Černý jezdec

Tento koník mě tedy příliš neuspokojil, a to i přesto, že si po téměř celou dobu promítání dokázal udržet mou pozornost. Problém shledávám hlavně v tom, že nám řádně nebyla představena Genova osobnost, a tak člověk bez dalších doplňujících informací pořádně ani neví, kde je jeho problém, ani proč jakožto relativně úspěšný šachista nemá na vlastní pořádnou domácnost. Druhý problém pak vidím v tom, že pouhý popis jeho záslužné činnosti s mírnou dramatizací problémů vlastní rodiny na slušný snímek nestačí. Obávám se, že tvůrci značně vsadili na prvoplánovitost, a to se jim vymstilo. Určitě bych upřednostil třeba detail práce s dětmi a neříkejte, že by se nenašla nějaká zvláštní historka s ní spatá, s níž by se dalo blíže pracovat a osobnostmi se ztotožnit. Takhle snímkem letíme od povrchního seznámení s Genem, před pobyt u jeho bratra a seznámením s Manou a najednou bing děti, turnaj, úspěch - neúspěch a závěrečná dramatizace. Dvě hodiny by daly určitě lépe zaplnit. Takhle snímek táhne hlavně Cliff, a ten na to sám o sobě nestačí. (31.01.2016)

The Dark Horse je veľmi dobrý, kvalitne natočený a veľmi silný film, ktorý človeka okamžite chytí za srdce a naplní súčasne smútkom a súčasne veľkou dávkou pozitívnej energie. Hlavný hrdina Genesis Potini je človeku sympatický už v momente ako vojde do obchodu a je fascinovaný šachovnicou, kde odohrá jednu partiu sám so sebou, no súčasne je cítiť, že niečo v ňom drieme. Skvelé scénky, kde každý hráč "Východných Rytierov" si zoberie jednu figúrku, aby dokázali, že budú spolu a vždy sa stretnú, plus aj scénky s jeho bratom a synovcom stoja za to. Nádherný film s výborným poslostvom, ktorý rozhodne stojí za to videť. (20.06.2015)

║Rozpočet NZD 3,5milióna║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $1,706,000▐ Ospevovaná dráma z Nového Zélandu Čierny kôň (The Dark Horse, 2014), ponúkla zaujímavú tému o šachistoch ale vedená v tak pomalom tempe so špinavým podmazom daného okolia, až človek je zmorení pozeraním z daného diela. /videl v kine: 35%/(filmový festival Art Film Fest 2015) (03.07.2015)

Kruté, surové, bezútešné a podľa skutočnej udalosti. Presne podľa môjho gusta. Po Once Were Warriors (1994) je tu ďalší snímok s podobným námetom ako je vychovávanie detí v krajne drsnom prostredí v jednej z najkrutejších komunít na svete - Maorov na Novom Zélande. Veľmi bolestné, no zároveň oproti už spomínanému snímku, je Čierny kôň pretkaný aj pozitivizmom, čoho dôsledkom sú nakoniec aj príjemné pocity. Nesie sa v znamení peknej myšlienky, že aj v krajne nepriaznivom prostredí sa dá preraziť a niekam sa posunúť, čo je samo o sebe veľmi inšpiratívne. Treba mať len cieľ a na tej ceste vytrvať. Pekné posolstvo, ktoré treba oceniť, nádherná vec. (05.02.2016)

Hezký příběh o člověku, který i přes své onemocnění dokázal dát svému životu smysl. Zezačátku mi dělalo trochu problém zvyknout si na ten hrubý způsob zacházení, v tomto ohledu se mi na to nekoukalo dobře. Poslední třetina to vytáhla. Váhám mezi pěti a čtyřmi hvězdami, pro některé momenty, které zdržují a zbytečně prodlužují délku (dlouhotrvající pohledy postav do blba) nakonec plný počet nedávám. (01.05.2021)