Hlupák

"Já bych Tě rád zatknul, ale ty bys mě podplatil. A já bych to vzal. Jsem Rus." Tohle asi nejvíc vystihuje charaktery městských hlavounů, kteří během jedné krizové noci bádají nad tím, jak zachránit 800 lidí z padající budovy a zároveň zakrýt finanční čachry, na které by se mohlo po případné katastrofě přijít. U toho všeho sedí chudák instalatér, ze kterého táta vychoval poctivého člověka a připadá si jak v Jiříkově vidění. Mrazivá a do určité míry i adrenalinová záležitost. Ve chvíli, kdy začal závod s časem, jsem byl napnutý jak struna a samotné téma hroutícího se paneláku by vydalo na samostatný film. To, že do příběhu Bykov zakomponoval politický rozměr, z filmu udělalo výpověď o dnešním Rusku, kde je korupce a klientelismus cítit i v té nejzapadlejší kanceláři a obyčejní lidé se zásadně řídí heslem "Nehas, co tě nepálí." Tedy ne že by to u nás bylo výrazně lepší, ale zatímco náš ouřada ukradne dejme tomu 30%, tak ten ruský 70. Všechno korunuje konec, který mě zdravě naštval a ukázal, že dělat správné věci se nevyplatí. 90% (20.01.2020)

Tento film (nomen omen hlupák durák), jako mnoho jiných z posledních třiceti let (nebo skoro všechny z této doby?) se považují (nebo je považují skoro všichni) za fikci/dokument/karikaturu postkomunistického vývoje v Rusku (Česka se to ovšem netýká, to ze všeho vyklouzne s podivuhodnou úspěšností). Já si ale myslím, že to tak úplně není, že se mohl odehrát kdekoli, a Rusko se k tomu připletlo hlavně pro to, že mu to mnoho lidí přeje (do této multiplicity budu muset nejspíš zahrnout i tvůrce filmu). A navíc si myslím, že interakce: starostka se zastupiteli kontra instalatér / bohatí kontra chudý / mocní a vlivní kontra bezmocný / neslušní kontra slušný / "normální" / "blázen", tu není vyhrocena do maxima (to už by se film nekonal). Ostatně sám o tom něco vím.... Z komentářů jen citát uvedený níže, Marigold ***: "(Film) svádí k poměrně povrchním moudrům o tom, že slušný člověk nemá šanci." Jakou šanci tedy má Dima Nikitin vůči svojí matce, manželce, starostce (kupodivu samé ženy) a 820 tupcům, kteří nemají páru o statice stavební konstrukce. Pozn. 1: Zpráva tisku: Den po odvysílání tohoto filmu v ruské televizi, byl ředitel tohoto kanálu propuštěn. Pozn. 2: Bykovův film ve svém podložním stratu odpovídá na otázku performativního fungování moci, na efektivní spojení patricijů a plebejců. Přesto, že je obtížné určit, kdo je v tomto spojení zámkem a kdo klíčem, ukázalo se jako perspektivní (zukunftweisend), politická struktura starého Říma se osvědčila a používá se nadále, především v systémech liberální demokracie. Vysvětlivky: PATRICIJ, dobře situovaný nebo velmi ctižádostivý člověk, který touží prosazovat svou moc nad jinými a získávat skrze ní zákonné i nezákonné požitky. PLEBEJEC (člověk z nejnižších vrstev společnosti, který nemá sílu ani chuť se prosadit jako jednotlivec, toužící podvolit se silnějšímu a získávat skrze to zákonné i nezákonné požitky. Pozn. 3: Pozor spoiler (slovensky: špoiler): Význam má i způsob likvidace nepohodlných osob. Zatímco okruh kolem starostky si "řeší svoje lidi" sám, Dima je ponechán davu. (10.08.2019)

Pochmurná výpověď o (ne)fungování jednoho nejmenovaného ruského maloměsta a bezmoci jednotlivce s dobrým úmyslem, který se setkává s absolutním nepochopením. Téma je hrozně depresivní a taky nervydrásající. O to víc si vážím toho, že tvůrci zůstávají při zemi a zbytečně to nedramatizují (ostatně to fakt není třeba) přehnaně výraznou hudbou nebo zběsilým střihem (během sledování mě napadlo, že kdyby šlo o americký film, pravděpodobně by byl plný prostřihů a záběrů, jak se budova postupně hroutí atp.). Díky tomu je vyznění filmu jasné, jednoduché a působivé. Společnost v rozkladu a zmar, kam se podíváš. A durak (hlupák), který zarytým mlčením, kamennou tváří a obdivuhodnou odhodlaností připomíná pomstychtivým oligarchům (a nejen jim) jejich bezcharakternost a cynismus. (05.09.2017)

[AFF 2015] Pôsobivý protipól Zvjagincevovho Leviatana. Tam, kde zádumčivý majster atmosférických, spiritualitou presakujúcich obrazov volí za podmanivých tónov virtuóza Glassa epické rozprávanie, veľké okázalé gestá a umelecké metafory, sa Jurij Bykov v čistom (až takpovediac očistnom) realizme obracia k nízkym pudom a fyzickému zhnuseniu. Metafora je tu „všehovšudy“ jedna - symbolické znázornenie prehnitého mocenského aparátu zvonka i zvnútra rozpadávajúcim sa panelákom a jeho kritickým ekosystémom. Súboj obyčajného človeka s najvyššími spoločenskými úrovňami je komorne zarámovaný jedinou nocou a zviazaný s prostredím paneláku, do ktorého sa postavy neustále, dobrovoľne i proti svojej vôli, vracajú. Kolaps skorumpovaného systému s narušenou statikou sa kruto a neúprosne vlečie v dynamických dlhých záberoch a naliehavých kamerových jazdách s organickou strihovou skladbou a intenzívnou diegetickou zvukovou kulisou klaustrofobických chodieb paneláku, uväzňujúcou diváka uprostred uragánu. Nemilosrdná štylistická forma chladnejšia ako ruská zima neponúka odľahčenie a nezanecháva ani štipku nádeje. Len je to možno až príliš podriadené tézovitosti známeho príslovia: „za dobrotu...“ 85% (06.08.2015)

No konečne! Po dlhej dobe som mal to potešenie zhliadnuť počin, ktorý môžem s čistým svedomím ohodnotiť piatimi hviezdami. Peter Konečný (filmový kritik a šéfredaktor Kinema.sk) pred premietaním Hlupáka na MFF Cinematik 2015 prehlásil, že mu tých 116 minút ubehlo ako 90. S jeho tvrdením môžem len a len súhlasiť. Úvodné časti filmu vás pomaly, ale isto vtiahnu do deja, z ktorého vami budú lomcovať rôzne druhy emócií. Parádné zobrazenie korupcie, ktoré vám bez servítky, úprimne predkladá udalosť, aká sa môže bez akýchkoľvek problémov udiať aj v reálnom svete. A nielen, že môže, ale také udalosti sa dejú na bežnom poriadku (i keď nie zrovna do bodky identické). A to dozaista nielen v Rusku. (12.09.2015)