachrání se jen syn náčelníka vesnice. Ten ač příliš mladý na to aby se postil unikající přesile statných válečníků přísahá předkům pomstu a vydá se mrtvého území vyhledat démona, který tam přebývá a které ho chce poprosit o pomoc. Démon však nikoho kdo mu vstoupí do označeného území napíchnutými hlavami nešetří a ještě nikdo se z této oblasti nevrátil. Paradoxně s tím do této oblasti vstupuje i prchající skupinka vrahů, protože obcházením území smrti by ztratila několik dní. Marně členové družiny varují, že to rozhněvá ducha a démona samotného, mladý syn náčelníka ničeho nedbá a do území vstoupí.... --- Moc jsem si pošmákl! Sice ne všichni herci vypadali a asi i byli čistokrevní Mauři, ale to nevadilo. Zejména ty jejich zastrašovací haka tanečky byly skvostné! Přesně jako Verbal i já si samozřejmě vzpomněl na rugby, Allblacks a samozřejmě také na ,,poloboha'' Mauiho z Odvážné Vaiany, který tentokrátem přiostřenou kostí jako ,,démon'' nelouskal jen kokosáky (míněny ořechy)... :-). Ačkoliv jak čtu níže někoho nudily ty ,,kecy'' mimo boje, samozřejmě ve filmu měli své místo i všechny ty rozpravy s předky. Novozélanďáci zamachrovali a natočit dneska tohle jen tak vysoce hodnotím. Takže za mně je to rozhodně za 4 houbičky ! * * * * (25.02.2018)

Za Gibsonovou mayskou vyvražďovačkou to krapet klopýtá, ale i tak je tenhle novozélandský přebor ve stolním tenise docela zábavným kouskem. Surová řežba, to ano, ale vadilo mi, jak se to zbytečně občas táhlo a ty jejich sebepřesahující pindy mi to taky moc nezpříjemnily. Suma sumárum maorská rodinná vendeta nebyla vyloženě špatná. (17.04.2015)

V dobách ještě před tím, než se po roztomilém Novém Zélandu proháněli chluponozí hobitkové a do mechu chcala černá skřetí krev, kropili svou životně důležitou tekutinou tamní luhy a háje divocí maurové. Tito válečníci měli specifický styl boje. Nejdříve na sebe půl hodiny dělali dlouhý nos a pak si rozbili tlamy kriketovými pálkami. A teď k ději samotnému. V tomto surrealistickém snímku vše začíná aktem zneuctění předků, v tomto konkrétním případě jeden maur prostě posere nějaké lebky naházené v jeskyni. Vznikne z toho celkem vážný svár mezi dvěma kmeny, načež jeden pálkami umlátí ten druhý, ženám vycpe dělohy hlínou, mnohé ubité pozře apod., prostě klasika. Přeživší náčelnický synek s teprve malou pálkou se spojí s křovákem, který obývá právě tzv. Krajinu smrti. Tento udata s baňatým frňákem se chopí mladého válečníka a spolu utlučou pálkami v kriketu bez pravidel onen zákeřný kmen na útěku. To vše je hustě protkáno ukazováním dlouhých nosů, laškovným vyplazováním jazyků, šilháním, mrkáním a dalším všelijakým napodobováním opičích pohybů včetně tradičního gorilího bušení do prsou. A že to vypadá jako blbost? Nikoliv, je to celkem zábavná podívaná, jakou jste ještě nikdy neviděli. A to ani v Apocalyptu od Gibona... (22.08.2016)